Jaroslav Dušek / Malá vizita
24.09.2017 15:42 Jaroslav Dušek / Malá vizita
Masarykovo divadlo, středa 13. září, 19.00 hod.
Jičín – město pohádky 2017
„Totální improvizační představení Jaroslava Duška a Pjéra la Šéz´e. V rámci večera dojde ke slavnostnímu aktu – podpisu dokumentu o přátelství mezi městy Jičín a Písek.“ Tak zní text anotace k představení známého českého divadelního a filmového herce, který ani v jičínských kulturních zařízeních není neznámý, byť ne v tomto případě bezprostředně fyzicky: v Biografu Český ráj proběhl 31. 1. 2014 záznam divadelního představení Čtyři dohody, které má samozřejmě i v tomto případě rysy Duškovy poetiky, přístupu k divadlu. A to, že u Jaroslava Duška se prostupuje jeho herecká parketa s dalšími, především svébytným přístupem k životu a názoru na řadu věcí, bude moci jičínský kulturní návštěvník kvitovat, jestliže přijde na plánovanou Hostinu na živo, jak je nazvána beseda s Vladimírem Kafkou a Jaroslavem Duškem. „V. K. je autor knihy Život naživo, 20 let se věnuje lidem s onkolog.onemocněním, přednáší o vnitřní podstatě člověka a důsledcích našich postojů a rozhodnutí,“ popisuje událost příslušná stránka na turistickém portálu www.jicin.org.
O onom prostupování se mohl přesvědčit divák divadelního představení v Masarykově divadle od prvního okamžiku, kdy herec vstoupil na jeviště – bos. Kdo sleduje například televizní cyklus Fokus Václava Moravce, určitě zaregistroval, že přijít bos není u herce, proslulého rovněž rolemi zloduchů v řadě českých filmů, pouze herecká stylizace. O módě „barefoot“ jsem už ostatně párkrát slyšel, naposledy v rodině, kde se debatovalo o zakoupení jakýchsi botiček pro dítě, které mají speciální tvar i funkci. Na jedné straně to je určitě velký byznys (soudě podle ceny), jak to tak bývá, na straně druhé je to zajímavé téma. Ovšemže ono skutečné „chození bos“ zahrnuje pak celou řadu rovin, od oné prakticky zdravotní až po duchovní, vlastně jediný bezprostřední kontakt s Matičkou Zemí. A o tyhle věci zřejmě, jak – znám to jen zběžně – Jaroslavu Duškovi jde.
Teď jde o to, do jaké míry třeba i bosé chození je spojeno se „stavem mysli“, abych pokračoval v předchozí úvaze, která se pak promítá do „divadelního stylu“ Duškova hraní. Zdali souvisí s oním typem imaginace, na němž je třeba právě Malá vizita postavena. První, co mě pochopitelně po prvních minutách představení napadlo, že takovýmto způsobem postupovali Voskovec s Werichem ve svých slavných předscénách. Ovšem tam bylo tohle „slovní klaunství“ záležitostí poměrně krátké doby, protože předscény, jak už to slovo říká, se konaly před oponou, zatímco za ní se připravovala proměna pro další, ve scénáři alespoň pro ostatní herce závazný děj. V tomto případě nejsou žádní další herci, ti dva, co jsou, jsou na samotném jevišti, nikoli před oponou, a žádná kostra vlastní hry rovněž neexistuje. Takže Jaroslav Dušek a jeho divadelní partner Pjér la Šé´z musí utáhnout celý večer sami. Což o to, v posledních několika desetiletích jsou oblíbené i „hry jednoho herce“, ale ty jsou rovněž záležitostí „reprodukčního herectví“, abych si vytvořil příslušný termín.
Trochu jsem tedy zprvu pochyboval o tom, zda to není ne snad „podfuk“, ale do jisté míry předpřipravená záležitost, a pokoušel jsem se najít nějakou odpověď z vnějších zdrojů. Ptal jsem se jičínských divadelníků, dozvěděl jsem se jen něco málo, pak jsem se zeptal Pavla Nožičky, ředitele KZMJ, ten mě ujišťoval, že představení je opravdu „totální improvizace“ a že na jednom takovém byl už někdy v osmdesátých letech, kdy s hraním tímto způsobem Jaroslav Dušek začínal. Ubezpečoval mě, že ještě v šatně nebylo jasné, o čem se dnes večer bude hrát. Dost mě pak přesvědčily záznamy různých představení Malé vizity na YouTube či na stránkách Divadla Kampa, kde na jednotlivých streamech jsou zachycena představení s rozdílnými daty. Ovšemže i tohle lze nějakým způsobem předpřipravit.
