Jaroslav Šťastný / Peter Graham

Jaroslav Šťastný / Peter Graham
osobnosti kulturního života / brněnský skladatel a klavírista

Základní představu o tom, kdo je brněnský skladatel, klavírista, hudební publicista a pedagog Jaroslav Šťastný, si lze učinit z odstavce na stránkách Hudební fakulty JAMU, na jejíž katedře kompozice a dirigování Šťastný působí. V jeho stručném životopise a přehledu zaměstnání se píše:
Na brněnské konzervatoři vystudoval hru na varhany u Josefa Pukla a kompozici u Bohuslava Řehoře. Ve studiu pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění ve třídě Aloise Piňose, absolvoval roku 1980 Trojkoncertem pro lesní roh, housle, klavír a orchestr (oceněno ve skladatelské soutěži Ministerstva kultury ČSR a na soutěži JAMU v témže roce). Po dokončení vysoké školy prošel řadou zaměstnání - byl korepetitorem tanečního oddělení brněnské konzervatoře, rozhlasovým hudebním režisérem, pracovníkem Českého hudebního fondu i České televize a učitelem na hudební škole. V současnosti je pedagogem a vědeckým pracovníkem hudební fakulty JAMU v Brně. V letech 1993-2009 byl dramaturgem festivalu Expozice nové hudby. Hlavní Šťastného doménou je hudební tvorba (zpravidla pod pseudonymem Peter Graham), jež má široký stylový i žánrový záběr, i když převažují intimně laděná komorní díla s výrazným hledačským impulsem. Jeho skladby se pravidelně objevují na koncertech soudobé hudby v Praze, Brně, Ostravě a dalších městech a setkávají se s velkým ohlasem i v zahraničí (Velká Británie, Německo, Polsko, Rakousko, Itálie, Rumunsko, Nizozemí, Švédsko, Francie, USA a další země). Významná je i Šťastného teoretická a publikační činnost. Pravidelně přispívá do odborných časopisů a je autorem několika monografií.

Východisko skladatele, který je označován jako nekonvenční, vyjadřuje sentence Johna Cage Ven z každé klece! Právě o této větě a její inspirací ke grafické partituře Get Out of Whatever CAGE, (grafická partitura pro libovolné obsazení, 1992), ale také diplomové práci, k níž fascinace americkým skladatelem vedla, se rozhovořil Jaroslav Šťastný / Peter Graham na jednom z večerů Fóra N21, nového projektu Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (zahájen na jaře 2014), vzniklého z iniciativy studentů Ústavu. Právě svoboda, která vznikne, vylétneme-li z klece, otevírá možnosti (ovšemže ale nutí i k vymezení) v kompoziční práci. Jednou z nich je jazz a improvizace a k ní také směřuje často Grahamova prezentace. Kdesi se vyjádřil, že pro hru ve stejně naladěné skupině neměl vždy příležitost, a je i dnes vděčný, když je přizván – už jako autorita – k práci s mladší generací.

Jednou z otázek, které v sále, kde se konalo takřka dvouhodinové setkání (jedno z řady podobných s dalšími brněnskými osobnostmi, např. Milošem Štědroněm, Vítem Zouharem, Alešem Březinou aj.) byla, jaká skladba pro Jaroslava Šťastného představuje jeho „snění“. Tazatel narážel na Šťastného rozměrnou publikaci Josef Berg a jeho Snění (JAMU, Brno 2002). Je příznačné, že se Šťastný věnoval právě tomuto brněnskému hudebnímu skladateli, spisovateli a muzikologovi. Snění je Bergova skladba z roku 1970 určená „pro přeladěné nástroje v tónovém systému Beta pro čtvery housle, joniku, klavír, dvě kytary a bicí“. Přesto publikace už svým rozsahem 454 stran vyvolává údiv. Kromě toho nás ovšem vede ke dvojímu konstatování: Prvním je, že si znovu uvědomujeme avantgardnost brněnského kulturního života v dobách pražské tuhé normalizace (stačí si pustit na YouTube kousek Bergovy skladby), druhým je potvrzení toho, jak je Jaroslav Šťastný ponořen nejen do světového aktuálního dění, ale zároveň velice výrazně propojen právě s Brnem. Dokladů by bylo možno přinést samozřejmě více. Uvedu alespoň skladbu Jedenáct haiku pro Jiřího Valocha pro klavír z roku 2000 (?). Jiří Valoch je nejen v brněnském prostředí autorita, výtvarný teoretik a autor především vizuální, konkrétní a experimentální poezie, geometrické abstrakce a rovněž konceptualista, v jehož díle má právě japonská básnická forma haiku důležité místo.

