Jan Klusák / Monologues

Jan Klusák / Monologues
nová cédéčka

Když si dáte do YouTube výraz Monologues, nabídne vám nikolik album Jana Klusáka, nýbrž album Jitky Hosprové – s takřka identickým názvem Monologue, vydané v Supraphonu a obsahující díla českých skladatelů 20. století
(Pavel Bořkovec - Sonata, Op. 12; Jan Klusák - Monologue "Ubi vult" *, Partita *; Ladislav Vycpálek - Suite, Op. 29 *; Jaroslav Smolka - Mlha sklíčenosti (The Mist of Depression) * / Jitka Hosprová – viola)

Taky bych měl ještě poznamenat (aby nedocházelo k matení smyslu), že výraz „nová cédéčka“, který uvádím jako souborný titul řady příspěvků, není myšlen jako „cédéčka vydaná tento rok či v poslední době“, nýbrž coby hudební materiál nový pro mě, takový, k němuž jsem se dostal teprve v poslední době.

Ale pojďme už k albu skladatele Jana Klusáka, vydanému v roce 2009 pod značkou JK XXII Prague a obsahujících dvanáct skladeb v celkové délce trvání, na obalu označené 65:53. O Janu Klusákovi lze základní informace získat na stránce Wikipedie a jeho jméno jsem zařadil do řady příspěvků na těchto stránkách, věnovaných českým žijícím skladatelům či českým skladatelům současnosti. Skladatel, který upozornil už svou první komorní kompozicí Hudba k vodotrysku pro dechové kvinteto (1954) a jehož dílo je ovlivněno Igorem Stravinským a Sergejem Prokofjevem, ale také českými tvůrci Išou Krejčím, Bohuslavem Martinů či Pavlem Bořkovcem, jehož byl žákem v kompozici na AMU, a kterého můžeme rovněž znát z rolí ve snímcích tzv. Nové české vlny, ale i například v Divadle Járy Cimrmana poté, co byl označen za nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům Den sedmý, osmá noc (režie Evald Schorm, 1969) a Konec srpna v hotelu Ozon (režie Jan Schmidt, 1966).

S Jitkou Hosprovou to nebyl pouze vtip, je totiž jednou z interpretek alba, vedle Lady Fedorové (housle), Sylvie Georgievy (cembalo), Viléma Veverky (hoboj), Jana Hory (varhany) a Lucie Kaucké (klavír). Tak to je první „odškrtnuto“, pokud mohu soudit alespoň podle těch osobností, které sleduji, jedná se totiž o špičkové interprety. A také recenze Michala Nejtka je, až na některé drobnosti (umělý reverb v Sukově síni, jejíž akustika je samozřejmě „suchá“, dokonce bych řekl nemilosrdná), pochvalná, a vyzdviženy jsou ty dvě osobnosti, na které bych sázel i já, totiž právě Jitka Hosprová a Vilém Veverka. Ani ostatní interpreti nicméně nepodali špatný výkon.

Uveďme alespoň pár slov o některých z nich (myslím, že Jitku Hosprovou a Viléma Veverku představovat nemusím, kromě toho se jim věnuji v jiných příspěvcích). Lada Fedorová není příliš v povědomí kulturní veřejnosti vzhledem k tomu, že žije v Dánsku (řadí se tak ke skupině umělců, kteří žijí svůj skandinávský život, jako je jiný houslista Jaroslav Šonský či violoncellistka Michaela Fukačová, která působí rovněž v Dánsku). Na jejích webových stránkách (či na FB profilu, kde uvádí např. koncert v Olomouci v únoru 2016, či z dalších zdrojů) se dočteme, že dlouhodobě spolupracuje s Lucií Kauckou, jejíž jméno je uvedeno u posledních čtyřech skladeb alba Monology (natočila s ní CD Romance z Andaluzie, 2005, vyd. Maximum Hannig, i když jsem ho neslyšel, tak jméno Pabla Sarasateho je vždy sympatické, druhým albem je CD České houslové romance, natočené s ČNSO, 2007). Houslistka, která koncertuje jako sólistka s předními orchestry a dirigenty doma i v zahraničí, v roce 2004 v čínském Xi-amenu a na dalších mezinárodních festivalech, byla v letech 2000-2004 členkou Collegia českých filharmoniků (dle bookletu alba). Hraje na italský nástroj Tomaso Balestrieri z roku 1724, vyrobeného v Cremoně.

Lucie Kaucká je spojená právě s Moravským divadlem v Olomouci, kde působí jako korepetitorka opery a operety, na stránkách vydavatelství Maximum-music jsem našel, v souvislosti s uvedeným albem, její charakteristiku:
Lucie Kaucká je vynikající pianistka nastupující generace. Vystupuje často sólově i v různých komorních ansámblech u nás i v zahraničí. Působí jako vedoucí klavírního oddělení na mezinárodním letním hudebním táboře Czech Music Camp for Youth. Spolupracuje na koncertech a natáčeních s Moravskou filharmonií Olomouc a komorním orchestrem Camerata Moravia. S houslistkou Ladou Fedorovou tvoří ideální koncertní duo […]. V současné době připravuje klavírní recitál z díla Vítězslava Nováka, který vyjde v nejbližší době v našem vydavatelství na CD.
Jak uvádí booklet u alba, absolventka na konzervatořích v Teplicích a Pardubicích a brněnské JAMU ukončila v roce 2003 též studium muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci, působí v souboru Camerata nova a Filharmonii Bohuslava Martinů Zlín.