Ono to vlastně je ale do jisté míry jedno. Umím si představit, že upnutí se na polohu „reprodukce“ textu naopak může zablokovat jistý „proud vědomí“ (termín původně vzniklý v psychologii se označuje v literatuře typ kompozice, vyplývající z asociativního řazení motivu, příklady: James Joyce – Odysseus, Wirginia Woolfová – K majáku aj.), který představuje vlákno toho, co se na jevišti děje. Zajímavé je pak (a v tom je i odpověď na otázku), co se vlastně tedy na jevišti děje. Musel bych si asi přehrát více těch videí, abych ten mechanismus odhalil, ale je zřejmé, že tu nějaký je, tak jako (byť to přirovnání není zcela přesné) je u jazzu, kde se na pozadí nějakého vzorce otevírají určité možnosti projevu, tj. jak vést a rozvádět melodii, resp. harmonicko-melodickou složku skladby. Pak mě ještě napadla orální tradice dávných bardů, kteří dokáží po celé hodiny recitovat bez jakékoli textové opory hrdinský epos. To je samozřejmě rovněž něco dost podstatně jiného, proud řeči se opírá o nějaký syžet/příběh a rytmický vzorec přednesu. A konečně ještě Petr Váša se svým fyzickým básnictvím, které – to je zase jiná stránka věci – z proudu řeči, jejího rytmu doprovázeného pohyby celého těla – vytváří text blízký experimentům z doby začátků evropské avantgardy („les vábí, les láká“ nebo „lokomotivám se motají kola“).
Myslím si, že celá ta záležitost má několik vrstev. Je tu nějaký motiv či námět, k němuž se vrací či který zůstává stále v pozadí a v průběhu představení či na jeho konci se znovu vynoří, který se ale zároveň rozvíjí při tj. hře s významy slov, nebo také s posouváním samotné jejich podoby, tedy hrou se samotným materiálem jazyka, podle okamžité situace a v návaznosti na reakce partnera. Vzniká tak vějíř metafor, ale i jiných figur, zvukových či významových, které vytvářejí spleť/labyrint jevištní performance, která se „nesyžetově“ posouvá dál a dál.
V představení, na kterém jsem byl v Jičíně, oním „startujícím“ motivem bylo rozmnožování lidského pokolení („neviditelným“ členem týmu byl Duškův syn, u divadelní techniky), tedy „spermie“, „mužský a ženský princip“, „láska“ atd. Od tohoto námětu se děj přeléval nejrůznějším směrem, v určitých chvílích přerušován „metatextem“ Duškova komentáře, tedy reflexe toho, co se na jevišti děje, jaksi „zvenku“, aby pak na konci představení, v souvislosti s tématem daným jednou divačkou, „milostný trojúhelník“, protagonista uzavřel celé představení „trojicí“ Boha, Země a nás samotných („vy“ v odpovědi divačce).
Dialogický a reflexívní charakter, jakož i originální životní postoje, jsou vlastní nejen Jaroslavu Duškovi, ale i jeho partnerovi Pjér la Šé´zovi, což je občanským jménem Petr Knotek, psycholog, scénárista, univerzitní pedagog, hudebník, etnický zpěvák, kterého můžeme na internetu dohledat buď v souvislosti s besedami na různá témata, náměty, které zajímají média (např. bydlení v jurtě) nebo také s řadou knih (Indián – Zpráva o archetypu, Cesta, Den svatého Ignora, Psychologie souhlasu aj.). Tedy člověk s Duškem určitě duchovně spřízněný.
Publikum si večer opravdu užilo.
Malá Vizita
https://www.divadlokampa.cz/divadlo-kampa/repertoar/vecerni-program/item/703-mala-vizita
na YouTube
https://www.youtube.com/watch?v=W2pNIhgtvHI
https://www.youtube.com/watch?v=QRYYgBm5J8s
https://www.youtube.com/watch?v=MLFf3XQz3p8
starší
https://www.youtube.com/watch?v=lXgknlTVn_A
celá řada dalších je k dohledání, na stránkách Divadla Kampa jsou videozáznamy i jiných pořadů
v Jičíně s V. Kafkou
https://www.jicin.org/redakce/index.php?rok=2017&mesic=2&den=25&lanG=cs&detail=44739&subakce=events&xuser=
Piér la Šé´z
https://www.modrabrana.cz/Cesta-d3.htm?tab=description
https://www.databazeknih.cz/autori/petr-knotek-37593
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/petr-knotek-37593
https://www.respekt.cz/rozhovory/o-bydleni-v-jurte-s-pjer-la-se-zem
———
Zpět