Jakob Stainer

Jakob Stainer
slavní houslaři

Jakob Stainer (také Jacob oder Jacobus) žil prakticky po celý život v malém tyrolském městečku Absam (nar. 1619, zemřel 1683). Do roku 1800 měly jeho nástroje na sever od Alp lepší zvuk než italské.

Stainer byl synem horníka. V letech 1626 – 1630 se vzdělával u učitele v Absamu, učil se i latinsky. Jeho pozdější dopisy dosvědčují o výborném vzdělání a znalosti italštiny. Je možné, že byl i zpěvákem v chlapeckém sboru v královském ženském klášteře v Hall in Tirol a na droře v Insbrucku. Pravděpodobně absolvoval v této době i truhlářské učení. Houslařští učni museli, pokud nebyli synové mistrů, předtím absolvovat právě učení truhlářem.

V letech 1630 – 1644 se vyučil Jakob Stainer houslařem. Vzhledem k tomu, že běsnila třicetiletá válka, nepřipadalo v úvahu učit se v Innsbrucku nebo ve Füssenu. Stainer získal své vzdělání určitě v Itálii, údajně v Benátkách. Následovalo pět let zkušeností „na vandru“. Lze předpokládat, že jedním z míst, kde strávil léta tovaryšská, byla dílna Amatiho v Cremoně.

Od roku 1644 započala vlastní kariéra houslaře. Prodával nástroje, které postavil, klášterům a dvorům v Salcburku, Innsbrucku, Mnichově, Benátkách, Kirchdorfu, Bozenu, Norimberku, Kremsieru a Meranu. Nepřijímal žádné učně, takže jeho umění houslaře nemělo žádné pokračováníl

Na podzim roku 1645 se Stainer v Absamu oženil, vzal si Margaretu Holzhammerovou. Odteď pracoval hlavně právě v Absamu, byl ale velmi často na cestách, jednak aby prodával své nástroje, jednak kvůli nákupu materiálu. V roce 1646 dodal na dvůr do Innsbrucku sedm nástrojů. Rok nato pobýval v Kirchdorfu (Horní Rakousy) a nadělal dluhy, což vedle v roce 1667 k soudnímu procesu.  V roce 1649 byl Stainer činný jako altista a asistent farního sboru v Meranu, tři roky nato dostal opět zakázky od dvora v Innsbrucku.

V roce 1656 můžeme Stainera zastihnout jako vlastníka domu v Oberdorfu (Absam, dnes „Stainer-Haus“). Velkovévoda Ferdinand Karl mu o dva roky později udělil titul „Erzfürstlicher Diener“, který ale trval jen do vévodovy smrti 1662. Od císaře Leopolda I. ale obdržel v roce 1669 titul „Kaiserlicher Diener“ (císařský služebník).

V roce 1688 došlo ke sporu s církevními úřady ohledně vlastnictví „ketzerischer Bicher“ (knih kacířských). Stainer byl pozván do Brixenu, sídla knížete-biskupa (nějaké povědomé místo, že?). Protože se nedostavil, byla nařízena tajná domovní prohlídka inkvizicí. Rok nato musel Stainer kvůli „besorgendter Entweichung“ (odchýlení od víry) do vězení d Innsbrucku. V letech 1670 – 1679 nicméně dostával zakázky z Merana, Salcburku, Schwazu, Mnichova a Norimberku.

Od roku 1680 trpěl Stainer stále více depresemi. Na konci října nebo na začátku listopadu roku 1683 zemřel v Absamu, podle nejnovějšího bádání nikoli zchudlý, nýbrž bohatý, ale v duševní bídě.

Stainerovy nástroje se sice výrazně liší od způsobu stavby v Brescii, ale nikoli zásadně od charakteristických stavebních prvků doby Amatiho v Cremoně.

Na německé stránce Wikipedie jsou podrobněji popsány nejen tyto stavební rozdíly, ale i dochované nástroje a odkazy na další místa (muzea, výstavy, podrobnější biografie či charakteristiky jednotlivých nástrojů).

Řada zajímavostí je zaznamenána rovněž na portálu www.housle.cz.

https://www.housle.cz/vznik-housli/7-vznik-a-vyvoj-housli/7-vznik-housli-jakob-stainer
https://de.wikipedia.org/wiki/Jakob_Stainer