Jaroslav Šonský a Martinů Strings Prague

Jaroslav Šonský a Martinů Strings Prague
Lomnice n. Pop., Velký sál zámku 21. 10. 2017, 19 hod.

O tom, že houslista Jaroslav Šonský patří k „lomnickému hudebnímu nebi“, jak jsem kdysi nazval svůj příspěvek na těchto stránkách (a jak mě toto téma dlouhodobě zajímá), není nejmenší pochybnosti. Rodák z Lomnice nad Popelkou žije dlouhodobě ve Švédsku, ale jak mi při příležitosti, při které jsem měl možnost s ním setkat, na mou otázku, podpořenou argumentem „lomničtí se ze světa vracejí do svého rodného města“ řekl, zhruba jednou za měsíc pobývá v Praze, což je místo, odkud je to relativně všude blízko (do Vídně například), zatímco ze Švédska je to dlouhá trasa.

Na mou druhou otázku, zda v Lomnici koncertoval od té doby, kdy zde vystoupil při příležitosti oslav 60 let lomnické základní umělecké školy, mi odpověděl, že ano. To mi ovšem uniklo a tak jsem byl rád, že – i při trochu komplikovanější organizaci dne (viz příspěvek Slavnost stromů) jsem do Lomnice nad Popelkou dorazil na koncert, kde Jaroslav Šonský vystoupil jako dirigent a sólista orchestru Martinů Strings Prague. Slavnostní koncert se konal v rámci 100. výročí narození plk. Františka Truhláře (1917 – 1946), osobnosti, o které mám určité povědomí, přestože se o válečnou problematiku a letectví nezajímám. Po řadu let, kdy jsem jezdil autobusem z Jičína do Semil, kde jsem několik let učil na Gymnáziu Ivana Olbrachta, jsem chodil kolem „křídla“, vztyčené části letadla (jak jsem se právě dozvěděl, jiného, než v jakém létal plk. Truhlář), které je pomníkem této významné osobnosti Lomnicka.

Příběh „válečného hrdiny, československého letce, střelce a stíhače britské RAF“, jak je charakterizuje skládačka „osobnosti Lomnicka 1“, vydané právě při příležitosti 100. výročí jeho narození, je na internetu podrobně na adrese www.valka.cz (odkaz viz dole), takže jej nebudu opakovat, zmíním jen jednu okolnost, která rozhodla o jeho osudu a která mě zajímá jakožto Jičíňáka: František Truhlář v roce 1932 nastoupil do Raisova učitelského ústavu (dnes 2. ZŠ Jičín, Husova, F. T. byl o čtyři roky starší než můj táta, rovněž absolvent ústavu, takže se zřejmě ve škole nepotkali). Svou příští dráhu si pak válečný hrdina vybral, protože nesehnal místo učitele. Prohlédl jsem si velice pěkně udělanou výstavu v prvním patře zdařile rekonstruovaného zámku, kromě několika známých jsem zahlédl, jak se s několika vojáky před velkoformátovou fotografií F. Truhláře fotografuje vojenský historik Eduard Stehlík, známý rovněž z televize, který měl odpoledne přednášku v Tylově divadle. Název výstavy „Muž tří tváří“ jsem pochopil, když jsem si přečetl něco o Truhlářově osudu a prohlédl jeho fotografie.

Program oslav byl celodenní, v 10.00 byla vernisáž zmiňované výstavy, ve 14.00 hodin pietní akt u pomníku plk. Truhláře s přeletem Gripenů Vzdušných sil Armády české republiky, v 15.00 hod. u sokolovny odhalení pamětní desky, v 16.00 hodin Stehlíkova přednáška a konečně v 19.00 hod. slavnostní koncert. Na nádvoří zámku se odehrával doprovodný program, jehož dominantou byla maketa válečného letounu Spitfire (ve skutečné velikosti), jakým létal František Truhlář.

O komorním souboru Martinů Strings Prague se lze dočíst na stránkách jeho leadera Jaroslava Šonského, který přebírám do textu svého příspěvku a který se do jisté míry podobá i tomu na programu koncertu v Lomnici nad Popelkou. Z něho bych ale ještě předtím vyzdvihl skutečnost zde uvedenou, totiž že soubor má zázemí v barokním sále dominikánského kláštera u sv. Jiljí. Tam mě pozvala jedna z instrumentalistek na můj dotaz, kdy mají nějaký příští koncert (což byla z mé strany metonymie ve dvojím smyslu: chtěl jsem vyjádřit, že se mi lomnický koncert líbil a zároveň odhadem vyzvědět, jak hrají často – to je samozřejmě jasné z programu na zmíněných stránkách).

Dvanáctičlenný smyčcový soubor navazuje na tradici české smyčcové kultury, která se vždy vyznačovala, kromě tradiční muzikality, také zpěvností a slovanským zvukem. Martinů Strings Prague tvoří vynikající hráči mladší střední generace se zkušenostmi získanými jak na sólové dráze, tak v nejlepších českých orchestrech či komorních uskupeních. Zakladatelem a uměleckým vedoucím souboru je houslista Jaroslav Šonský, zkušený sólový i komorní hráč a hudební manažer. Vzorem pro Martinů Strings Prague se stal Český komorní orchestr založený legendárním dirigentem Václavem Talichem a jeho nástupcem Josefem Vlachem. Životní pouť Josefa Vlacha se zakončila právě ve švédském Norrköpingu, kde působí i Jaroslav Šonský.

