Hurvínek, doktor Notička, válka v příbězích dětí, 29. srpna 2014

Pod tímto názvem otiskl Deník na konci prázdnin informacemi nabitý rozhovor s výkonným ředitelem ČT:D Petrem Kolihou o prvním mimořádně úspěšném roce vysílání dětského kanálu i výhledech do budoucna, jak říká podtitul.
Jméno Petra Kolihy v souvislosti s dětskou televizní kulturou jsem zaznamenal velice pozitivně už před lety v souvislosti s pořádáním festivalu Jičín - město pohádky. Skutečnost, že se rozeběhl kanál ČT:D, který sdílí týž kmitočet s ČT:artem, respektive střídají se v příslušných časech, myslím kvituje každý, kdo je kulturně orientován, s povděkem. Některé koncepčně velmi pozoruhodné a kvalitní programy, které by byly nemyslitelné dokonce i na ČT 2, nejen obohacují/rozšiřují nabídku, ale i posunují niveau televizní kultury někam úplně jinam. A to, co platí pro dospělé, platí vrchovatou měrou i pro děti. Přestože některá vysílání se dublují (např. pro ty, kteří ČT:D nemají, také byly v prvním roce vysílání určité problémy s pokrytím), je vytvořen dětský program, jaký televize v některých vyspělých (pravda větších a tedy s větším trhem) zemích dávno existuje, co se ale stalo - mimořádně úspěšný ČT:D tyto pořady i v mnohém překonal sledovaností i kvalitou. A na tom nic nemění skutečnost, že Čechy jsou v dětské tvorbě dlouhodobou velmocí (počínaje Jiřím Trnkou, přes Večerníčka a Rumcajse s Mankou až po dnešní produkci).

31. srpna 2014 uběhl první rok vysílání a Petr Koliha jej sumarizuje, o kvalitě Déčka svědčí i světová cena Promax v New Yorku, oscar dětského televizního vysílání, prezentace na filmových festivalech, která by se v budoucnosti mohla rozvinout ve světě poptávku po našich produktech mimo jiné i u společností, s nimiž už dnes Déčko spolupracuje, s britským BBC a německou Kikou. Velký prostor Kolihovi zabere, když má představit programové složení našeho dětského vysílání. Vedle pásmových pořadů, známých už zdřívějška jako Planeta Yů, Studio Kamarád či Kouzelná škola, jsou to seriály jako Mazalové či Večerníčky či oblíbené Taneční hrátky s Honzou Onderem či Draci v hrnci. Vedle zábavné je tu i výchovná vrstva, která motivuje děti i mimo prostor obrazovky, v takových pořadech jako je  soutěž, v níž má být zastaven Černobíl, aby nekradl Déčku barvy, spojená s návštěvou krásných míst v České republice. Na oslavě narozenin na obrazovce má být (v době, kdy je datován článek) soutěž, do níž se přihlásilo několik desítek tisíc dětí, vyhodnocena. Dále jsou zmíněny už běžící hrané seriály jako Mazalové či Špačci v síti času nebo připravovaná Angličtina s Hurvínkem (na niž dnes slyším pozitivní ohlasy), Filharmoniky na ulici s Adamem Mišíkem či Písničky doktora Notičky, kde Michal Malátný z Chinasek léčí lidové písničky, v nichž něco nehraje, či čtení s Květou Fialovou, navazující na projekt Čtení do ouška se známými českými herci. O nápaditost a žánrovou pestrost se stará Déčkolegium, které tvoří asi třicítka odborníků od tvůrců přes učitele až po psychology.
Potěší, když na našem kulturním obzoru jsou takové záležitosti jako Déčko a nemusíme poslouchat kolem dokola ... ale to bych byl negativní, a to v tuto chvíli nechci.

https://decko.ceskatelevize.cz/