Jičínský plenér

V poslední době si nemůže kulturně naladěný člověk stěžovat, že by v Jičíně byl nedostatek kultury. V průběhu několika málo dní, prakticky během týdne, se konalo několik pozoruhodných událostí místní kultury. Několikadenní mezinárodní konference ke stému výročí narození spisovatele, který podstatnou měrou určuje tvářnost Jičína, autora Rumcajse a jeho rodiny a celé řady dalších pohádkových postav, Václava Čtvrtka, sobotní Slavnost stromů v areálu Valdštejnské loggie a první Jičínský plenér.
Ten byl v pořadí první z těchto událostí, a uskutečněný – na rozdíl třeba od čtvrtkovské konference, jejíž přípravy trvaly, jak to u takových velkých akcí bývá, v určitých fázích celý rok – prakticky na základě takřka okamžitého nápadu. Je to zřejmé i z jednoho novinového článku v Jičínském deníku, který v poslední větě uvádí, že není jasné, jaký bude osud obrazů, které v průběhu týdne, kdy tři malíři malovali v Jičíně a okolí, vznikly. Musím říci, že v jednu chvíli nebylo jasné dokonce, zda bude platit i předchozí věta, která zve na výstavu v sobotu (15. 10., článek byl otištěn 14. 10.) do zasedací místnosti městského úřadu, protože se to ještě ve středu dohadovalo. Tím nechci říci, že by novináři improvizovali, ve čtvrtek to už bylo jasné všem.

Ale pěkně popořádku, abych čtenáře nenapínal oddalováním podstaty, což v tuto chvíli činím (všechno je v tomto článku zatím tak trochu pozpátku). Michaila Ščigola všichni Jičíňáci znají. Bydlí v Železnici, maluje například valdštejnovské vize a sny nebo také participoval při práci na posledním díle Vladimíra Komárka, Křížové cestě, kterou najdeme v interiéru kostela v Konecchlumí. Alexandra Milovzorova z Kyjeva zatím příliš ne, ale také on je fascinován Valdštejnovým městem. A třetí z nich, Miloše Šedivého z Tlučně u Litoměřic už zase ano, protože o pár metrů dále od městského úřadu, ve výstavní síni jičínského muzea jeho práce tvoří pendant k dílu Vladimíra Komárka, s nímž ho pojí řada souvislostí (např. motivy jeho obrazů převedl do keramiky). Takže se ta trojice jakoby pohybovala v jakémsi magickém prostoru kruhu.

Plenér, jak známo, je francouzský pojem – plainair – a je to metonymie pro akci, kdy malíři netvoří v ateliéru, ale pod širým nebem. Původně to byla právě reakce umělců Barbizonské školy (podle obce Barbizon u Fontainebleu) na manýru, ve kterou se zvrtlo malování na začátku devatenáctého století, takže opustili ateliér a začali se dívat, jak skutečně příroda vypadá. Ono slovíčko „air“ je na obrazech opravdu vidět, jsou jaksi atmosférické. Na Barbizonskou školu pak navázali impresionisté. Plenéru se pak přeneseně říká každé skupinové malbě venku, nemusí nutně ani jít o krajinu.

Tak dost kunsthistorického poučování, stejně by to každý měl znát ze školy. Výsledky týdenní práce vystavili Ščigol, Milovzorov a Šedivý na „jednodenní výstavě“ v řečené zasedací místnosti, otevíral ji Miloš Starý, který má k výtvarnému umění vztah a pro tuhle oblast jičínské kultury už dost udělal. Atmosféra sobotního dopoledne byla patřičně slavnostní, všichni se dobře bavili. A nebylo to jen proto, že plenér byl mezinárodní. Přitom to je opravdu zajímavé, zvláště ta provázanost mezinárodního a místního. A o osud obrazů prý bylo rychle postaráno.  

V tisku
https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-plener-scigol20111013.html
https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-maliri-scigol-plener20111013.html
https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-scigol-plener-vernisaz20111016.html
Moje fotky na Rajčeti
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Jicinsky_plener/

27. 10. 2011