Když se pak podíváme do soupisu téměř stovky skladeb, které Šťastný od roku 1974 napsal, na adrese, z níž jsme v úvodu citovali, zjistíme, že celá řada skladeb je nějak inspirovaná výtvarným uměním či s ním jinak propojená. Kromě už uvedené grafické partitury vycházející z písmen příjmení amerického skladatele Johna Cage můžeme zmínit výstavu Zahrada Orfeova, která proběhla v Památníku Leoše Janáčka v minulém roce (vernisáž 26. února 2015, výstava otevřena do 12. dubna), jejíž název inspirovala kresba švýcarského umělce Paula Kleea a kde těchto pozoruhodných vazeb mezi grafickou a zvukovou podobou díla je několik. Nejlépe to vysvětlí, když ocitujeme, tentokrát ze stránek Moravského zemského muzea:

Zahrada Orfeova  je rozměrná kolekce grafických partitur založená na podobnosti notového písma a floreálních motivů.  Inspirací k nim byla stejnojmenná kresba Paula Kleea (Ein Garten für Orpheus, 1926). V letech 1976-92 vzniklo celkem 96 listů. Jednotlivé listy – některé jsou ovšem spolu propojeny v několikadílné cykly – je možno navzájem libovolně kombinovat a vytvářet z nich různé výběry, podobně jako se můžeme procházet rozlehlou zahradou. Dílo bylo zamýšleno především pro klavír v různých podobách (např. amplifikovaný, preparovaný, rozladěný, poškozený atp.), ale mohou se použít i jiné nástroje. V zásadě by však měly zaznívat různé interpretace současně, např. nahrávka a živé provedení. Též je možno provést skladbu formou zvukové instalace, kde zaznívají nahrávky z různých míst, případně mohou být aktivovány návštěvníky. Jinou možností je pouštění nahrávek pomocí dálkových ovladačů účinkujícími v tanečním představení. Partitury mohou být rovněž vystaveny či publikovány samostatně jako výtvarná díla či jako podněty pro hudební představivost. Existuje také autorská nahrávka vybraných listů v několika verzích. Na jedné z nich je použit i Janáčkův klavír. Výstava dále přináší současnou autorovu tvorbu z let 2013-15, dále cyklus objektů Experimentální hudba, který vznikal po dobu 40 let (1975-2015). 

Z poslední doby bychom pak ještě mohli uvést participaci na výstavě Miloše Šejna: Nápěvky mluvy rovněž v Památníku Leoše Janáčka na sklonku roku 2015, kde Peter Graham interpretoval jeden Šejnův list na klavír, na kterém hrál Leoš Janáček, tedy v autentickém prostředí. Janáčkovi se ostatně Šťastný / Graham rovněž věnoval (stejně jako z jeho díla vycházel např. i zmíněný Josef Berg).

https://hf.jamu.cz/seznam-pedagogu/staff/stastny.html
https://web.kjm.cz/divadlo/graham.html
https://www.mzm.cz/peter-graham-zahrada-orfeova/
https://www.musica.cz/cz/composers/show?itemId=39
https://www.musicbase.cz/skladby/14524-11-haiku-for-jiri-valoch-pro-klavir/

J. Berg, Snění
https://www.youtube.com/watch?v=Mr9sCvTJX00&feature=related

M. Šejn, Nápěvky mluvy
https://www.mzm.cz/napevky-mluvy/