Úvodní stránka | Imperfect Harmonies / Béďa Plecháč

Imperfect Harmonies / Béďa Plecháč

08.01.2011 03:53

BP SHOW / Muzika pro fajnšmekry

PB is my name
f**ck for peace
is my game

Text na anglické vlajce na „placce“, jaká se před třemi-čtyřmi desetiletími nosila na klopě (a znovu se pak objevila v onom přelomovém období s nápisem OF, Občanské fórum) a jaká zase dnes přichází do módy (mám třeba placku První hoře), je tentokrát „vizitkou“ kamaráda z oněch dob „zlatých šedesátých“, kdy se na výsluní mezi jičínskými rockovými kapelami dostali YBE (Your Body´s Emotions), s nimiž společně Béďa na pódiu tehdejšího JKP (Jednotný klub pracujících, dnes KD) dělal své slavné diskotéky, jedny z prvních nejen v Jičíně, ale v celých Čechách. To znamená ve stejné době, jako je dělal třeba Petr Sís nebo Pavel Černocký (bratr dnes známější Petry Černocké).

I z odstupu času musím říct, že tehdejší rockové show v Jičíně bylo na špičkové úrovni, kterou by mu mohly závidět mnohé pražské disco-kluby dnes. A to přesto, že technika té doby je s tou dnešní nesrovnatelná, lasery byly v počátcích a byly úplným zázrakem, přestože mix-pult, na kterém zvučil Vašek Kroulík, byl tenkrát jeden z nejlepších, jsou dnešní zařízení řízená počítačem někde úplně jinde, o reprobednách, přestože jsme měli jedny z prvních beden Dynacord u nás (nešlo jen o to, že by nebyly peníze na to je koupit, ale způsob, jak se něco „shánělo“, je s dnešním nesrovnatelný). Podstatnější ale je, co se na jevišti dělo. Střídání živé muziky, tedy YBE, kteří hráli nejnovější hity světových hitparád (jeden víkend se „stáhly“ a další týden se už hrály), s diskotékou, právě onou dnes už legendární PB show, na níž Béďa Plecháč představoval rovněž nejnovější hity tehdejší anglické a americké rockové scény. Narvaný sál, protože tam museli být všichni, to byl pro většinu mladé generace (tenkrát nás) vrchol týdne, němé grotesky Charlie Chaplina, které se promítaly na plátno zavěšené po straně jeviště, bublifuky jako tenkrát úplná novinka atd. atd. Tehdejší atmosféru lze stěží popsat.

Myslím si, že neidealizuju a nezveličuju. Dokladem toho je, že se YBE tenkrát podařilo (nevím, které jiné „venkovské“ kapele se povedl takový husarský kousek) odjet na několik let do Rakouska, a že Béďa dělal potom diskotéky myslím celá sedmdesátá léta po celých Čechách, přestože tady bylo v oblasti „bigbítu“ takřka všechno zakázané.

Vlastně Béďu, tedy ing. Bedřicha Plecháče, abych ho uvedl celým jménem, znám od školních let. Možná že to on ani neví, ale poprvé jsem ho viděl (je tuším o rok či dva starší než já) hrát na jakési školní akci na harmoniku. Jaký je to skok pak někdy k sedmdesátým či osmdesátým létům, kdy z Jičína takřka zmizel, a vracel se, coby ekonomický ředitel Národního divadla, z Prahy občas na víkend. A po Listopadu pak pokračoval v závratné kariéře showbizu, když přivážel do Čech to nejlepší, co v oblasti pop kultury ve světě je.

A teď se teprve dostávám k tomu, co vlastně chci říci. Samozřejmě všichni vzpomínáme na „zlatá léta šedesátá“. V televizi se pro velký úspěch opakuje seriál o kultuře v naší zemi zcela specifické a ojedinělé – Bibgít. A vzpomínáme i my Jičíňáci. První návraty byly v Kovači, kde si po letech YBE zahráli skladby, které kdysi hrávali v Jičíně. Součástí těch večerů samozřejmě byly i PB SHOW. Nu a když byl otevřen Tančící dům, tak – už bez živé muziky – Béďa čas od času přijel a položil na disky zařízení staré černé desky, které „jsme tenkrát poslouchali“, ale i – opět nejžhavější novinky. Tak tomu bylo naposledy i 27. 11. 2010.

Mezitím se samozřejmě odehrála celá řada věcí. Viděli jsme se na jediném pražském koncertu Toma Waitse (vlastně byly dva, tím větší je to vlastně náhoda, seděli jsme tenkrát s Alenou vedle Čestmíra Kopeckého) a shodli jsme se, že to je náš šálek kávy. A Béďa mi pak přinesl nahrávky, které mi ještě chyběly. Pak jsme se viděli v galerii JB Specktrum už nevím při jaké příležitosti. A teď na podzim jsme se, opět zcela náhodně, potkali na výstavě Decadence now (zmiňované v jiném článku na těchto stránkách). Po té poslední BP SHOW v Tančícím domě mi pak Béďa poslal nějaké nahrávky. No a samozřejmě opět suprové. Tady jsou ty některé typy. V tu dobu, kdy mi je dával, to byly naprosté novinky. Posuďte sami – některé jsou dole v odkazech.

Odkazy

Zlatá šedesátá
Petr Sís
https://www.petersis.com/index2.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_S%C3%ADs
https://www.jedinak.cz/stranky/txtsis.html
P. Sís je dnes známější coby autor pozoruhodných autorských knih, v Jičíně několikrát vystavoval či přijal naše pozvání na pohádkový festival.
Pavel Černocký
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208522161600032-vsechnoparty/obsah/108712-pavel-cernocky/
Petra Černocká je jeho sestra
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petra_%C4%8Cernock%C3%A1
Dynacord
https://www.dynacord.com/en/products/7/4_index.html
Bigbít viz též zde
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/bigbit/