Ve Švédsku, (po úvodním pražském koncertě ve Španělské synagoze) se také uskutečnilo první a hned velmi kritikou i veřejností oceňované turné Martinů Strings Prague. Soubor v roce 2014 absolvoval také velice úspěšné turné na Slovensku a v Maďarsku k Roku české hudby. V roce 2015 byly jak odbornou veřejností, tak publikem výrazně oceněny jeho pražské koncerty zaměřené na hudbu severských romantických autorů (ve spolupráci se Švédskou a Dánskou ambasádou) a také koncert s premiérovým uvedením skladeb španělského skladatele J. Rodriga a dále cyklu Dvořákových Biblických písní v úpravě pro smyčce a zpěv. Na Slovensko je soubor zván opakovaně (turné 2016). V roce 2017 vystoupí mj. na pražském festivalu zasvěceném skladateli Bohuslavu Martinů, jehož jméno má soubor ve svém názvu. V roce 2018 ve švýcarské Ženevě přednese slavnostní program v OSN ke 100. výročí vzniku moderní České republiky. V Praze má od roku 2015 zázemí v barokním sále dominikánského kláštera u sv. Jiljí poblíž Staroměstského náměstí, kde se prezentuje dramaturgicky unikátními koncerty s mezinárodním přesahem. Koncerty Martinů Strings Prague se vyznačují vždy zajímavou dramaturgií, vysokou posluchačskou atraktivitou a zároveň nejvyšší uměleckou náročností.

Na programu lomnického večera byly skladby W. A. Mozarta, Bohuslava Martinů a Josefa Suka. V úvodu promluvil lomnický starosta Josef Šimek.

Program

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791)
Divertimento F dur KV 138 pro smyčce

1. Allegro
2. Andante
3. Rondo
4. Presto

Bohuslav Martinů (1890–1959)
Koncert pro flétnu, housle, klavír a smyčce, H 252
arr. Jaroslav Šonský

1. Allegro moderato
2. Adagio
3. Poco allegretto

Přestávka

Josef Suk (1874–1935)
Serenáda Es dur pro smyčcový orchestr op. 6

1. Andante noc moto
2. Allegro ma non troppo e grazioso
3. Adagio
4. Allegro giocoso, man non troppo

Stihl jsem přijít včas tak, abych udělal pár fotek ještě ze zkoušky, poté jsem houslistu pozdravil a on si udělal pro mě čas a řekl mi pár zajímavých věcí, jako například, že Jičín byl místem rodinných setkání vzhledem k tomu, že další příbuzní bydleli v Kopidlně. Pak také hovořil o svém synovi, který utekl od houslí k letadlům (a já jsem pochopil jednu ze spojnic k slavenému výročí a vzápětí další:), a o tom, že jeho tatínek i sousedé hovořili vždycky o Františku Truhlářovi, protože jejich rodina bydlela o dvě ulice dále. Něco z toho zopakoval pak i na jevišti a přidal i poznámku o tom, že byl rád, že nad Lomnicí odpoledne přeletěly Gripeny. Byl bych nedůvtipný, kdyby mi nedošly souvislosti.

Koncert byl působivý, pestrý svou dramaturgií, hudebníci k věci přistoupili s energií, precizností a radostí ze hry. V prostřední skladbě před přestávkou (Martinů), upravenou Šonským, vystoupili spolu s ním coby sólistou flétnista Jaroslav Pelikán a klavírista Daniel Wiesner, obě zvučná jména, stejně jako byli vynikající i ostatní hudebníci, aktivní mnohdy i v řadě dalších sdružení. Potvrdil bych formulaci z recenze na stránce orchestru, která chválí „jednotné frázování a perfektní intonace spolu se zanícením pro hru a vytváření kompaktního a přitom komorně průzračného zvuku“. Myslím, že Lomnice může být pyšná, že takovéhle rodáky má.

Doma mě pak zaujaly ještě stránky Českých kořenů, svým způsobem „krajanských stránek“, jejichž producentka Ing. Martina Fialková, přítomná večeru, mi dala kontakty, ještě mám doma v archivu karton časopisů, které jsem dostával „služebně“ za mého působení v Německu, a které předestíraly mnohé o našich lidech v zahraničí ještě v době před Listopadem, kdy se o tom moc nemluvilo. České kořeny se orientují na produkci filmů z řady zemí s českým kulturním kontextem, v České televizi byl v pořadu Televizní akademie odvysílán dvoudílný film s M. Fialkovou a J. Šonským.  Obrázek hlavního protagonisty večera v Lomnici nad Popelkou je hned na úvodní stránce.

100. výročí narození F. Truhláře
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Truhl%C3%A1%C5%99
https://www.valka.cz/clanek_11820.html
https://www.turistika.cz/mista/lomnice-nad-popelkou-pametni-deska-umucenych-a-pamatnik-plk-truhlare/detail
https://www.kislomnice.cz/vystava-ke-100-vyroci-narozeni-letce-plk-frantiska-truhlare/a-2137

https://www.lomnicenadpopelkou.cz/oslavy-100-let-od-narozeni-frantiska-truhlare-se-blizi/d-11932

České kořeny
https://www.ceskekoreny.cz/

Martinů Strings Prague
https://www.jaroslavsonsky.com/Jaroslav_Sonsky/Martinu_Strings_Prague,_cz.html

Fotky na Rajčeti
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Jaroslav_Sonsky_a_MSO_v_Lomnici_n._Pop./