Jiří Kačer
15.11.2014 10:32Jiří Kačer
Sluňákov
Jedním z objektů v meditačním prostoru (jeskyni) Sluneční hory Miloše Šejna je Lože zářivé noci. Jeho realizátorem je český sochař Jiří Kačer. Vnitřní opodstatnění toho, proč Šejn oslovil právě jeho, souvisí s povahou Kačerovy tvorby. Vybírám příslušný odstavec z anotace Marcela Fišera v materiálu v databázi artlist.cz, kde se tento moment popisuje:
... fenomén kamenosochařských sympozií, která v roce 1959 uvedl v život rakouský sochař Karl Prantl (zde připomeňme, že také Kačer jedno důležité sympozium – Sochařské setkání v Přední Kopanině – založil a několik let organizoval), jež zásadním způsobem přispěla k rehabilitaci kamene jako moderního sochařského materiálu. Prantl vymyslel nejen vlastní formu sympozia jako pracovního setkání, ale prosazoval také jistý modus „sympoziální“ sochy. Takováto socha měla mít abstraktní povahu po vzoru kultických předobrazů menhiru, stolce či stély. Sochař měl dále pracovat s přirozenými kvalitami kamene, ať už estetickými, fyzikálními (neboť sochu realizoval sám dle principu taille direct) či obsahovými v onom hieratickém smyslu.
Šejnově tvorbě blízký může být i Kačerův moment tělesného otisku (Šejn s "otiskem" v podobném smyslu pracoval od šedesátých a sedmdesátých let), zvláště pak v kontextu dotýkání lidského těla a anorganického přírodního materiálu, na nějž anotace dále upozorňuje:
První kamenné reliéfy ještě evokují tělesný otisk (Záda, 1983, Otisk, 1985), což bylo opět důležité téma české nové figurace (Eva Kmentová). V dalších sochách vlastní tělesnost mizí a struktura „otisku“ začíná připomínat architektonické fragmenty nebo ještě častěji jakési zvětšené zkameněliny prehistorických členovců. Tím zde vlastně dochází k dokonalému průniku dvou základních přírodních principů - organického (živočich, nepravidelné tvarosloví) a anorganického (kámen, skelety živočichů, geometrická struktura), dokonce se zde přímo tematizuje protimluv „otisk v kameni“. Tyto sochy jsou často určeny pro opření a autor je instaluje způsobem, jakým se v lapidáriích prezentují renesanční náhrobníky.
V souvislosti s Milošem Šejnem možná (v souvislosti s Kačerem samotným pak určitě) stojí za zmínku, že studoval v Hořicích (Šejn je, byť se jako rodiště uvádí Jablonec n. Nisou, Jičíňák, zde dodnes bydlí), kde pomáhal s kamenickou prací Janu Hendrychovi, zmíněná Přední Kopanina se nachází rovněž zhruba v tomto kraji.
Jiří Kačer se narodil v roce 1952 v Praze, nejdříve studoval zde obor štukatér, poté na Střední kamenosochařské škole v Hořicích (tenkrát ještě Hořice v Podkrkonoší, dnes bez přívlastku), v letech 1975-1981 pak na Akademii výtvarných umění opět v Praze. Zajímavé je, když si procházíme údaje o Kačerových samostatných výstavách, dvě z prvních položek v osmdesátých létech a začátku let devadesátých zaznamenávají Ústav makromolekulární chemie v Praze (na Petřinách), ve své době jedno z mála míst, kde vystavovali režimem nepříliš oblíbení progresivní autoři, dodnes místo pozoruhodných výstav, a další Staré Hrady u Libáně (což je opět pár kilometrů od Jičína). Pak následuje ovšem dlouhá řada samostatných výstav po celé České republice a skupinových i ve světě, stejně jako účast na sochařských sympoziích a zastoupení ve sbírkách.
Tvorbu Jiřího Kačera, který dnes žije v Hostivicích, zájemci přiblíží katalogové texty, které sochař uvádí na svých webových stránkách. Základní vstup do jeho života a díla představuje text Ivana Neumanna Svědkové trvání, další jsou pak z pera Magdaleny Juříkové a Jaroslava Vanči.
Neznám Kačerovo dílo, abych jej mohl jakkoli komentovat. Na internetu jsem alespoň narazil na pozoruhodný projekt sochaře Vladimíra Preclíka s názvem Příběh nadějí a utrpení člověka, který oživil tři sta let starou myšlenku M. B. Brauna a stal se iniciátorem sochařské galerie v přírodě nedaleko obce Stanovice (okres Trutnov, do roku 1948 byla součástí Choustníkova Hradiště, kulturně významného místa v kontextu s hrabětem Šporkem a jeho Kuksem, v jehož blízkosti se nachází), navazující na řečenou myšlenku křížové cesty. K realizaci oslovil čtrnáct současných českých výtvarníků, jedním z nich byl Jiří Kačer. Vzniklý sochařský cyklus tvoří 15 zastavení:
Zvěstování - Daniel Klose, Vykoupení - Jan Hendrych, Rouška Veroniky - Stanislav Hanzík, Slza - Václav Fiala, Zázrak nanebevstoupení - Vojtěch Adamec, Hledač - Michal Šarše, Trnová koruna - Ellen Jilemnická, Krajina kříže - Čestmír Mudruňka, Katedrála prosby - Vladimír Preclík, Lásky bolest - Jiří Marek, Svatá rodina - Jan Koblasa, Brána naděje - Jaromíra Němcová, Světlo v temnotách - Ivan Jilemnický, Obelisk- Jiří Kačer, Pieta - Marius Kotrba
Pzn. Ivan Jilemnický je spojen s Hořicemi, stejně jako jeho sestra Ellen Jilemnická, oba potomci Aloise Jilemnického, regionálního historika, který působil jako pedagog na tamější kamenické škole, kde Kačer studoval, a organizátor tamějších sochařských sympózií, autorem jedné ze skulptur je zmíněný Jan Hendrych.
https://www.artlist.cz/?id=3132
https://www.jirikacer.cz/
https://zena.centrum.cz/deti/clanek.phtml?old_url=deti/novinky/2009/2/28/clanky/vylet-za-znovuzrozenim/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanovice_%28okres_Trutnov%29
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ellen_Jilemnick%C3%A1
Umělecká beseda
https://www.umeleckabeseda.cz/umelecka-beseda/seznam-clenu/kacer-jiri-
———
Zpět