J. H. Kocman / JHK & APK

J. H. Kocman / JHK & APK
analýza materiálu, tj. poznámky, výpisky z dokumentace

Nejdříve mejlem, poté „papírově“ mi poslal J. H. Kocman skládačku (leporelo, autor jej sám pracovně nazývá „harmoniková brožura“) s titulem „JHK & APK“. Druhou zkratku v ní (první jsou iniciály jména) vysvětluje podtitul „Příběh Ateliéru papír a kniha Fakulty výtvarných umění VUT v Brně 1998 – 2011“. Kromě tohoto J. H. K. přibalil do pošty coby „zápůjčku“ ještě jeden materiál, zpracovávající totéž téma, dokumentační konvolut ve formě řemeslně pečlivě zpracované lepené brožury, označený nalepeným štítkem „JHK / FaVU / APK / etc /1992 – 2103“.

Oba objekty jsou malá umělecká díla, která „knihařsky“ sám neumím dost přesně popsat, takže alespoň poznamenám, že první skládačka (tisk B4U Publishing, 2014) je průmyslově vyrobená obálka od brněnské firmy GRD servis, jejímž oborem jsou obaly a kartonáž, tisk, konstrukční design atd., tedy papírové produkty, plus vlastní osmidílné leporelo A4, s texty po jedné straně a časovým grafem APK, zahrnujícím všechny studenty ateliéru; „knížka“ pak jsou kopie chronologicky seřazených dokumentů, vztahujících se tématu, v úhrnu možná více než padesátistránkový svazek (dokumenty jsou řazené číslovaně, ale tematicky, nikoli průběžně, muselo by se to tedy přepočítat).

 Neuváděl bych na prvním místě „formu“ materiálu a nikoli „obsah“, kdybych nechtěl zdůraznit, že právě onen „dokumentární charakter“ je, kromě sdělení informací v prvním plánu, zároveň výpovědí o přístupu autora k poetice tvorby a jeho aktivitám vůbec. Kromě až příslovečné pečlivosti, obdivuhodné u „hand made“ brožurky, neobvyklé u „spotřebního materiálu“ (z toho je naopak patrné, že je to výsostně „osobní“ výpověď) je to v něčem podobný princip, jaký Kocman uplatnil, když vytvářel skripta Ateliéru papír a kniha (Brno, 2004, viz pzn. ve výpiscích), kde různé druhy papíru nejsou pouhým „podkladem“ pro tisk, ale naopak samy ilustrují témata, zaznamenaná ve stručném textu. Rovněž v tomto „dokumentačním konvolutu“ nejsou jednotlivé xerokopie pouhou „přílohou“ k textu, vysvětlujícímu, o co v příběhu jde, nýbrž postupují „na první místo“, jsou samy reprezentantem příběhu či se dokonce dá říci, že vytvářejí – svým sestavením – samotný příběh.

Každé přirovnání kulže, ale alespoň vzdáleně mi tento postup připomíná metodu „nového románu“, který rovněž není klasickým vyprávěním, nýbrž shromážděním příznačných dat. Určitě by stálo za to rozvést pregnantněji i souvislost s konceptuálním uměním, které ve svých modelových projevech používalo obdobné postupy (dokumentace místo vytváření uměleckého díla atp.), i s vlastní poetikou Kocmanovy tvorby, která na jedné straně „nepřepisuje“ realitu, ale zachovává původní (byť třeba v transformované podobě), na druhé straně věnuje pozornost deskripci vytvořeného.

Dá se tedy říci, alespoň já to tak vidím, že dokumentace Kocmanova příběhu na FaVU a s APK je vlastně podobná jeho přístupu k papíru a knize vůbec. A nic na tom nemění skutečnost, že se zároveň jedná o to, jak se vyrovnat se záležitostí veskrze osobní, totiž ukončením jeho aktivit na škole, ovšem nikoli odchodem ověnčeným poctami, jaké by si zasloužil ten, kdo vytvořil v českém vysokém uměleckém školství unikátní ateliér, nýbrž s trpkou příchutí praktik, spojených na druhé straně s nekritickou touhou po sebezviditelnění za každou cenu, tedy osobního prospěchu na úkor obecnějších trvalých hodnot, u těch, kteří byli v tomto příběhu Kocmanovi protihráči (záměrně používám toto slovo).

V dokumentaci, kterou by autor pravděpodobně vytvořil i za jiných okolností, je zachycen Kocmanův odchod z fakulty, v jednotlivých dokladech, počínaje „zvacím dopisem“ prof. Zhoře, Kocmanovou přihláškou do konkurzního řízení, doklady k habilitaci atd. atd., tedy mnohdy vlastně „administrativními“ či „technickými“ doklady, na druhé straně se ovšem rozevírá hluboce osobní rovina celého příběhu, kterou tušíme již od začátku (spřízněnost určitých osob, přátel atd. směřováním tvorby a duchem), ale která se v plné síle (a krutosti) otevře v okamžiku, kdy dospějeme ke smutečnímu oznámení o úmrtí prof. Zhoře.

