Úvodní stránka | Hudební soustředění PSO

Hudební soustředění PSO

22.08.2010 20:39

Letní soustředění jsou v Podkrkonošském symfonickém orchestru pravidelnou položkou hudebního roku. Jsou tradičně již od dob KSOKrMu (řada muzikantů tohoto tělesa pokračovala po jeho zániku v novém souboru), ať již to bylo to první v Deštném v Orlických horách, několikrát v Nových Hradech u Litomyšle či, už jako PSO, ve Velké Lhotě u Dačic, a nejnověji v v Podsedicích u Lovosic.

Ačkoli jsem na letošním soustředění PSO nepobyl po celý týden a mohl jsem zdokumentovat jen fragment toho, co společenství muzikantů z východních Čech, Semil, Liberecka, Železnobrodska, Lomnicka či Jičína prožili (a i to v útržcích, ostatní přinesou, jak to bývá, svoje alba), stojí to i tak za zmínku. K soustředění patří vždy vedle zkoušek orchestru a večerních muzicírování v nejrůznějších formacích (pařeb) také výlety. Sám jsem nebyl úplně fit, takže na Milešovku jsem s výletníky nešel (byl bych si to po letech rád zopakoval), ale vyškrábal jsem se aspoň na Hazmburk, v Libochovicích jsem si dal ledovou tříšť a nahlédl do zámeckého parku a v Třebenicích navštívil Muzeum českého granátu.

Krajina Českého středohoří mne fascinovala odedávna, ať již to byl zážitek kopců nad městem Louny skoro za setmění při příjezdu na jakousi chmelovou brigádu, který, ač to bylo vlastně jen několik okamžiků, se mi vryl do paměti na celý život, či cesta konceptuálního charakteru v polovině šedesátých let, na níž jsme s Milošem Šejnem vystoupili na několik dominant české krajiny – vedle Řipu to byla právě Milešovka a Hazmburk (tenkrát jsme také navštívili muzeum v Třebenicích, Miloš byl tenkrát studentem turnovské „šperkárny“), a později řada různých přejezdů a průjezdů touto částí krajiny, pracovně do Drážďan ze severu kolem Bezdězu (tudy jsme tentokrát také jeli) k České Lípě a přes Děčín, či nejrůznější solitérní výlety.

Ano, to slovo mi teď padlo do klávesnice. Právě „solitérnost“ každého kopce, který se tyčí ve své jedinečnosti a zároveň v „konkurenci“ s ostatními, s nimiž tvoří celek magické krajiny, z roviny rozprostraněné do prostoru, je něčím unikátním, co nenajdeme v žádných pohraničních horách ani vnitřních orografických celcích jako je Český ráj. A od nás (z Jičína) je to přece jen kousek cesty – ovšem dříve to bylo na půl dne, ale dnes už to je autem vlastně jen dvě hodiny (do Litoměřic, do Loun by to bylo trochu déle). A pak mne uchvátil hned napoprvé ten tvar těch kopců, vznikem vlastně dost podobný našemu Zebínu, který ovšem má v jičínské kotlině spíš tu líbeznost ve svých pár desítkách metrů, zatímco Milešovka, Lovoš či Oblík neskrývají monumentalitu, jako by se zrodily v zemi obrů.

Na dopoledních a večerních zkouškách jsme nacvičovali nový repertoár z díla skladatelů jako Bedřich Smetana (tance z Prodané nevěsty), Georg Bizet (svity z Carmen a Arlésanka), Jacques Offenbach (předehra k Orfeovi v podsvětí) či Václav Krommer (další klarinetový dvojkoncert). Na některých příštích koncertech PSO tyto skladby určitě budou na programu.

Odkazy
České středohoří
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_st%C5%99edoho%C5%99%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Libochovice
https://www.zamek-libochovice.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99ebenice_%28okres_Litom%C4%9B%C5%99ice%29
https://www.mesto-trebenice.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hazmburk
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ef/Ceske-Stredohori.jpg
https://www.hrad-hazmburk.cz/
https://www.doprirody.com/05-Hazmburk/index.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Obl%C3%ADk_%28%C4%8Cesk%C3%A9_st%C5%99edoho%C5%99%C3%AD%29
https://www.treking.cz/vrcholy/oblik.htm
https://www.turistika.cz/cestopisy/show/rana-oblik-mila-boren-vrcholy-mezi-louny-a-bilinou.html
https://botany.cz/cs/cicov/