Jaromír Typlt / Přednáška o Grossovi a Zívrovi
20.04.2019 12:38Jaromíra Typlta jsem nedávno viděl na Lipském knižním veletrhu na prezentaci a autorském čtení z německého překladu jeho knihy Michal přes noc. Je neuvěřitelné, co všechno ještě stihl v tak krátkém časovém intervalu od 24. března do 17. dubna 2019, kdy se konala přednáška v novopacké městské knihovně s názvem Ročník 1909: František Gross a Ladislav Zívr – a kromě dalších prezentací v zahraničí (nebudu vypisovat všechno, co mi vyskočilo na jeho profilu FB) mi ještě včera (18. dubna) – vedle dalšího mejlu s pdf-německým textem Michal über Nacht přišla pozvánka na „pravděpodobně poslední reprízu divadelního představení Dříve než v zápětí v Praze v Hybernské“.
Dva z široké plejády výtvarných umělců narozených v Nové Pace (František Gross 19. dubna 1909, tedy „pozítří“, Ladislav Zívr 23. května, tedy zhruba za šest týdnů od data této přednášky) uvedl Typlt dvěma básnickými portréty jejich o několik let mladšího souputníka Jiřího Koláře a zároveň promítl plastiky obou tváří, jak je vytvořil v hlíně s odstupem řady let a za odlišných okolností Ladislav Zívr. O Zívrově portrétu Františka Grosse z počátku léta 1977 psal Typlt (i s reprodukcí díla Ondřeje Poláka) na svých stránkách (viz odkaz, níže je rovněž reprodukce fotografie obou), autoportrét je z roku 1960.
Na začátku přednášky Jaromír Typlt připomněl společnou výstavy obou umělců v Nové Pace při příležitosti jejich stého výročí narození (Městské muzeum, květen-červen 2009, je autorem textu v katalogu) a v jejím průběhu pak sledoval vztahy Grosse, Zívra i dalších (nejen) novopackých umělců, zvláště fotografa Františka Háka či Františka Hudečka, do značné míry chronologicky, tzn. od jejich počátků na „novopacké reálce“ (dnes gymnázium), kdy coby sedmnáctiletí uspořádali (v roce 1931) kubistickou výstavu, a poté proměny jejich umělecké metody v jejich příklonech a objevech dalších poloh/směrů, zvláště opojení surrealismem, a po válce pak jejich složité vyrovnávání s uměním, které bylo dirigováno politicky. Po období, kdy se Gross a Zívr sešli ve Skupině 42, došlo k rozdílnému směřování – zatímco Gross se přiklonil k ideologickému chápání tvorby bez potíží, a dokonce se stal představitelem nového režimu (byl např. nositelem titulu zasloužilý umělec), Zívr, pracující i nadále v ústraní Nové Paky, chápal všechny ty „Staliny“ jako odklon od smysluplné tvorby a ztracená léta.
Je přitom třeba říci, že oba dva byli svým (už předválečným) přesvědčením komunisté, Typlt uvedl i zdroj jejich původního nadšení pro tyto ideály spravedlnosti, které se tak děsivě obrátily ve svůj protějšek – byl jím profesor Miloslav Jirda, v kulturní historii známý rovněž jako editor díla Josefa Kocourka (výbor z deníků Extáze, 1971, Kruh, Hradec Králové), jehož jsme mohli rovněž vidět na jedné z fotografií. Za druhé pak, že Gross a Zívr byli různého naturelu, první energický inspirátor, druhý oné „pomalejší“ povahy, odpovídající jeho prvotnímu hrnčířského zaměření. Právě od tohoto řemesla ke kubismu Zívra Gross nasměroval, a byl to rovněž on, který jej navedl na surrealismus.
Paradoxně nicméně dopadl úhrn jejich životního díla opačně, než jak se jevil v době, která pro konstelaci Zívrových představ o tvorbě umění vyžadovaného režimem nebylo příznivé, jak to později zhodnotil v dopise k sedmdesátinám Zívrovi teoretik Jindřich Chalupecký, autorita celé generace (na fotografii jsme viděli jeho podobu v pozdějších letech), když mu napsal, že Ladislav Zívr svůj umělecký úděl opravdu naplnil, právě na rozdíl Grosse a Hudečka, jejichž přínos k historii českého výtvarného umění spadá především do prvních desetiletí jejich tvorby, zatímco léta pozdější jsou mnohdy recyklací dřívějších nových poloh.
Jaromír Typlt přitom vedle bohatého obrazového materiálu (z díla obou autorů, dokumentárních fotografií třeba i nedochovaných děl, snímků ze Zívrova ateliéru, surealistických kreseb, které se podařilo objevit teprve v poslední době a které jsme viděli jako v reprodukcích jako jedni z prvních) četbou z deníků Ladislava Zívra (představeny byly dva svazky, z let 1925-1932, Národní galerie v Praze 2011, a z let 1943-1944, tamtéž 2013, ed. Tomáš Hylmar), umístěnými na stolku před publikem, stejně jako Konfese Ladislava Zívra (Host, 1997), antologie Skupina 42 Zdeňka Pešata a Evy Petrové (Atlantis, 2000), mezi promítnutými reprodukcemi se mihnula i přední strana přebalu monumentální Typltovy monografie Ladislava Zívra s plastikou Naslouchající (Kant, 2013; jí samotné se příliš nevěnoval, ležela k nahlédnutí vedle na stole, stejně jako monografie Františka Grosse Evy Petrové z roku 2004). A ovšem, měl jsem to zmínit hned na začátku, onen dnes už běžně nedostupný katalog společné výstavy Františka Grosse a Ladislava Zívra v roce 1984 (Jičín, Nová Paka), který téma Typltovy přednášky vizuálně uváděl spolu se zmíněnými Zívrovými plastikami a Kolářovými portréty.
Přednášející si hlídal čas s vědomím toho, že by o každém z jubilantů mohl hovořit dvě hodiny a mohlo by se stát, že by tedy délka přednášky trvala do večera do deseti hodin. Nestalo se tak, naopak své vystoupení „zkrátil“ na dobu asi sedmdesáti minut, k němuž přibyla ještě chvilka povídání emeritního ředitele novopackého muzea Miloslava Bařiny, který umělce, kteří byli tématem večera, osobně znal. Když jsem se vracel autem kolem Kocourkova Brda a panoramatu Bradlece a Kumburka do Jičína (dlouho jsem tudy nejel), vzpomněl jsem si na onu nádhernou Zívrovu plastiku transfigurace této novopacké/jičínské krajiny (záleží na tom, odkud se díváte) a ženského těla, suků ňader, jež tyto tyto krajinné dominanty evokují.
Odkazy
https://www.typlt.cz/ecrits/paka/zivruv-gross/
https://www.kosmas.cz/knihy/189564/ladislav-zivr/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Gross
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Z%C3%ADvr
https://www.kosmas.cz/knihy/163062/ladislav-zivr.-deniky-1925-1932/
https://www.kosmas.cz/knihy/184557/ladislav-zivr.-deniky-1943-44/
———
Zpět