Jean Sibelius / 3. symfonie C dur op. 52

Jean Sibelius / 3. symfonie C dur op. 52
hr-Sinfonieorchestr / Grosse Sinfonik im Video

Stejně jako jsem na těchto stránkách (možná jen s trochu jiným vyznačením, ale touž inspirací) uvedl v minulých týdnech některá jména z novější hudby, nabízí Frankfurtský symfonický rozhlasový orchestr v rozsáhlém webovém speciálu s názvem Velká symfonika na videu desítky klasických skladeb, interpretovaných tímto orchestrem, většinou v sále Staré opery ve Frankfurtu nad Mohanem. Jsou to i celé řady symfonií, někdy kompletní.

Třetí symfonie C dur op. 52 finského skladatele Jeana Sibelia vznikla v letech 1904 až 1907, má – na rozdíl od prvních dvou – pouze tři věty a trvá zhruba 28 minut (dle německé Wikipedie, video na hr-Sinfonieorchestr, ovšem i s příchodem dirigenta a potlesky 35:55). (Na zmíněné Wikipedii, z níž překládám některé informace, se říká, že) se stylisticky nachází mezi romantickou intenzitou prvních dvou symfonií a komplexitou pozdějších děl. Nahrány byly na gramofonové desky v roce 1934 Londýnským symfonickým orchestrem pod taktovou finského dirigenta Roberta Kajanuse. Sir Simon Rattle hovoří v souvislosti s jeho nahrávkou kompletu Sibeliova symfonického díla v 80. letech o „klasické jasnosti“. S tím bych bezvýhradně souhlasil – porovnám-li toto dílo s pozdější Pátou symfonií, kterou jsem v podání Frankfurtského symfonického rozhlasového orchestru rovněž poslouchal. (Wikipedie dále říká, že) toto dílo představuje „bod obratu“ (Wendepunkt, v němčině významově silně zatížené slovo), první dvě symfonie jsou „patriotická“ díla, třetí se orientuje na klasickou uměřenost a vůli, koncentraci na co nejméně výchozích melodických motivů a harmonických vztahů, přičemž tato ekonomie je zřejmá nejvíce v první větě.

Skladba má tyto části:
Allegro moderato
Andantino con moto, quasi allegretto
Moderato - Allegro ma non tanto

Tahle muzika se mi hodně líbí. Hned v prvních tónech hlubokých smyčců se předjímá něco, co se pak rozběhne, nejdříve zcela nenápadně, někde od páté minuty, totiž stále se opakující a variující figura v šestnáctinkách, zprvu takřka skrytá, nad níž narůstá dramaticky objem hudby v táhlých melodiích dechů, a v poryvech se pak tyhle vlny opakují s jakýmisi řekl bych až folklórními motivy, a znova ty šestnáctky, skoro neuvěřitelné čtyři minuty, než se vše zvrátí do unisona dechů před závěrem první věty. A druhá věta melodie ve flétnách a klarinetech, k nimž se přidají smyčce, jak z Dvořáka, krásné, dojemné. Spor valčíku a niterné melancholie. A pak přijdou vypjaté pasáže s několika vrcholy, zajímavými barvami sekcí orchestru s takřka monotónním spodkem v ostinátu a bouří dechů a bicích nástrojů v závěru. Není divu, že publikum křičí „bravo“!

Dirigentem nahrávky, která vznikla 2. února 2018, je Jaime Martín (nar. 1965), rovněž flétnista (j. sólista vystupoval mj. v orchestrech The Academy of St Martin in the Fields (komorní orchestr v Londýně), Royal Philharmonic Orchestra a London Philharmonic Orchestra). Působil jako dirigent řady komorních a symfonických orchestrů v Evropě a Americe.

Jaime Martín
https://en.wikipedia.org/wiki/Jaime_Mart%C3%ADn

Sibelius
muzika
https://www.hr-sinfonieorchester.de/media/videos/konzert-videos-17-18/sibelius-3-sinfonie,video-54732.html
https://youtu.be/wg5-lNMgq6c
info
https://de.wikipedia.org/wiki/3._Sinfonie_(Sibelius)