A sakra… / Aféra Jaromíra Duška

„S homosexuálními skandály se roztrhl pytel,“ napadlo mne nedávno při četbě novin. Uvědomuji si, že takováto formulace je poněkud ošidná, zavání hloupým vtipem, ale vlastně ta první dvě slova byla ještě daleko vulgárnější, jakou by asi chlapi řekli někdy před čtyřiceti lety v hospodě „U Foffů“. Asi bych to tak nahlas ani neřekl, už v tu vteřinu jsem to vnímal jako možnou citaci nějaké jiné osoby, a tak to nechci ani tady naplno napsat. Vlastně škoda, zní to „jadrně“. Tentýž okamžik mi ale proběhly v hlavě dvě věci. 

Ta druhá, přesto ve zlomku vteřiny: Obrovská proměna ve vnímání odlišných sexuálních orientací (ale vlastně i sexuality vůbec) oproti době předlistopadové, události v průběhu let jako smrt Fredy Mercuryho (nezávisle na tom, že jsem jeho písničky vlastně nikdy neměl rád), stažení homosexuality ze seznamu poruch u Světové zdravotnické organizace, u nás projednávání zákona o registrovaném partnerství – vlastně je dnes gayům upíráno jediné právo, totiž adopce dětí, a i tady už existuje, jak jsem se kdesi dočetl, právnický rozbor, že odporuje legislativě Evropského soudu pro lidská práva, když při adopci rozlišuje sexuální orientaci, a dokonce, že zmíněný zákon z roku 2006 (teď jsem si to našel), je v rozporu s ústavou.

Ta první ale: Přes tento výrazný pozitivní posun (kdosi někde v souvislosti s touto kauzou řekl, že se nikdy v historii nebyla řečená proměna tak zlomová, radikální, jako během těchto dvou desetiletí) už delší dobu pociťuju, že se menšinová sexuální orientace znovu stává tématem, že je „cosi ve vzduchu“, něco co souvisí s jakousi obecnou nevraživostí, vyhroceností – „krizovostí“ postojů, podobně jako eskalují extrémistické nálady vůbec, ať už jsou jakkoli výsledkem událostí ve světě i doma, teroristických útoků spojených s islámem, neblahých posunů v romské problematice (nárůst ghet a vyhrocené situace s nepřizpůsobivými občany na straně jedné, na druhé pak řady neakceptovatelných, přímo děsivých událostí).

Vlastně v tuto chvíli nevím, co tímto textem vlastně sleduju, co by vlastně mělo být jeho tématem (ptala se mě žena, proč se tím zabývám), nevím, co si o tom všem myslet, dokonce si neumím dát odpověď na řadu otázek, ale mám „nos“, že se cosi děje, že tady dochází k jakémusi relapsu jako u zhoubných nádorů, kdy se ocitáme zpět někde na místě, o kterém jsme se domnívali, že jsme jej dávno překonali. V tuto chvíli mám na mysli „tradiční“ homofobní postoje, které jsou projevem averze či nesnášenlivosti většinové společnosti vůči jakékoli jinakosti, stejně tak jako je tomu u jinakosti menšin národnostních či u jiných náboženských vyznání. Je to pocit skličující, bez ohledu na to, že si je člověk vědom, že například na kolapsu „multikulturního modelu“ soužití, v němž by docházelo k vzájemnému obohacování a který by si člověk možná přál, mají podstatný podíl ti, vůči nimž se nyní vznáší vlny nenávisti.

Co se tedy stalo bezprostředním impulsem této úvahy? Souběh dvou nehorázností, jedné závažné, přinejmenším celoevropské, a druhé zdejší, přinejmenším komické, a obou bezpochyby nepřijatelných nejen anno domini 2010. První je naplno propuknuvší (po několikerém opakování a znovu a znovu pod koberec zametaných dílčích kauzách) skandální aféra v katolické církvi, kterou už na podzim otevřely případy v Irsku, druhou je úlet odboráře Duška tento týden, totiž jeho výroky namířené na adresu vedení Českých drah a Ministerstva dopravy, které jsou podle něj řízeny homosexuálním spolčením. Rozdíl obou snad nemusím komentovat. Problém organizace, na jedné straně zastupující učení, které formovalo základy evropské kultury (takto to formuluji záměrně, vím samozřejmě, že církev je primárně společenství lidí – už podle církevních otců), na straně druhé selhávající nikoli v jednotlivých případech, jak se po desetiletí snaží bagatelizovat, ale masivně, v širokém měřítku v otázce základních lidských hodnot, v přímém popření toho, co by mělo být jejím cílem. A pak vrcholné buranství, kulturní barbarství člověka, který ať už má či nemá pravdu (může ji třeba i mít, ale to je v tuto chvíli diskreditováno formou vyjádření), rozvířil zase jednou svými hulvátskými formulacemi český mediální rybníček.

