Jesus Christ Superstar

Na letní promítání kina v Zámecké zahradě Valdštejnského paláce v Jičíně pořadatelé (KZMJ) zařadili kdysi kultovní, dnes legendární film rockové opery (či muzikálu, k tomu se ještě vrátím) Andrewa Lloyda Webbera a Tima Riceho Jesus Christ Superstar. Musel jsem jít, stejnojmenné album bylo kdysi za studentských let mezi námi, kdo hltali novinky v rockové muzice, které se přes zavírající se železnou oponu přece jen k nám nějak dostaly (vzpomínám mj. též na Animals od Pink Floydů či Tarcus od Emerson, Like a Palmera), zjevením. Vedle dřívějších alb, která byla koncepční z kompozičního hlediska, jako Abbey Road od Beatles, tady bylo něco, co překročilo prostý soubor jakkoli seřazených skladeb, byť už přesahovaly formát „obyčejné“ písničky a tendovaly k rozsáhlejším hudebním plochách, dokonce na dvou discích (tenkrát pochopitelně ještě černých deskách). Když potom železná opona padla, byla očekávaným (a mnohými vzývaným) projektem inscenace v divadle (k tomu účelu tenkrát postavenému?) Spirála na pražském Výstavišti s českým textem Michaela Prostějovského, které mělo premiéru v létě 1994 a v němž účinkovaly české „hvězdy“, tedy nejlepší čeští rockoví zpěváci, kteří začínali (v převážné) většině v osmdesátých létech a zde mohli (i mimo omezení rockovým publikem a na vlně začínajícího českého muzikálu, který toto představení významně spoluutvářelo).

Ve světové rockové hudbě představoval Jesus Christ Superstar jeden ze dvou projektů (odhlédneme-li od řady dalších souvislostí), které se ukázaly jako nosné základy celé řady zpracování (album, jevištní provedení, film – v tom vykazovaly oba celou řadu i dalších podobností), přičemž tím druhým byl pozdější album skupiny Pink Floyd Zeď / The Wall. Oba projekty na nosičích (Jesus Christ Superstar 1970, Zeď 1979) byly dvojalba, v obou případech následovalo albu jevištní nastudování (Jesus Christ Super 1971 v londýnském West Endu a na Broadwayi, Zeď 1980-81, zachyceno na albu Is There Anybody Out There? The Wall Live 1980–81, vydaném ovšem teprve po dvaceti letech v roce 2000), které mělo výrazně divadelní, tedy od „prostého“ koncertu se odlišující charakter. A ten byl pochopitelně i východiskem filmů –  Jesus Christ Superstar 1973 a  Zeď 1982. (Vynechávám v tuto chvíli kvůli přehlednosti všechny ostatní souvislosti a detaily.)

Pokud bychom se chtěli věnovat našemu tématu, tak – z mého pohledu – jsou zajímavé především dvě věci: Jedna věc je posun v interpretaci Ježíšova příběhu ve Webberově a Riceově podání, jeho „modernizace“ nabízená jako trochu jiný pohled rockové generaci, která vnímala celou řadu aspektů jinak než „tradiční společnost“, druhá je srovnání obsazení zvláště pěveckých rolí na albu, v jevištním provedení a ve filmu.

Zmíněný posun v Ježíšově příběhu můžeme dobře vnímat, když si přečteme „obsah“ v článku na české Wikipedii. Na rozdíl od běžného tradičního vnímání příběhu (samozřejmě i to je schematická konstrukce, i tady mohou být nejrůznější akcenty), zdůrazňujícího „teologické“ významy, tj. (pokusím se to zformulovat) smrt kazatele, který hlásá Boží království a svou vlastní životní oběť „za nás ostatní“ jako důsledek tohoto vědomí a způsob, jak „osobně“ nabídnout cestu ke spáse, tvůrce učení „o chlebu a vínu“, které je „jeho tělem“ (viz pak středověká transsubstanciace, dnes svaté přijímání, základ rituálu katolické mše), tedy proroka, Mesiáše a hlavní postavy jím otevřeného křesťanského náboženství (stejně je zajímavé, kam jsem to možná i já „neortodoxně“ posunul), je výklad, který přináší příběh Webberova projektu poněkud jinde, i když v základních momentech i řadě detailů (např. citace na kříži, kde se Kristus ptá, proč jej Otec opustil). Především si myslím, že zásadní úlohu sehrála společenská situace doby, která byla epochou (byť kratičkou) zcela zásadních změn i v oblasti umění (nový film, nové výtvarné proudy atd., elektrifikovaná, rocková hudba byla onou revolucí v oblasti médií), ale především společnosti (hippies a jejich revolta, v širším kontextu „děti květin“, „beatnici“, sexuální revoluce a celá řada dalších momentů, zásadně proměňujících společenské konvence, vnímané jako „revoluce“ či „protest“). Ježíšovo učení mělo celou řadu styčných bodů, které takto byly i vnímány, což je zvláště patrné přímo ve filmu, např. odpor vůči „konzumní společnosti“, která je v protikladu k duchovnímu životu (zjednodušeně Království boží, protiklad vnímán velmi silně i v biblické době – klanění se Zlatému teleti už ve Starém zákoně, Jidášova zrada za peníze atd.), dále mediální rovina (kazatel, dnes reklama, rozhlas, „televizní show“ atd.) – našla by se celá řada dalších paralel.

