Hodiny

Když píšu tento článek, tak v první řadě přemítám o tom, do jaké míry jsme se v posledních pár desetiletích stali otroky časového rastru, který se chvíle od chvíle stále důrazněji zahušťuje. Vzpomeňme si jen, jak jsme ještě před několika desítkami let „seřizovali“ hodinky, které se předcházely či zpožďovaly, kolik jsme měli pro denní rozvrh určujících časových okamžiků, kterými jsme se museli řídit, případně v jaké toleranci jsme přicházeli na sjednané schůzky. Čas se samozřejmě nejen „zahušťoval“, ale zároveň také „vrstvil“: Zatímco jsme ještě před sto lety byli fyzicky na jednom místě (jen na jednom místě!) a pokud jsme se kamsi přesunuli, byli jsme na jiném (až na ty výjimky nějakého toho telefonního rozhovoru, ale pokud to někomu vadí, ať se přesune ještě o padesát let na časové ose nazpět, tam už to bude takřka absolutní), dnes nám někdo volá mobilem, když jsme na cestě autem, proč už tam nejsme, a my odpovídáme, že „nestíháme“, případně přitom tlumíme autorádio s meteo-zprávami o bouřce, do které jedeme či uzavírce na tom kterém úseku silnice, kterou nám navigace nedokázala ukázat.

Celý miniseriál článků se nachází na těchto stránkách
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/hodiny-i-pred-aristotelem-/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/hodiny-ii-aristotelovske-mereni-stroje-casu-/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/hodiny-iii-nekolik-galerii-/