V tuto chvíli si musíme uvědomit další souvislost, totiž že zde proti sobě nejsou postaveny pouze osobní ambice těch, kteří se derou k úspěchu, a unikátní hodnoty, jaké představovalo vytvoření ateliéru APK na brněnské FaVU, ale i osobní nasazení jednoho člověka, který tyto hodnoty vytvořil a pro nějž tato práce nebyla nezávaznou hříčkou, ale vkladem toho nejvlastnějšího, na čem mu záleželo, proti jakési pokerové partii, po právní stránce ošetřené podle všech zákonných pravidel, a přesto nestoudné, a tedy takové, proti níž prakticky není obrany.

Faktografická dokumentace, např. doc. Kocmanem pečlivě připravované pedagogické podklady, pak vyvrací možnou (ale falešnou) námitku, kterou by neznalí věci mohli uvést, že totiž výměna generací je přirozenou záležitostí. Je z ní totiž zcela zřejmé, na které straně je skutečná kvalita. U jiné (stejně falešné) případné námitky, že totiž před sebou máme subjektivní a tedy zkreslené podání celé věci, poukážu jen na to, že 1) právě osobní nasazení je vždy subjektivní, protože dáváte vplen sama sebe, 2) přátelé, kteří „subjektivně“ podporují druhého (v dokumentaci se o nich dočteme), podporují právě určité vidění věci, vyprofilovaný názor, a nikoli nějaké osobní výhody, 3) výtku subjektivnosti a mávání praporem „objektivní pravdy“ známe všichni velmi dobře právě z dob, jejichž režimní představitelé osobními kvalitami pohrdali (a mohl bych uvést celou řadu příkladů v příbězích osob, které jsou v dokumentaci zmiňovány). Pro pořádek musím uvést, že doc. Kocman některým z těchto osob musel být, právě svou pečlivostí a nároky, nepříjemný, a že možná někteří chtěli zvolit pohodlnější cestu.

Právě na tuto pohodlnější cestu myslím, když se chci na „jeden příběh“ podívat  i v obecnějším pohledu, jestliže si chci představit tuto „kauzu“ z většího odstupu. Je to jen zdánlivě „už mimo“ vlastní téma. Je třeba říci, že „příběh J. H. K. na FaVU v Brně“ je exemplárním, modelovým příkladem jedné podoby obecného přístupu v kultuře, (ne)vážnosti, jaké požívá (nedostatku vážnosti), a to žel na všech úrovních – od obecních zastupitelstev (jen v poslední době kauza legendárního divadla v Ústí n. Labem, ale mohl bych uvést celou řadu dalších) přes obecné vytváření podmínek pro kulturu (grantová politika v Praze, očesávající finanční podporu kultury ve prospěch jiných oblastí) až po bezprecedentní unikátní případy, jakým byla Kaplického knihovna, proti níž se obrátil i nejvyšší představitel státu. Je běžné, že honorář špičkového interpreta v oblasti vážné hudby je řádově pětkrát i desetkrát nižší než ve vyspělých západních zemích a faktura od standardního řemeslníka je vyšší než úhrada návštěvy významné osobnosti kultury. Zatímco miliardové výdaje jsou „nepochybně“ nutné, přestože se posléze ukáže, že byly několikanásobně předražené, dva tisíce (možná více) kulturních památek se blíží technickému stavu ruiny, atd. (chtěl jsem jen uvést pár rámcových příkladů). V tomto úhlu pohledu není divu, že – není-li dlouhodobě v pořádku vedení některých nejvyšších kulturních institucí v zemi – není problém pro pár ambiciózních osob zlikvidovat jednoho nepohodlného umělce, který jim již svými šedinami brání v rozletu.

Vlastním obsahem mého příspěvku jsou poznámky (excerpta), které jsem si udělal, vzhledem k tomu, že knížku „musím vrátit“. (Nepřebírám číslování z obsahu J. H. K., čísluji podle vlastního tematického shrnujícího výběru.)

1.
„Zvací dopis“ prof. Igora Zhoře. 1. 6. 1992 (zajímavé je „brněnské“ uvedení adresy – Vážený pán / p. J. H. Kocman / Královo Pole, dopis psaný ještě na psacím stroji). Píše o Daliboru Chatrném, který by Kocmana rád měl ve svém ateliéru, ale „protože škola je finančně zajištěna pouze na jeden rok, obává se Vás nutit. Můj názor však je, že byste se měl do konkursu přihlásit, abyste byl takříkajíc v pořadí, až ty peníze budou jisté.“ A dále: „Vaše přítomnost v tomto ateliéru by se mi jevila nezbytná; zatím rok externě a potom už naplno.“

2.
Přihláška do konkursního řízení pedagogického sboru pro obor výtvarné umění. 21. 7. 1992. (psaná ještě na psacím stroji). Zahrnuje odstavce Biografická data (v příloze xerokopie hesel z Čsl. biogr. slovníku a z Kdo je kdo), Vzdělání v oboru výtvarného umění, Prezentace v oboru výtvarného umění (v příloze separát z retrospektivní výstavy v Domě umění v Brně 1991, tj. 10 samostatných výstav v ČSFR, 6 v zahraničí, účast na 35 u nás a 133 v zahraničí), ceny (Čestné uznání na 5. trienále umělecké knižní vazby, Praha, 1985, 1. cena na 6. TUKV, Kroměříž, 1989), Publikační činnost v oboru výtvarného umění, Organizační a posudková činnost, Dokumentační činnost (dokumentační archiv, budovaný od r. 1970), Ediční činnost (kromě ofic. publikací 27 „self-publishing-booklets“. Následuje koncepce působení.