Ve vydání Lidových novin ze dne 11. března, tuším už několik dní poté, co byly vody zčeřeny, jsem narazil na nejméně čtyři texty, v nichž je tak či onak homosexualita tematizována. Hned na titulní straně vše uvádí ironický titul převzatý z výroku ministra Slamečky „Dušek nesmí na ministerstvo, je to pro jeho bezpečnost“. Na straně šest komentuje jeden z textů „Případů pedofilie přibývá, žák obvinil ředitele školy“ nově odhalené staré případy z mohučského biskupství, hned ve vedlejším sloupci se táže autor článku „Westerwelle pod tlakem. Na cestu si vzal přítele“ spolu s  v německým „Der Spiegel“, kdo platil cestu jeho životního partnera na ministrově služební cestě do Jižní Ameriky. Nu a celá strana devět je – pod titulem „Zlaté mládě se odhaluje“ – věnována knize „Zbožný tanec“ Klause Manna, syna nejváženějšího spisovatele své doby Thomase Manna. Téma sexuální orientace dost výrazně probleskuje už v románech otce – německého klasika, u syna je zásadním momentem v jeho životě (nejspíš dokonce jedním z důvodů sebevraždy, kterou po válce spáchal), ale i v díle – právě v debutu, jemuž je věnován článek. Mimochodem Klaus Mann napsal též román „Mefisto“ o herci, který se zaprodal fašistickému režimu (byl oskarově zfilmován, u nás je v současnosti jevištní zpracování na repertoáru Klicperova divadla v Hradci Králové).

Právě v této souvislosti mě napadá, že na skandálnosti Duškova výroku se podílí do jisté míry také to, že přece jen ta problematika u nás není „dořešená“ – totiž, že přece jen, když se řekne homosexuál, může to slovo mít negativní nádech. Souvisí to podle mého názoru s mírou otevřenosti. Mám pocit, že německá publicistika i veřejné mínění nahlížejí na homosexualitu z poněkud jiného úhlu pohledu, přestože například paragraf proti gayům (trestnost byla, ač si to možná neuvědomujeme ještě po válce i u nás) platil do začátku 70. let, jak se dozvídám právě z článku o Klausi Mannovi). Například starosta Berlína (teď si nemohu vzpomenout na jeho jméno, ale je to to nejmenší jej dohledat), jeden z prvních politiků, kteří ohlásili v Německu svůj coming out, je u obyvatel hlavního města prý velice populární, tj. jeho sexuální orientace mu rozhodně „nepřitížila“. Nu a konečně, kdybych chtěl být zlomyslný, zmínil bych ještě, že na téže stránce zmíněného vydání Lidových novin e píše o dramatizaci románu Michela Houellenbecqa Elementární částice v ND Brno, v němž jsou různé polohy sexuality jedním ze základních námětů.

Vlastně v tuto chvíli nechci dělat vůbec žádné závěry. Základní věci jsou podle mého jasné. Zajímá mne spíš než jakékoli hodnocení to, co jsem napsal už na začátku. Nejspíš je něco ve vzduchu a média reagují. A že to rozjedou a nezůstane u jednoho komentáře, je zřejmé. Teď, když jsem našel čas onen text napsat a sáhl po štůsku novin, narážím na titulek „Jak se žije gayům v Česku“, „Jsou Češi skutečně vstřícní k homosexuálům?“ (LN 13.,14. března 2009, Relax s. 1). Článek přiznává, že je reakcí na Duškovy výlevy. Nu, a aby toho nebylo málo, následující den (po 15. března) jsou v Lidovkách dva články, první s názvem Petice „Kocábovi: Nechte gaye vychovávat děti“, druhý „Čtvrtníček hodil tužky na zem, hrál pro žaluda,“ v němž se píše o desítkách ostře ořezaných tužkách rozházených po podlahách Divadla Na Zábradlí na Čtvrtníčkově „Koncertu pro žaluda“ s kapelou Buzerant. Věřím, že se dočkáme ještě dalších peripetií, ale zároveň si myslím, že bych téma mohl pro tuto chvíli uzavřít. Slovo, kterým Čtvrtníček nazval svou kapelu, jsem původně chtěl napsat do první věty tohoto textu. Pak jsem ji učesal tak, jak je. Bylo by to bývalo možná i stylovější, ale už to nebudu rozebírat.

pár odkazů / originální rozhovor, další pohledy (výběr)

https://byznys.lidovky.cz/odborar-dusek-ceske-drahy-ovlada-spiknuti-homosexualu-p1t-/ln-doprava.asp?c=A100306_110413_ln-doprava_mev
https://www.denikreferendum.cz/clanek/2167-jaromir-dusek-ceske-drahy-ovladaji-homosexualove
https://www.colourplanet.cz/68822-jaromir-dusek-je-ostudou-slusnych-lidi
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-jaromir-dusek-a-nase-pokrytectvi-f3z-/p_spolecnost.asp?c=A100313_095501_p_spolecnost_wag
https://cs.wikipedia.org/wiki/Klaus_Mann