Hruboskalsko

Hruboskalsko
výlety natřikrát

Lázně Sedmihorky – Bučiny – Osudová – Zámecká rokle – zámek Hrubá Skála – Adamovo lože – Arboretum Bukovina – vyhlídka na Kapelu – vyhlídka na Lvíčka – rozcestí Radeč – Cestník – Valdštejn – zpět na Cestník – Janova vyhlídka – pod Čertovou rukou – pod Sfingou – Kapelník – Prameny – Lázně Sedmihorky

I
Jako každý z řady „výletů natřikrát“ (ale vlastně až na tom příliš nezáleží, bude to platit pro každé putování, které je nějak „vymyšleno“) má i tento výlet svoji dominantní ražbu/charakteristiku. Zatímco například u Podtroseckých údolí  je, jak už říká název, charakteristická cesta údolím s řadou rybníků a okolními skálami, případně mlýny na říčkách, které tyto rybníky spojují, tak výlet Hruboskalskem je cestou hřebenem souběžným se silnicí z Jičína (Libuně) do Turnova se vším, co patří k tomu, že reliéf je zde naopak vyvýšen: v prostoru nalezneme dva z nejvýraznějších hradů Českého ráje, Hrubá Skála a Valdštejn (na začátku onoho hřebene máme ještě zříceninu Trosek, a pak už je, trochu jinde, i když také ne daleko, hrad Kost), jedno skalní město vsazené do tohoto hřebene, a pak léčivé prameny, které stékají do místa, v němž vznikl název Českého ráje, kde se tedy nejzákladnějším způsobem stýkají obě dvě složky kulturní krajiny, totiž příroda a sídlo – v Lázních Sedmihorkách.

Také tento výlet je koncipován jako okruh, což je ovšem nepřesné, protože je to cesta tam a cesta zpátky, jednou po hřebeni a jednou pod ním (byť si můžeme zvolit přinejmenším dvě možnosti), přičemž ona cesta po hřebeni je vyznačena turistickým značením „červeně“, tzn. jako „hlavní tah“, a adekvátně tomu je také nazývána Zlatá stezka Českého ráje. Z ní ovšem náš výlet zabírá pouze malou část, neboť jinak spojuje (jen na této části, protože celý projekt už ze 30. let minulého století není jen „jedna cesta“), jak jsme to v určitých úsecích „Přechodu Českého ráje“ se Slávkem Veselým chodili, Jičín – Prachovské skály (Pařez), Mladějov (ale my jsme chodili přes Hrdoňovice, to tenkrát šlo), Dolní Mlýn (z rozcestí šlo pokračovat přímo do Podtroseckých údolí, to je dnes zavřeno), pod Trosky, a pak buď zpět na Nebákov, nebo – právě – přes Vidlák na Hrubou Skálu, Arboretum, Valdštejn, Hlavitici a dolů to Turnova (odtud pak přes Zrcadlovou kozu na Malou Skálu…).

Kromě onoho iniciačního momentu, že zde vznikl vlastně při výletech vlastenců v Lázních Sedmihorkách pojem „Český ráj“, je to místo nabité kulturou a historií. Samostatná kapitola je Hrubá Skála, původně hrad Skála, postavený, stejně jako nedaleký hrad Valdštejn, pány z Valdštejna. Smiřičtí (týž rod, jejichž zámek v Jičíně vyletěl do povětří, známá historie, pak jej nechal Albrecht z Valdštejna přestavět a rozšířit) přestavěli Skálu na zámek (Hrubá Skála, pro odlišení s Malou Skálou nad Turnovem), pak jej získali zpět Valdštejnové (Albrecht), Aerenthalové, následovala romantická regotizace atd. S romantismem říkáme jedním dechem jméno Karla Hynka Máchy, který si ony hrady na svých cestách kreslil a s nímž je spojen portrét Jana Křtitele coby údajný portrét Máchův na hradě Valdštejn. Ještě jen na okraj, vedle těchto dominant krajiny jsou nedaleko ještě i další malé hrady, např. zbytky hradu Čertova ruka, Kavčiny či Radeč.

A pak tu je návaznost několika dalších témat (které jsou i do jisté míry propojeny). Tím prvním je samotné Hruboskalské skalní město. I když bychom snad i pominuli speciální aktivitu, která ovšem k těmto místům patří, tedy horolezectví, a jenom bychom „bloudili“ mezi fascinujícími bizarními skalními útvary – a užívali si onu opulentní nabídku všem smyslům, stojí to za to. A dále je tu téma lázeňství, které, podobně jako je tomu jinde, „přitáhne“ návštěvníky odjinud (a nemusejí to být jen výletníci – i když to souvisí, k lázeňskému pobytu procházky patří).