3.
Dopis Doc. Brůžeňákovi na Pedagogickou fakultu, nabídka otevření některých seminářů pro studenty. Ten posléze prodloužil externí působení na následující školní rok, některé přednášky budou shodné s FaVu, jak informuje J. H. K. děkana FaVU prof. Zhoře v souvislosti s gratulací k jeho inauguraci v následujícím dopise.

4.
Smuteční oznámení o úmrtí Prof. PaedDr. Igora Zhoře, CSc. 22. listopadu 1997. Igor Zhoř byl děkanem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, profesorem katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU v Brně, členem Mezinárodní organizace výtvarných pedagogů INSEA a AICa, předsedou redakční rady časopisu Výtvarná výchova a členem řady vědeckých rad a odborných komisí.
Kopie článku Josefa Hlaváčka Vzlétám, svobodný v Ateliéru 1997, č. 26, nekrolog Igora Zhoře, úryvek z textu Igora Zhoře Umělec před dílem.

5.
Jmenování Dr. Jiřího H. Kocmana docentem pro obor konceptuální tendence na Akademii výtvarných umění v Praze z 1. května 1996, habilitační řízení proběhlo 13. března 1996 obhajobou habilitační práce a přednáškou „Médium papíru a médium knihy“. Podepsáni rektor AVU Milan Knížák, předseda habilitační komise Miloš Šejn.

6.
Dopis prof. Jindřichovi Svobodovi, separát z periodika Naše město Dolní Kounice, 1999, č. 2. U prof. Svobody se Kocman vyučil knihařskému řemeslu, ale pan profesor jej naučil také „lásce k papíru a knihám, ale především pokoře“. Pan prof. Svoboda oslovil celou generaci uměleckých knihařů.

7.
Interní materiály FaVU, dokládající Kocmanovy aktivity v oblasti pedagogického působení, tj. výkazy o tvůrčí činnosti pedagogů, přehled činnosti ateliérů, dokumentace tvůrčí činnosti, portfolia studentů, výstavy, koordinace studijních plánů, přehled předmětů, které Kocman přednášel, plány činnosti, korespondence, krátké a delší informační články v tisku o činnosti Kocmanova ateliéru  atd.

8.
Materiály k výstavě Papír a kniha – studenti a hosté ateliéru Papír a kniha. FaVU VUT, Atrium Pražákova paláce, MG Brno, 2000

„Důslednost ve využití zvolených výrazových prostředků, pečlivost v provedení, ale především překvapivá výrazová šíře potvrzují, že J. H. Kocman prostřednictvím evropsky ojedinělé specializace na umělecké škole otevírá studentům cestu k prozkoumávání osobitých vyjadřovacích postupů. Pečlivost instalace a důslednost při sestavení katalogového popisu jsou pak vizitkou seriózní práce, a především vkladem pro další autorský růst jednotlivců.“ (Radek Horáček, čl. Papír a kniha jako prostor protvorbu, recenze výstavy) Hosté na výstavě byli Miloš Šejn a Jan Činčera, k vystavujícím patřili japonská stážistka Yuikimi Fujisama, Anna Dorušková, Slavko Eichler, Adéla Imreczeová, Zuzana Staňková, Pavlína Nešporová, Pavel Zemčík.

Rozhovor s J. H. Kocmanem, „zakladatelem a vedoucím pedagogem této ojedinělé speciálky“ v Knihařském bulletinu (2000, č. 3, s. 13-15, Vítězslav Prágr). „Na podzim 1999 jsem na Papírenské konference v Pardubicích přednesl referát Paper Art – Papír jako umělecké médium, doplněnou několika ukázkami „artefaktů“. Omlouval jsem se, že se mi jich do kufru více nevešlo a současně jsem přislíbil, že pro příště připravím ilustrativní výstavku. Ukázalo se, že taková příležitost je na spadnutí, že příští konference se bude konat v dubnu 2000 v Brně. (…) v plánu Moravské galerie „vypadl“ jeden výstavní termín (…). Naše výstava se tak stala reprezentativní a byla pojata jako oficiální doprovodný program 12. mezinárodní konference Papír a celulóza  2000.“ // „Zřízení ateliéru (…) vyplynulo z mého dřívějšího externího působení na FaVU (…), resp. předcházel mu Kabinet papír a kniha.“ // „Jednou bych rád uspořádal velkou mezinárodní výstavu Médium papír / Médium kniha. To by však chtělo nejméně dva roky příprav. Atrium MG je komorní, a proto jsem jako „přepolní hosty“ vyzval jen dva blízké přátele – M. Šejna a J. Činčeru. V roce 1987 jsme spolu ve trojici uspořádali výstavu Paper Art v Městské galerii v Blansku. Stala se fakticky první prezentací tohoto uměleckého média v ČR. Tehdy jsme netušili, kam naše „laborování“ postoupí, že se všichni tři staneme vysokoškolskými pedagogy přímo v intencích, které blanenská výstava předjímala. Miloš Šejn byl jmenován profesorem Ateliéru konceptuální tvorby na AVU. Jan Činčera tam působil několik let jako asistent. Když se v roce 1994 rozhodl založit své vlastní Studio Činčera, nezrušil svoji pedagogickou činnost (externě přednáší na různých školách, v příštím roce s ním počítáme i na FaVU). M. Šejn a J. Činčera jsou moji duchovní přátelé, a proto jejich účast na výstavě je zadostiučiněním našeho společného uměleckého směřování.“ // „Myslím, že tato výstava by mohla putovat nejen ve středoevropském regionu. Rád bych každým rokem „produkci“ Ateliéru papír a kniha znovu vystavil. Nejbližší nabídka je z Horácké galerie v Novém Městě na Moravě (leden-březen 2001), což mě těší, neboť jsem se v tomto městě narodil.“