Sylvie Georgieva je bulharská varhanice, cembalistka a publicistka, žijící v Praze. Hru na cembalo studovala u té nejpovolanější, totiž u Zuzany Růžičkové. Nahrála kompaktní disk s biblickými sonátami Johanna Kuhnaua, vystoupila i na jednom z alb skupiny Lucie. Je též předsedkyní „Bulharské kulturně osvětové organizace Svatého Cyrila a Metoděje v Praze“ (dle Wikipedie). Doplním informaci ještě z bookletu, který její působení charakterizuje takto: „Její repertoár je široký: celé varhanní dílo J. S. Bacha, Komplet cembalových sonát J. A. Bendy (CD na labelu Praga digital – harmonia Mundi)…“, u společnosti Alfa Delta Madrid, u níž vydala dílo Johanna Kukhnaua, vyšlo též profilové CD „Sylvia Portrait“. V Praze žije od roku 1989.

Pozoruhodné je, že na albu se sešli hudebníci několika generací. Zatímco Lada Fedorová a Lucie Kaucká patří k mladým umělkyním (internet hovoří o mladé nastupující generaci), varhaník Jan Hora, profesor pražské AMU a Pražské konzervatoře je renomovaná osobnost, která má za sebou více než půl století umělecké aktivity.
S Horovou charakteristikou se na tomto místě vyrovnám citací jednoho odstavce na Wikipedii, identického s textem v bookletu (zřejmě převzatého právě z něj):
 Jan Hora má rozsáhlý a stylově všestranný repertoár, který začíná barokní a rokokovou hudbou. Vedle varhanního díla J. S. Bacha a starých českých mistrů (Černohorský, Zach, Seger, Brixi, Kopřiva, Kuchař) hraje romantickou literaturu (Felix Mendelssohn, Johannes Brahms) i autory 20. století (Paul Hindemith, Olivier Messiaen, Leoš Janáček, Petr Eben, Miloslav Kabeláč aj.). Pro firmu Vixen nahrál řadu CD se souborným varhanním dílem řady českých autorů (Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Josef Bohuslav Foerster a Bohuslav Martinů). Nahrál také kompletní varhanní dílo Jana Zacha, K. B. Kopřivy, J. K. Kuchaře a souborné dílo Miloslava Kabeláče a Aloise Háby. Pravidelně bývá zván jako člen porot mezinárodních varhanních soutěží, jako je soutěž ARD v Mnichově, bachovská soutěž ve Freibergu, soutěž v Norimberku a ovšem i varhanní soutěž Pražského jara.

První skladba alba, GaDe, Phantasy for Violin (1996/2003) [14:07], interpretovaná Ladou Fedorovou, je „nejmladší kus“ z celé zdejší tvůrčí palety. Mimovolně mě napadlo, zda má něco společného se jménem dánského skladatele (Niels Wilhelm Gade, 22. února 1817 Kodaň – 21. prosince 1890), ale nemá. Se jménem nicméně ano, ale české houslistky Gabriely Demeterové, z jejíhož podnětu vznikla. Název druhé nejdelší skladby na albu (delší je jen Ubi Vult per viola sola [20:45]) odkazuje rovněž na názvy dvou strun houslí (G, D).

O skladbě Partita in Sol per clavicembalo [10:04], druhé v pořadí na albu říká autor, podobně jako o dvou drobných klavírních cyklech Polka a toccatina pro klavír (1956) a Tři etudy pro klavír (1957), autor říká, že „dokazují, že jsem byl snaživým učněm Stravinského a Martinů, v obou polkách probleskuje láska ke Smetanovi, Etuda quasi polka skrývá ve svém triu narážku na Honeggera, v Toccatině se schovává nenápadné ozvěna Iši krejčího a neměl bych nevděčně zapomínat ani na svého učitele Pavla Borkovce; i on je v těch skladbičkách diskrétně přítomen.“ Partitu in Sol považuje Michal Nejtek v recenzi v časopise Harmonie za pro něj „nejkrásnější hudby“, když předtím ocenil „integritu autorova hudebního jazyka“.

Název skladby Priápeia per oboe [6:54] zjevně odkazuje k postavě z antické mytologie s obřím pyjem (slovem priapismus označuje medicína poruchu erekce nepřiměřeně trvající), autor v poznámce k ní potvrzuje „satyrský tón“ nástroje, lascivní konotaci i mužskou touhu po ženě. Název Ubi vult ve skladbě pro violu, provedená Jitkou Hosprovou, je část rčení „Spiritus flat, ubi vult“, odkazující k Janovu evangeliu („Duch vane, kam chce“), německý název Bewegliche Unbeweglichkeit (Pohyblivá nepohyblivost, 1991) [3:50] je název tapiserie Jiřího Tichého a „byla určena pro vernisáž výstavy tohoto významného českého výtvarníka ve Spolkové republice Německo“.

Neměl bych přehlédnout, že na nahrávání alba se významným způsobem podílel Zdeněk Zahradník, skladatel původem z Lomnice nad Popelkou, autor rovněž pozoruhodné modernistické hudby. Na YouTube nalezneme celou řadu Klusákových skladeb (viz i samostatný příspěvek o tomto významném současném českém skladateli), z tohoto alba jsem našel pouze skladbu pro hoboj v podání Viléma Veverky.

Odkazy
Jitka Hosprová o svém novém CD Monologue
https://www.youtube.com/watch?v=l_HJiVQRlKY

Jan Klusák / Monologues / Monology
https://www.casopisharmonie.cz/recenze/jan-klusak-monologues.html

Lada Fedorová
https://ladafedorova.com/cz/
https://www.facebook.com/lada.fedorova.100

Sylvia Georgieva
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sylvia_Georgieva

Jan Hora
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hora

YouTube
Priápeia per oboe (1986)
https://www.youtube.com/watch?v=urog-AJ31FQ