J. K. Šlejhar / Kuře melancholik

J. K. Šlejhar / Kuře melancholik
novopacké inspirace

Kniha Kuře melancholik není dílo ve srovnání s knihami vzniklými v tomto literárním období či podobných spisovatelů neznámé díky jejímu zfilmování (1999, režie Jaroslav Brabec, v rolích Karel Roden, Anna Geislerová, Vilma Cibulková, Vlasta Chramostová, Martin Huba ad.), na internetu je na portálu Natrhnutá hlasivka, podobně jako třeba Čapkův Zahradníkův rok či Bassův Cirkus Humberto, k dispozici coby audiokniha, není tedy nejspíš třeba nějaké elementární uvedení (filmu je věnována např. i stránka Wikipedie, přečíst o něm více je možné si na Filmovém přehledu či Kinoboxu, o knize je možné pro školní účely vyhledat příslušné „obsahy“, k dispozici na wordpress.com je ale ve formátu pdf i celý text). Zajímavé v tomto kontextu snad je nejednoznačné přijetí jednak filmu (přesto že na druhé straně byl oceněn Českým lvem), ale i knihy, což nicméně může být na vrub naturalismu, v prostředí dnešních mainstreamových čtenářských zvyklostí nesnadno přijatelného (jakkoli na druhé straně jsou akceptovány brutality v žánrovém rámci thrilleru). Řekl bych, že je to tou opravdovostí, autenticitou a zároveň otevřeností, jakou můžeme zažít třeba i v povídce Jensen a lilie Josefa Kocourka, rovněž pocházejícího novopackého regionu (Šlejhar se narodil ve Staré Pace, Kocourek v Brdě).

Nově vydaná kniha (letos, tedy 2024 u Mati, poválečným čtenářům dostupná ve vydání jako Kuře melancholik a jiné povídky v ikonické řadě Světová četba v SNKLU, 1964, nověji 2012, orig. 1889) je příjemná svým formátem knížky do kapsy, výtvarným doprovodem (Tereza Jirásková), i celkovou grafickou úpravou (originální obrázek na přebalu, šedý hřbet a zadní část přebalu, fialová předsádka atd.) v edici „klasických“ knih Vichr (najdeme tu třeba novely jako Krysař Viktora Dyka či Rozmarné léto Vladislava Vančury), je jedním z příspěvků k širší knižní produkci, svědčící o zájmu současníka Karla Matěje Čapka-Choda či bratří Mrštíků, především v Díle J. K. Šlejhara, které vychází v nakladatelství Levyn, kde vyšel například román Peklo (2022), Vraždění (2023) či Florian Bílek, mlynář z Byšic a Lípa (letos, 2024).

Samozřejmě, čtenář se musí přenést přes archaický jazyk, který změnil teprve Karel Čapek, takže hne v prvních větách narazíme na participia minulá i přítomná (dokonce dvakrát „vyšedši ze stavení“, „neohlédajíc“) či dnes neobvyklé tvary slov („pohled přivábující“, „líbala je rtoma“), myslím nicméně, že zahrne tento moment do narativu, v němž se vzápětí střetne emotivní obsahový protiklad zemřelé matky a žlutých kuřátek, se kterými se vyhrnula z košíku slepice chocholačka, přičemž naplno dolehne celá situace v okamžiku, kdy se malé dítě, které ještě není schopné porozumět jejímu dosahu, má rozloučit s matkou, kterou spatřuje v rakvi. A jak řečeno, dále už to převypravovávat v tuto chvíli nebudu a odkážu pouze na shora zmíněné zdroje. Názor si stejně každý nakonec udělá sám.

Kuře melancholik, audiokniha
https://www.youtube.com/watch?v=7CvY2LKOK50
text v pdf
https://ceskaknihovna.wordpress.com/wp-content/uploads/2013/02/slejhar-kure-melancholik.pdf