9.
Prohledy Archivu JHK. Projekt podvečerů pro studenty FaVU, které se konaly v soukromé pracovně J. H. K. (Vackova ul.) vč. čajové degustace. Témata jednotlivých podvečerů byly osobnosti jako J. Kolář, L. Novák, K. Adamus, H. Gappmayr, J. Valoch, Křížovnická škola, Marian Palla, Měkkohlaví a et tvrdohlaví, Pavel Büchler, Ben Vautier, Milan Knížák, Fudolf Fila, Milan Maur, Miloš Šejn

10.
Skripta Ateliéru papír a kniha / článek v Rovnosti Brno, 2. 8. 2004, Vlasta Gajdošíková. Knihu s názvem Médium papír vydalo nakladatelství Vutium, její autor, proděkan Fakulty výtvarných umění VUT, ji původně zamýšlel jako strohé skriptum, nicméně „připomíná elegantní bibliofilskou publikaci. Kniha je vytištěna na třinácti druzích speciálních papírů“. Autor komentuje: „Je to vlastně vzorník papíru – papírenské minimum pro výtvarníky. Různé druhy papíru, na nichž je vytištěna, ji de facto „ilustrují“, neboť při listování a průhledu listy knižního bloku si můžeme uvědomovat zvláštní poetické charakteristiky, které v sobě papír skrývá.“ Nejběžnějším je rastr „verge“, některé papíry mají filigrán (lidově vodoznak). Svým charakterem jsou skripta chráněná proti padělání, dodává s charakteristickým humorem titul článku.

11.
Materiály k výstavě Blätter und Bücher, aktuelle Papierkunst aus Tschechien, Städtische Galerie Villa Zanders, Bergisch Gladbach

Papír a kniha jako umění
(text Doc. Dr. Petra Spielmanna, děkana FVU VUT)

Šťastné okolnosti, že významný konceptuální umělec Dr. Jiří H. Kocman, který se ve své tvorbě soustavně zabývá materiálem papír a objektem kniha, se stal docentem Fakulty výtvarných umění brněnské techniky, vděčíme za vznik a existenci Ateliéru papír a kniha. Na této mladé škole je to jedno z významných studií nejen pro výchovu mladých umělců, je to zároveň i jedinečná experimentální dílna pro zkoumání možností uměleckého využití papíru jako materiálu a knihy jako objektu. Ve 20. století byly položeny základy pro pochopení papíru i knihy jako samostatného prvku schopného výtvarného výrazu bez utilitárních závislostí jako pouhého nositele kresby nebo obrazu či písma. Na znalostech těchto vývojů je založena výchova ke zkoumání dalších možností a aspektů vývoje. Ale experiment a zkoumání nejsou konečným smyslem výchovy v tomto ateliéru a práce mladých student. Jde jim o tvorbu, o vytvoření děl, které formálně využívají vlastnosti materiálu a tematizují objekt knihy, ale zároveň jsou nositeli obsahu, poselství. Aby mladí umělci mohli splnit takový úkol, musí zvládnout technické předpoklady, musí ovládat výrobu papíru, musí umět vázat knihy, musí umět vyrábět předměty s takovými artefakty souvisejícími. Musí se seznámit s celou škálou takových technických pochodů i s jejich historií a v souvislostech různých kulturních tradic. Z hlediska obsahového dostávají zadána témata, která mají v časovém limitu jednoho až dvou semestrů studenti řešit osobitým způsobem. V seminářích se mohou dozvědět o historických i významových souvislostech a jsou vedeni k tomu, aby vlastním sběrem materiálu, studiem literatury podle osobní verze zpracování tématu doplnili své informace. Studenti se v ateliéru učí znát i písmo, jeho možnosti, druhy, historické souvislosti. Vznikají knihy, které jsou vizuelními objekty samy o sobě, ale i jako nositeli myšlenek a poezie. V souvislostech českého uměleckého školství je Kocmanův ateliér jeden z nejoriginálnějších. Pro naši školu je důležitý i jako zdroj inspirací a poučení pro jiné ateliéry, grafiky malby, kresby apod. Výstava v Bergisch Gladbachu je významným počinem, který umožní tomuto důležitému uměleckému pracovišti mezinárodní konfrontaci, odhalení nových souvislostí a možností spolupráce. Za tuto šanci jsem německým kolegům z Bergisch Gladbachu vděčen a doufám, že se z této akce rozvine další spolupráce.

