Hope@Home a Magdalena Kožená

Hope@Home a Magdalena Kožená

Houslista Daniel Hope vysílá ze svého obývacího pokoje v Berlíně, kam si zve zajímavé hosty.

Při poslechu streamovaných koncertů, záznamů zajímavých přednášek a jiné kultury jsem narazil na řadu videí označených jako Hope@Home. Možná bych to býval přešel, je toho všeho tolik, co stojí za zaznamenání, ale u Epizody 20 čtu, že tentokrát jsou v jeho obývacím pokoji hosté Magdalena Kožená a její manžel Sir Simon Rattle. Tak to si přece nemohu nechat ujít. Vzácný hlas jsem slyšel vloni na festivalu, jenž letos bohužel odkládá či přinejmenším minimalizuje na komorní program, na Smetanově Litomyšli.

Anotace programu, jenž je dostupný od 17. 4. 2020 do 14. 7. 2020, je v originále (na www.arte.tv/de) následující:

Zu spontanen Konzerten in Zeiten der Vereinzelung und des kulturellen "shutdowns" lädt Hope KünstlerInnen und FreundInnen zu sich nach Hause in sein Wohnzimmer ein. Mit Musik und Gesprächen will er seinen ganz eigenen Beitrag zur "Krisenbewältigung" leisten. Und sein Repertoire steckt dabei voller überraschender Entdeckungen.

Heute Abend werden Dirigent Sir Simon Rattle und seine Frau, die Opernsängerin Magdalena Kožená zu Gast sein. Rattle ist zurzeit Chef beim London Symphony Orchestra, Kožená gab zuletzt als Mezzo-Sopranistin an der New Yorker MET die Rolle des Oktavian in Strauss' "Der Rosenkavalier". Und auch Amihai Grosz, erster Solo-Bratscher der Berliner Philharmoniker, ist ein weiteres Mal zu Gast bei "Hope@Home".

Im Programm:
E. Schulhoff: Solosonate für Violine, 2. Satz
C. Debussy: La Flute de Pan
     La Chevelure
     Le Tombeau des Naiades
J. Brahms: Sonate für Viola und Klavier f-Moll op. 120, 2. Satz
J. Brahms: Zwei Gesänge op. 91 für Alt, Viola und Klavier:
       1. Gestillte Sehnsucht
       2. Geistliches Wiegenlied
R. Strauss: „Morgen“ op. 27 Nr. 4

Já myslím, že to snad nemusím překládat, snad jen poznámku, že Amihai Grosz je první sólový violista Berlínské filharmonie.

Schulhoffovu druhou větu z houslové sonáty hraje hostitel, pak už nastupují jeho hosté. Tři Debussyho skladby jsou součástí jednoho celku, nazvaného Trois chansons de Bilitis (FL 97).

Snad ještě něco o Danielu Hopeovi. Britsko-německý houslista je druhý syn (po Jasperovi) spisovatele Christophera Hopea a hudební manažerky Eleanor Klein-Hope, šest měsíců po jeho narození se rodina z Jižní Afriky přestěhovala přes Paříž do Londýna. Daniel začal ve čtyřech letech hrát na housle a studoval na Royal College of Music. Umělecké partnerství jej spojovalo s Yehudi Menuhinem, s nímž odehrál společně přes šedesát koncertů. V roce 2002 se stal nejmladším členem Beaux Arts Trios v historii, hraje na housle Ex-Lipiński (podle ve Lvově narozeného houslisty Karola Józefa Lipińského) z dílny Guarneri del Gesù z roku 1742.

Kromě řady úspěšných nahrávek (mj. Vivaldi, Mozart) píše Hope také knihy, které vycházejí v prestižním nakladatelství Rowohlt (např. Sounds of Hollywood – Wie europäische Emigranten die amerikanische Filmmusik erfanden. tedy Sounds of Hollywood – Jak evropští emigranté vynalezli americkou filmovou hudbu), od roku 2014 žil se svou druhou partnerkou ve Vídni, v roce 2016 se přestěhovali do Berlína, kde získal Hope 2017 německou státní příslušnost. Hope se považuje rovněž za „zprostředkovatele hudby“ (Musikvermittler), což bychom u nás označili i jako společenskou angažovanost, ačkoli ten pojem je v němčině podstatně širší. U Hopea zahrnuje širokou organizační činnost, skladatelskou aktivitu v oblasti filmové hudby, koprodukci dokumentárních filmů, různé funkce jako je např. hudební ředitel drážďanské Frauenkirche či člen vysokoškolské rady Vysoké školy Carl Marii von Webera rovněž v Drážďanech. K tomuto angažmá také patří projekt Hope@Home, realizovaný společně s německým klavíristou, skladatelem a producentem Christophem Israelem od března 2020 v souvislosti s pandemií Covid-19.

Hopeův berlínský byt je krásný, příjemné prostředí prosvětlené tlumenými světly v celém prostoru, starobylým nábytkem a mnoha obrazy vytváří pro kameru snímající umělce v různých perspektivách a pomalých pohybech zblízka zajímavý prostor. Příjemné je u videa i možná identifikace skladby na ovládácí lince pod obrazem. A samozřejmě si Daniel Hope vybírá to nejlepší z nejlepšího, jak dokládá i tento díl. Také ta Brahmsova sonáta, kde violistu Amihai Grosze doprovází na klavír Sir Simon Rattle, je nádherná. Violista se pak zapojí i do Dvou zpěvů od téhož autora, v nichž zpěvní part připadne opět Magdaleně Kožené a také závěrečná skladba je ve třech, přičemž se ale smyčcového nástroje tentokrát chopí hostitel.

https://www.arte.tv/de/videos/097148-009-A/hope-home-episode-20/  do 14. 7. 2020
https://de.wikipedia.org/wiki/Daniel_Hope_(Violinist)