Ta historie je zajímavá, může nás navést Šlechtův pomník mezi lázeňskými budovami v Sedmihorkách. V tomto ohledu je paradoxní, že – podobně jako i jinde v Čechách – má zdejší lázeňský komplex v současnosti problémy (vzpomeňme na někdejší nádhernou secesní budovu lázní v Železnici u Jičína, které po desetiletí prosperovaly, dokonce se zahraniční klientelou, než je „reálný kapitalismus“ zničil, údajně kvůli Janským lázním, jimž pak po čase hrozilo, snad jako osudová odveta, totéž. Což nebyl ovšem jediný případ, Lázně Velichovky jsou další, v televizi čas od času připomínaná případ Lázní Kyselka u Karlových Varů s jejich chaotickou privatizací, megalomanskými projekty a chátráním v rukou zahraničních majitelů atd. atd.

Jinou oblastí jsou výtvarné/umělecké aktivity člověka ve skalách, spojené buď se sakrálními motivy, to je například sv. Vojtěch hned v prvním úseku cesty z Lázní Sedmihorky na Hrubou Skálu, nebo lidovou architekturou – Kopicův statek či Jarošova rychta, dostupná na jedné z odboček vpravo asi kilometr před Valdštejnem, či plastiky jako je Adamovo lože nedaleko zámku Hrubá Skála. A tak bychom mohli pokračovat dále, samozřejmě ty dvě snad nejzajímavější témata bude zmíněné horolezectví a historie turistiky, budování celého toho systému cest a jejich značení, opěrných zdí, schodišť, kovových žebříků, vyhlídek atd.

II
Jakožto výlet je to ohledně orientace v terénu neproblematický („nemůžeme zabloudit“, fyzicky nenáročný, nejsou zde žádná „slabá místa“). Trasu jsem zachytil ve fotodokumentaci. Z prostranství areálu Lázně Sedmihorky se vydáme v rohu mezi budovami proti oné hlavní s „vnitřní kolonádou“ a zmíněným Šlechtovým pomníkem nahoru do svahu, letos po levé straně vykáceným, takže je pěkný pohled na protější horu Kozákov, po chvíli jsme u charakteristického skalního solitérů zvaného Osudová (odtud dále také po modré, která přichází od nádraží Sedmihorky, případně až od Železného Brodu), vpravo vstupy do monumentálního skalního města, projdeme Zámeckou roklí, uzavřenou Myší dírou, kterou se prosmykneme až k parkovišti zámku Hrubá Skála s hotelem Štekl, stánky (v polovině dubna byly už otevřené, velký výběr veškerého občerstvení), kostelíkem sv. Josefa a přes nádvoří vstupem do vlastního zámku, dnes s nově otevřenou restaurací na vnitřním nádvoří. Po silnici pak (po červené, dál pak rovněž modré, která se ale zanedlouho znovu odpojuje směrem na Vyskeř; vyhlídku Prachovna hned v první zatáčce jsem minul) odbočka vpravo k Adamovu loži a dolů z kopce po široké cestě k Arboretu Bukovina, pak zase mírně do kopce a vpravo už vyhlídky na Skalák, první „na Kapelu“, druhá „na Lvíčka“, další rozcestí Radeč, Jižní sedlo (odb. ke Kopicovu statku), Cestník (U Kavčin, odtud se pak budeme úbočím vracet), hrad Valdštejn. Ve zdejší hospůdce ještě otevřeno neměli, ale chlapík tu byl, a byť spěchal a zavíral, dostal jsem klobásu. Z Valdštejna vede pak dál cesta na Hlavatici (skalní rozhledna) a do Turnova nebo odbočkou hned dolů s kopce přes Pelešany na turnovskou silnici. Zpět na Cestník, a zde se charakter cesty proměňuje, už to není magistrála (Zlatá stezka ČR), ale pěšinka s kameny a kořeny, za Janovou vyhlídkou dramatickou scenérií po kamenných schodech, pod Čertovou rukou, a posléze pak poměrně novými železnými žebříky (vše dobře zabezpečeno zábradlím, je to spíš schodiště, žádné opravdu strmé úhly), a už jsme pod Sfingou, krásný pohled na Kapelníka, a to už je poslední úsek po rovině se zákrutami kolem řady pramenů (zajímavá i ta původní architektura), než vyskočíme bokem na místo, odkud jsme vyšli, prostranství v Lázních Sedmihorky.
Ve fotoalbu je navíc jedna odbočka (záměrně uvádím na konci, ať si to každý najde) po neznačených cestách ke kultovnímu místu Kalvárie, které rovněž stojí za to. To je ovšem jen bonus, který se původního projektu „výletů na třikrát“ netýká.

Moje fotoalbum na Rajčeti:
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Hruboskalsko