Na začátku byl papír
(text Dr. phil. Wolfganga Vomma, vedoucího městských muzeí Bergisch Gladbah)

Ačkoli papír dnes pronikl skoro do všech oblastí života a jeho použití je stejně tak univerzální jako samozřejmé, jeho uživatelé si zpravidla nejsou vědomi revolučního významu, který tomuto materiálu náleží ve vývoji lidstva. Kdo domyslí, že bez papíru by neexistovalo tiskařské umění a bez něj pak rozšíření vědění do nejzapadlejších koutů světa? Komu je zřejmé, že bez tohoto zázračného materiálu by se nezrodily ani Dürerovy dřevoryty ani kresby Leonardovy, ale ani romány Franze Kafky. Prostřednictvím média papíru bylo možné poprvé v lidských dějinách zachytit slovo a obraz a bez vynaložení značných prostředků je předat dalším generacím. Vzdělání přestalo spolu s celosvětovým vítězstvím papíru být exkluzívním majetkem privilegovaných vrstev a stalo se přístupné každému. Papír je dodnes vynikajícím nositelem kultury a ne bezdůvodně platí knihovny pro mnohé za skutečné katedrály nové doby. Kdo ještě na konci sedmdesátých let vzhledem k vítěznému tažení počítačů a elektronického přenosu dat věřil tomu, že dny papíru a tištěné knihy jsou sečteny, ten se zklamal. Kniha není mrtvá. Naopak. Nikdy předtím nebylo vydáno tolik nových knih jako v posledních letech. To má své důvody. Na rozdíl od počítače jsou kniha či noviny mobilní předměty. Můžete se jim oddat všude, v tramvaji stejně jako na plovárně, můžete se s nimi zahloubat do světa imaginace a fantazie.

Bergisch Gladbach je mladé město, v každém případě o mnoho mladší než 400 let stará tradice výroby papíru na tomto místě. Ještě dnes se zde světoznámý velkopodnik zabývá výrobou ušlechtilých papírů. A vedle starobylého „bílého umění“, jak se často označuje výroba papíru, jsou zde rovněž už dlouho proslulé podniky z vydavatelské a tiskařské branže, tedy „černého umění“.

Zvláštní stáří a dominance papírenského průmyslu ovlivnily nejen hospodářský, ale i kulturní život města. V posledních třiceti letech zde vznikly tři zařízení, která uchovávají, sbírají, zkoumají a veřejně prezentují historické a kulturní aspekty papíru. Zatímco nadace Zanders opatruje historickou část archivu bývalé papírny Zanders, v historické papírně Alte Dombach si člověk může udělat rozsáhlý obraz o vývoji výrobních procesů a o mnohých dalších, s papírem souvisejících tématech. Samozřejmě k nim patří i ochrana životního prostředí a recyklace.

Co umělci vytvářejí s tímto univerzálním materiálem a z něj, lze vidět v Městské galerii Villa Zanders, bývalém reprezentativním sídle rodiny továrníků Zanders. Položeno ve středu města, uchovává velkoburžoazní ambiente historické stavby od roku 1992 jedinečnou sbírku k tématu papír jakožto umělecké médium. Se svými takměř 300 díly z celého světa patří tato sbírka k největším svého druhu a zprostředkovává komplexní obraz o uměleckém vývoji v této speciální oblasti, pro kterou se, jak se zdá, prosazuje označení „paper art“.

Jestliže odhlédneme od toho, že již kubisté integrovali do svých obrazů materiál papíru, jako jsou jízdenky nebo části novin coby typograficky zajímavé fragmenty reality, začal „paper art“ v užším slova smyslu vlastně teprve ke konci padesátých let. Umělci jako skupina Zero z Düsseldorfu využívají existenciální nulový bod přivozený fatálními důsledky druhé světové války jakožto nový počátek kreativity, jakožto uvědomení si základních otázek materiálu umělce. O nemnoho později zažila i umělecká kniha nový počátek v okamžiku, když stále více a více ubývala literární složka. Kniha se stala v rukou umělce materiálem. Vznikaly knižní objekty, které se nedaly ani otevřít ani číst. Jak rychle a jak radikálně tenkrát postupoval vývoj, to ukázala kasselská „documenta 6“, na nichž byli zastoupeni i čeští umělci jako Milan Knížák. Přehlídka v Kasselu ovšem nepodala celkový pohled a dodnes nejsou ani pojmy jako je autorská kniha nebo knižní objekt exaktně definované. Nacházíme se v otevřeném prostoru mezi knihou a uměním, pro něž se nepovažují za skutečně kompetentní ani galerie ani knihovny. Obec příznivců tohoto obojetného útvaru roste. A čím masověji na nás útočí „kniha na vyhození“, tím raději sáhneme po knize vydané s láskou v malém nákladu či po unikátu, protože si zde obsah a forma odpovídají.

Sbírka Městské galerie Villa Zanders obsahuje nejen exemplární knižní objekty, nýbrž také práce s papírem nejrůznějšího druhu, na nichž je zřetelná individuální tvořivost jednotlivých umělců, ale také duch generace a duch doby. Vedle minimalistických prací, jako je například roztržení a jeho pokračování v jemné linii tužky, jsou zde prostorové instalace, u nichž má materiál vždy znova nové a jiné formy projevu. Askeze kontra opulence. V naší sbírce je zastoupeno více mezinárodně renomovaných českých umělců. U Jiřího Koláře, významného tvůrce, který se pohybuje na pomezí literatury a výtvarného umění, dokládají práce ze všech tvůrčích etap jeho význam pro evropské umění. Práce s papírem Františka Kyncla, Karla Trinkewitze, Milana Mölzera nebo Jiřího Hilmara ozřejmují konečně evropský kontext, v němž se český „paper art“ nachází. Česko přispělo velmi brzy originálním a zásadním způsobem.

