Ilja Livschakoff

Ilja Livschakoff
kouzlo starých šlágrů/nahrávek

Ilja Livschakoff (1903 Jekatěrinodar, dnes Krasnodar v Rusku – 1990 Buenos Aires) uprchl po zavraždění jeho otce bolševiky ze Sovětského svazu do Varšavy. Tam absolvoval hudební studium (hru na housle) na konzervatoři (dnes Hudební univerzita Fryderyka Chopina). Na absolventském koncertu hrál houslový koncert Alexandra Glazunova. V roce 1927 přesídlil Livschakoff do Berlína a už navždy se upsal lehké múze. Až do roku 1932 řídil orchestr Hotelu Bristol a hrál tam salónní i taneční hudbu.

Livschakoffův ansámbl se stal brzy významným tělesem, které nahrávalo gramofonové desky. Pro Deutsche Grammophon doprovázel známé zpěváky své doby jako Erwin Hartung, Leo Monosson, Max Mensing či Paul Dorn, stejně jako zpívající filmové hvězdy jako Paul Hörbiger, Curt Bois nebo Renate Müller. Před mikrofonem stál ale i jako houslový virtuóz. Celkový počet šelakových desek, které Livschakoff nahrál, se dá odhadnout na osm set. Jednoduché to spočítat přesně není vzhledem k tomu, že kumštýř používal, podobně jako řada jiných, umělecké pseudonymy. Z těch nejznámějších: Fred Marley nebo Harry Hiller, jeho orchestr pak La Plata Tango Band či The Rhythm Maniacs.

Livschakoff se svým orchestrem často hostoval v berlínském Paláci Delphi. Po roce 1933 se ovšem možnosti umělců židovského původu, k nimž Livschakoff patřil, podstatně zúžily. Podařilo se mu pobývat v Německu sice až do roku 1937, pak se ale nemohl vrátit z Karlových Varů do Německa. Nacionální socialisté ho vyřadili z Říšské hudební komory.  Livschakoff emigroval do Argentiny podobně jako jeho kolegové Dajos Béla a Efim Schachmeister. Tam mohl vykonávat bez problémů svou činnost, slýchali ho hrát v kavárnách ještě v šedesátých létech. Do Německa se vracel až do osmdesátých létech pouze na soukromých cestách.

Na německé stránce Wikipedie je přehled (výběr) nahrávek, které Ilja Livschakoff ve své době, tedy ve třicátých létech, pořídil.

https://de.wikipedia.org/wiki/Ilja_Livschakoff

Ich habe ´ne Tante, foxtrot ze „zvukového filmu“ Die Privatsekretärin, zpěv Rolf Sandor
https://www.youtube.com/watch?v=WADmQH89X5Y

Drunt´ in der Lobau, 1935
https://www.youtube.com/watch?v=v6QHzkHtIsE

Lubja Romanze, 1936
https://www.youtube.com/watch?v=zyIEotd5HV8

Wir sind stolz auf Robert Stolz, potpourri, 1931
https://www.youtube.com/watch?v=rUFUEhGTyzY