Jiný kraj, jiná chuť

O jídle se dnes hovoří dnes a denně, v nejrůznějších úhlech pohledu, od receptů a „vaření“ ve všemožných televizních pořadech a rubrikách takřka všech časopisů, přes diskuse o jednotlivých tématech a aspektech jídla, proměnách potravin dostupných v obchodní síti, zdravotních, dietních a dietologických tématech, případně omezeních při různých nemocech či „ženské“ náhledy na nejrůznější diety, hovoří se o nejrůznějších exotických kuchyních a opět domácí tradici, zdravých a nezdravých potravinách, vitamínech, potravinových doplňcích, náhražkách, případně marketingových tricích. Zkrátka tady je určité spektrum, v němž se problematika vaření a jídla rozvírá.

Vzpomínám si na někdejší studii nedávno zesnulého antropologa světového významu Claude Lévi-Strausse Syrové a vařené, v níž onu hranici mezi obojím autor považuje za rozdíl mezi civilizovaným a necivilizovaným lidským společenstvím. Úžasnou knihu považuju za dodnes nepřekonanou právě pro Lévi-Straussův způsob myšlení o věci.

Časopis Lidé a země 04/2011 nabízí pohled na jídlo rovněž trochu jinak. Rovněž jako záležitost kultury různých etnik, nejrůznějších míst na světě, nicméně právě v jeho základní, bytostné funkci: jídlo jako dar, jako jed, jako rituál, jako nutnost. Pozoruhodný je třeba článek Houbami proti chudobě v Ugandě, zemi bídy, ale také noticka nejstarší, možná milióny let staré vodě na světě ve  Witwatersrandu, lokalitě v Jižní Africe, kde je také největší těžiště zlata. Trochu jiný přístup ukazuje v humorném článečku Hnusovodka a voda uprchlička šéfredaktorka časopisu Lenka Klicperová.

Claude Lévi-Strauss, Syrové a vařené
https://www.argo.cz/knihy/121516/mythologica-i-syrove-a-varene/

Lidé a země
https://www.lideazeme.cz/archiv
https://www.lideazeme.cz/
Články o jídle
https://www.lideazeme.cz/search/node/j%C3%ADdlo
www.facebook.com/lideazeme

Witwatersrand  
https://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=106835

Myslím si, že téma vody jsem také stále ještě nevyčerpal