Tím více musíme být zvědaví na to, co se dnes děje v ateliérech a čím se zabývá mladší generace. Po rozšíření Evropských společenství na východ jsme blíže našim starým sousedům a s vděčnou zvědavostí nyní využíváme možnost informovat se o aktuální situaci v oblasti „paper art“ v Česku. Výstava „Listy a knihy – aktuální umění papíru z Česka“ se koná v rámci akce Forum OstWest, programového projektu uspořádaného okresem Rhein-Berg. V7stava sdružuje přes sedmdesát prací sedmnácti studentů Ateliéru papír a kniha Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Vedoucí tohoto ještě mladého ateliéru je doc. dr. Jiří H. Kocman. Jemu děkujeme za odborné a pečlivé uspořádání této výstavy a zpracování katalogu. Přidal rovněž několik artefaktů z vlatní produkce. Jsme vděčni a rádi, že v něm nacházíme kompetentního partnera a jsme si jisti, že nezůstane u tohoto prvního společného projektu. Měly by následovat další kroky. Chceme poděkovat jemu a děkanovi fakulty, panu doc. dr. Petru Speielmanovi, který naše přání realizovat tuto výstavu laskavě přijal a podporoval. Poděkovat se sluší v neposlední řadě také studentům, kteří se během týdenního pobytu v Bergisch Gladbach sami ujali instalace výstavy. Doufáme, že jejich pobyt v německých rodinách a jejich mladistvé a svěží umění zintenzívní přátelský kulturní transfer mezi oběma zeměmi.

Článek (interview s J. H. K.) v Událostech VUT 2005, č. 7, s. 16-17 Studenti Ateliér papír a kniha VsVU vystavují v Bergisch Gladbachu. (z odpovědí J. H. K., většinou zkrácených:)

Na začátku byl papír, resp. papírenská tradice malebného údolí Strundertal. Zde začala v roce 1829 podnikat rodina Zanders a z malé papírny vybudovala věhlasný závod, světoznámý svými „Zanders Feinpapiere“. Kolem továrny se rozrůstalo město Bergisch Gladbach (vzdálené asi 25 km od Kolína n. R.), až dosáhlo dnešní velikosti sto tisíc obyvatel. Podnikatelská rodina se však nestarala jen o hmotnou prosperitu, ale také o vzdělanost a kulturnost celé oblasti. Ze své první vily zřídila Kulturhaus Zanders, a když opouštěla další sídla, dávala je k dispozici městu. Tak vznikla v druhé rodinné vile Městská galerie, která se od roku 1992 specializuje na Paper Art, což je nepřeložitelný termín, pro který se vžil pojem Umění papíru.

Z iniciativy Zemského rady Rýnsko-Bergišského kraje se v tomto městě pořádá už deset let jako bienále tzv. Forum OstWest, tedy kulturní festival zaměřený na spolupráci Německa s Polskem. Kulturní referentka Susanne Bonenkamp pocítila potřebu určité inovace, takže letos má toto fórum dovětek „Polen + Tschechien + Slowakei“. Ředitel Městské galerie Dr. Wolfgang Vomm přišel s námětem prezentovat český Paper Art a obrátil se přímo na mne. V té době probíhala ve Slovácké galerii v Uherském Hradišti výstava našeho Ateliéru papír a kniha. [Němečtí kolegové výstavu navštívili] a přímo na místě nám navrhli její reprízu.

Městská galerie Villa Zanders má mnohonásobně větší prostory. Kolekci jsme tedy rozšířili o práce starší, ale také o ty nejnovější. V katalogu je uvedeno 80 položek od 17 autorů. Některá díla však představují cykly, takže celkový počet vystavených exponátů je 190. Villa Zanders odpovídá ve svém půdorysu Pražákově paláci (součásti brněnské Moravské galerie) a my jsme dostali k dispozici celé jedno nádherné patro. Hostitelské město poskytlo celému našemu ateliéru devítidenní pobyt, který byl (kromě tří dnů určených na instalaci a prezentaci výstavy) doslova napěchovaný odborným programem. K nezapomenutelným zážitkům patří Papírenské muzeum Alte Dombach, Papírensko-historická sbírka Nadace Zanders, exkurze do ateliérů Johna Gerarda a Ulricha Wagnera, prohlídka papírny „m-real/Zanders“, Zemské Rýnské muzeum v Bonnu, Dóm Altenberg, Dóm a Museum Ludwig v Kolíně ad.

12.
Dva dokumenty z roku 2008, vyjadřující se k osobnosti J. H. Kocmana v souvislosti s výběrovým řízením na obsazení místa vedoucího pedagoga Ateliéru papír a kniha FaVU VUT v Brně:

Doc. akad. mal. Dalibor Chatrný:

Pedagogické působení J. H Kocmana na FaVU sleduji již od jeho začátků, kdy jako externí pedagog přednášel o konceptuálním umění pro Ateliér konceptuálních tendencí a vedl knihařská praktická cvičení v Ateliéru grafického designu a Ateliéru grafiky. Svoji odbornost však mohl náležitě uplatnit až od r. 1989, kdy byl vyzván, aby na FaVU založil vlastní ateliér, který nazval Ateliér papír a kniha.