Odtud pak je daleko silnější nejistota Ježíšových apoštolů i jeho samého, daleko výraznější pocit ohrožení (stejně tak „ohrožení“ je jedním z klíčových slov celé kultury šedesátých let, srv. existencialismus nebo světový objev našeho Franze Kafky), daleko silnější „lidské“ roviny celého příběhu, nejen motivu zrady, ale i pochybností samotného Ježíše, zda jeho oběť má skutečně smysl. Nechci to příliš rozebírat, jen naznačuji, co si asi každý, kdo vnímá „obsahovou“ stránku projektu, dost dobře uvědomuje. Jen chci ještě na okraj poznamenat, že discursus Ježíšova příběhu byl právě v šedesátých a sedmdesátých létech otevřený – jako realistickou a lidskou postavu Ježíše, byť nesmiřitelnou a věrně podanou podle Matoušova evangelia byl ještě černobílý film (rovněž) kontroverzního italského režiséra Piera Paula Passoliniho  Evangelium sv. Matouše (Il Vangelo secondo Matteo) z roku 1964.

Druhým námětem může být obsazení rolí, zvláště pěveckých. Neubráním se tomu říci, že česká muzikálová produkce se nastudováním, jaké slyšíme ve filmu, se nedá srovnat. Je mi přitom jasné, že je to nesrovnatelné, resp. že není fér to jakkoli porovnávat. Představení ve Spirále mělo svá „nej“, např. novinku přenosu zvuku skrytého orchestru a jeho propojení s tím, co se dělo na jevišti, první nastudování tohoto žánru u nás vůbec (bez předchozích divadelních zkušeností zpěváků, kteří – jakkoli výborní – byli dlouhou dobu omezováni nejen tímto způsobem), zatímco produkce v anglosaských zemích měly celá desetiletí kulturní tradice, atd. Přesto na Yvonne Elliman, anglickou Maří Magdalenu, která mimochodem vystupovala (ovšem jako jediná) na nahrávce i ve filmu, Bára Basiková prostě nemá. Příliš agresivní, její pokora je prostě příliš stylizovaná – v tomto srovnání. Střihavka se ovšem Ianu Gillanovi (na gramofonové nahrávce) dost přibližoval, respektive měl snad největší šanci být tím Kristem. Přesto jsem na pražském představení měl (falešný) pocit, že celá věc je pasé, že už doba pokročila někam jinam, a opakování týchž melodií na dvouhodinovém představení je už tak trochu nuda. Jak jsem se mýlil, mi je zřejmé od okamžiku, kdy ještě ani neskončilo promítání filmu v jičínské Zámecké zahradě.

Ovšemže se na celé věci podílejí interpreti, ale i – pochopitelně – i celá forma multimediálního jevištního (filmového) či naopak „jednomediálního“ zvukového zpracování na gramofonové desce. Jevištní podoba bude podtrhovat, i díky baletu atd., „muzikálový“ aspekt Ježíše Krista Superhvězdy. Na gramofonové desce jsem nicméně vnímal jeho „opernost“ i na základě jiného obsazení. Jak zmíněno, na albu (1970) zpíval Ježíše Ian Gillan, známý především jako frontman Deep Purple, pionýrů heavy metalu či moderního hard rocku, tedy toho „nejtvrdšího“, co v té době existovalo – zatímco v muzikálu i filmu byl jeho představitelem Ted Neeley. Důvodem bylo Gillanovo odmítnutí, dal přednost (vcelku pochopitelně) turné se svou kmenovou skupinou. Diskuse (fanoušků) o tom, kdo je lepší (myslím např. na CSFd, ale i jinde), nemají příliš smysl. Neeley je prostě talent trochu jiných kvalit, ve filmu zpíval skvěle, kdo je „zvyklý“ na Gillana (jako já), dá pochopitelně přednost jemu.

Ostatní role: album / film
Jidáš: Murray Head / Carl Anderson
Maří Magdalena: Yvonne Elliman / Yvonne Elliman
Pilát Pontský: Barry Dennen / Barry Dennen
Kaifáš: Victor Brox / Bob Bingham
Herodes: Mike d´Abo / Josh Mostel

A mohli bychom pokračovat v pátrání obsazení hudebníků atd., a především pak srovnávání jednotlivých verzí celého projektu, které nebyly, i když se nelišily v nějakém zásadním rozvrhu, totožné. Bylo by ještě mnohé, čím by bylo fajn se zaobírat a k čemu se možná ještě někdy vrátíme.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jesus_Christ_Superstar
https://de.wikipedia.org/wiki/Jesus_Christ_Superstar_%28Film%29
https://en.wikipedia.org/wiki/Jesus_Christ_Superstar_%28album%29
https://www.lyricsdepot.com/jesus-christ-superstar/
https://www.csfd.cz/film/4806-jesus-christ-superstar/
https://www.imdb.com/title/tt0070239/

album (komplet)
https://www.youtube.com/watch?v=X5DY7vYxSrc
film (komplet)
https://www.youtube.com/watch?v=FHNhcG9BhMw