Ateliér vyniká svým jasným koncepčním a systematickým vedením a metodičností práce. Mimořádné výsledky tohoto jedinečného pracoviště jsou patrné na pravidelných prezentacích u příležitosti Dnů otevřených dveří FaVU, na samostatných ateliérových přehlídkách (Papír a kniha I. – IV.) a dalších výstavách FaVU. Studenti umí své záměry náležitě osvětlit, neboť v ateliéru je věnována i náležitá pozornost písemné obhajobě jednotlivých projektů i jejich verbální prezentaci.

V osobě J. H. Kocmana získala FaVU nejenom pozoruhodného a nezaměnitelného výtvarníka, ale především vynikajícího a obětavého pedagoga.

Závěr:
Doporučuji, aby bylo J. H. Kocmanovi umožněno nadále rozvíjet své úspěšné pedagogické působení na FaVU.

Z „Dobrozdání“ Václava Cílka

(…) Brněnská FaVU je fascinující školou z hlediska „barevnosti“, celého spektra osobitých pedagogů. Pochopitelně jsem si vědom určitých obtíží, které vyplývají z přítomnosti a společného působení odlišných, vyhraněných osobnostních typů. (…) V první obecné rovině se tedy přimlouvám za zachování této barevnosti, jaká by např. v americkém školství byla téměř nemožná. Neznám u nás podobnou školu – (…)

Ateliér JHK je specifický několika důležitými rysy: Důrazem na řemeslo. Důrazem na formu. Tím, že obojí není samoúčelné, ale je součástí konceptu, je to do značné míry maskované konceptuální oddělení, které navíc vyniká jasností, čistotou a řemeslnou úrovní.

Součástí tohoto konceptu je určitý drill, každodenní práce se studentem a „profesorská“ přísnost; tedy vlastnosti, které do určité míry vyvažují svobodomyslnou, téměř bezbřeze tolerantní (ale jindy velice vítanou) atmosféru v jiných ateliérech. Tím dochází k tomu, že studenti mají možnosti poznat během studia víc typů kontrastních prostředí a lépe si uvědomit, k čemu tíhnou a kam chtějí směřovat. Z tohoto „celostního“ pohledu je ateliér JHK v rámci celé FaVU nenahraditelný.

Záměrně píši ateliér JHK, protože na FaVU se nejenom jedná o udržení kontinuity „práce s papírem a práce s knihou“ (resp. „práce v papíru a práce v knize“), ale také o osobu J. H. Kocmana, kterou v této době považuji za nenahraditelnou.

13.
Dokumenty k výběrovému řízení, vypsanému 21. 4. 2011, které vypsal děkan MgA. Milan Houser. V oficiální odpovědi z 24. 5. 2011 sděluje, že pro „místo vedoucího pro Ateliér papír a kniha Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně byl vybrán jiný uchazeč“.

14.
Intervenční dopisy - vyjádření podpory od současných i bývalých studentů, kteří zastávají dnes významné posty v oboru, odborné veřejnosti, umělců ad.

Dopis studentů děkanovi 15. 5. 2011
(…) Restrukturalizace Ateliéru papír a kniha směrem do oboru grafický design by bylo pouze neprozřetelným podlehnutím soudobým trendům a zařazením ateliéru mezi standardní užitý obor, který se vyučuje na mnoha školách v České republice. // Jeví se nemyslitelné radikálně přerušovat linii ateliéru, který byl založen docentem Kocmanem v roce 1998 a od té doby se vyprofiloval v jedinečný a nikoliv ojedinělý ateliér, který dává studentům prostor pro kreativní uměleckou tvorbu ve specifickém ale dosti širokém oboru, a zároveň jim umožňuje se vzdělávat ve škále užitých oborů (knižní vazba, písmo a typografie, obalový design, restaurování papíru a knih), které mohou studentům pomoci v jejich dalším povolání po ukončení studia, jak je možné vidět na mnoha příkladech absolventů APK. (…)

MgA Pavel Zemčík, mail, 17. 5. 2011
(…) Koncepce Ateliéru papír a kniha je naprosto stěžejní a já jsem si jistý, že absolventi mají mnohem blíže k řešení pracovních úkolů než jejich kolegové z ostatních ateliérů. Přísná metodologie v postupech zpracování ateliérových prací, důraz kladený na schopnost obhájit svoji práci a pečlivé zkoumání materiálů je v dnešním světě opravdu jedinečné. Z každodenní spolupráce s širokým spektrem odborníků v polygrafickém průmyslu si více než dřív uvědomuji kvality pedagogického vedení Doc. Kocmana. Dodnes jsou mé znalosti materiálu získané během studií na vaší fakultě na mnohem vyšší úrovni, než je tomu u předních českých dodavatelů papíru a lepenek. Může za to jediná věc, obětavý přístup jednoho člověka s naprosto neuvěřitelnou energií vštípit pár jedincům fakt, že materiál jako je papír (kniha) je duchovním základem naší společnosti. (…)

Ing. Ivo Dostál,  18. 5. 2011
(…) A když je ještě všeobecně známo, že vlastně on Ateliér papír a kniha nejen jako něco v Evropě naprosto unikátního (vlastně z ničeho, jen z praxe a bohaté knihařské tradice) vytvořil, prosadil, a získal pro něj u nás i v cizině uznání. (…) Víte, že se bez něho neobešly např. Knihařská trienále, Vách-lovská symposia, odborné výstavy z oboru. Velký ohlas mají i jeho přednášky v rámci University třetího věku. (…) Kolik takových pedagogů máme? Opravdu by bylo velmi podivné, kdyby člověk jeho kvalit na vrcholku svých sil a svých schopností měl odejít.

Doc. PhDr. Petr Rezek, AVU Praha, 19. 5. 2011
(…) Rád bych upozornil lna jeden aspekt činnosti tohoto ateliéru z hlediska tzv. manuální filozofie, o které jsem měl příležitost na Vaší fakultě několikrát přednášet. Je to aspekt zacházení s materiálem způsobem, který dává možnost realizovat myšlenky. Běžné grafické studium lze do značné míry absolvovat bez materiálu a možností, které sám nabízí. Řada grafických škol se soustřeďuje pouze na tzv. desénovou stránku problému grafického řešení, tedy na pouhou přístupnost pro oči. Manuální přístup, kladoucí důraz na porozumění materiálu při jez´ho zpracovávání nabízí možnosti ne snad pouze širší, nýbrž hlubší. (…) Rozpoznat kvality materiálu a dokázat rozvíjet jeho možnosti a zároveň přitom odkrývat radost z nápadu, myšlenky, to vše není ani třeba nazývat konceptuálním uměním. Je to elementární pozice, nepostradatelná pro život zakotvený. (…)
[Filosof Rezek pak rozvíjí hlavní myšlenku „home made“, etikety, která se liší od průmyslově vyráběných předmětů, které postrádají toto hlubší porozumění, zatímco „home made“ je také ambicí větší kvality.]

Ivo Binder, 19. 5. 2011
(…) Kocman se stal již uznávaným fenoménem v celoevropském kontextu. Jsem přesvědčen, že jakékoli zúžení tohoto unikátního programu ateliéru, nebo dokonce jeho zrušení by bylo nesmírnou ztrátou pro obor a znehodnocením mnohaletého úsilí doc. Kocmana na jeho vybudování. (…)

Pavel Büchler, Manchester Metropolitan University, 20. 5. 2011
(…) Doc. Kocman vytvořil ve svém ateliéru podmínky, které v dnešní Británii můžeme jen závidět. (…)

Jsou reprodukovány desítky dalších dopisů, mj. od Barbary Slezákové, Jana Činčery, dr. Zdeňka Kypra, prof. Dr. Vladimíra Špačka, JUDr. Vladimíra Sitty, MSc, MBA, generálního ředitele a člena představenstva ACPP,  malířky Denisy Krausové, Jiřího Vnoučka, restaurátora papíru, pergamenu a vzácných knižních vazeb v Královské knihovně v Kodani, univ. prof. Vladimíra Špačka, Mgr. Ladislava Daňka, ved. referátu mod. umění Muzea umění Olomouc. Celkem reprodukováno osmnáct dopisů.

15.
Dopisy Dr. Norberta Záliše a Dr. Václava Cílka

16.
Odpověď děkana odesilatelům intervenčních dopisů a jejich reflexe
11. 6. 2011
milý jiří,
dnes, když jsem přijel k večeru z pracovního výletu po máchově kraji, mne čekal dopis od vašeho děkana, kde mi sděluje veškeré výsledky konkurzů. opravdu jsem se zděsil a je mi to upřímně líto. myslím ale, že v takovém prostředí se stejně nedá vážně něco dělat. asi je to období, který naše umělecké školy musí projít, aby se poučily.
tvům ms

14. 6. 2011
Dobrý den!
Ano, už jsem slyšela… je to hanebné. Děkuji za pozvání. Jsem v neděli v práci do cca 13.45 hod. Určitě se dostavím, doufám, že tam budete v neděli do 15.00.
MK

13. 6. 2011
Milý pane docente,
(…) Přeci už jen z optiky děkana, potažmo rektora – není možné, aby se soudný „manager“ umělecké koly zbavoval unikátního ateliéru, díky kterému se z bezbarvé hmoty jedné z mnoho uměleckých ško dá právě tato jasně identifikovat?! O likvidaci čehokoliv, co jste vybudoval – nemůže být ani řeč. (…)
Srdečně RG

[Další desítky textů.]

17. Anotace ateliéru APK JHK (2003) a anotace APK MgA M. Macháčka, Pozvánka na poslední prezentaci klauzurních prací APK a „kondolenční archy“ (kopie rukopisů), komentář k transformacím ateliéru a inovované anotace JHK [poslední pokus o záchranu ateliéru v jakés takés podobě], další mailová korespondence

18. Materiály k výstavám: K výstavě Papír a kniha IV. v Klementinu (Dr. I. Knobloch), proslov Doc. Dr. P. Spielmanna na vernisáži Ex libris v Galerii Aula

19. JHK + APK, příběh Ateliéru papír a kniha FaVU VUT v Brně 1998-2011 (totožný se „skládačkou“, respektive její přední textovou stranou).

Doplnění / září 2017
Byl spuštěn nový web, jehož tvůrcem je Lukáš Berta, webový filozof na volné noze, s charakteristikou díla J. H. Kocmana.
https://jhkocman.cz/
Webové stránky Lukáše Berty:

https://www.lukasberta.com