Historický vývoj skokem

Když jsem se v pondělí 25. listopadu díval v televizi (ČT 2, 20:00) na slavnostní galavečer předávání cen za nejlepší vědecké projekty minulého roku, říkal jsem si nejen, jak šikovný je moderátor Daniel Stach, který zvládá na úrovni se bavit s odborníky a vědci z nejrůznějších oborů (ostatně to dokazuje i v dalších pořadech, kde se orientuje v těchto oborech a navíc se samozřejmostí komunikuje o těchto odborných věcech v angličtině), ale bylo příjemné vidět ocenění našeho předního egyptologa profesora Miroslava Bártu, jehož některé knížky, zvláště ony o civilizaci a historických společnostech, které dal dohromady s Martinem Kovářem (ano, to je onen historik, jehož strmá kariéra na Karlově univerzitě se vloni skončila podivným skandálem), jsem s potěšením a „zvídavostí studenta“ četl. Ostatně o něm a české egyptologii byl již tuším den předtím v televizi samostatný pořad.

A v tu chvíli jsem si vzpomněl na poznatek archeologa, že historický vývoj se koná ve skocích (a nezapírám, že v pozadí se mi nořila myšlenka, že můj pradědeček se tomuto oboru, byť jistě v nesrovnatelně skromnějších poměrech, rovněž věnoval; v historii české numismatiky měl nicméně nezpochybnitelný význam). Vlastně nevzpomněl, sám pan profesor tuto myšlenku vyslovil v souvislosti s aktuálními oslavami třicátého výročí pádu totalitního režimu u nás. A vlastně jsem si tyhle dvě věci – obecnou zákonitost, o níž Bárta hovoří a dává desítky příkladů v historii lidstva, a onu skokovou změnu u nás – předtím nedal dohromady.

Co je ale veselé, a důvod napsání tohoto příspěvku, je skutečnost, že se tyto proměny neuskutečňují pouze na velkých plochách národních a kontinentálních dějin, ale i na daleko menší ploše, třeba i rodinné jednotky. Je pravda, že se taky říká „do třetice všeho dobrého/zlého“, to je taky „vysvětlení“, a bylo to tak i u nás, když na začátku roku odešla po několika letech pračka a po dalších pár měsících sporák, který jsme tak komplikovaně nahrazovali. Tehdy jsem říkal, že by to mohlo pro jeden rok stačit, nicméně rčení mělo zřejmě silnější pozici, když se na konci podzimu přestala točit i myčka na nádobí. S tou kupodivu problémy nebyly, běží jak má.

Nicméně ještě jako bonus se na televizní obrazovce od 1. listopadu začal objevovat onen piktogram, doprovázený výkladem, že 27. listopadu budou vypnuty dva pražské vysílače a postupně pak i – do června příštího roku – všechny další. Vlastně to není tak dlouho, co se v systému vysílání cosi měnilo (nedovedu vysvětlit, co vlastně) a přestaly nám jít všechny programy v HD kvalitě. Náš příjem nespadá do oněch možností, kdy není potřeba další zásah prostřednictvím set-top-boxu (nejnovější televize, satelitní vysílání, vysílání přes O2 apod.), takže pár dobrých náhod (technik, co montoval myčku, mi vysvětlil zapojení a na obchodě připravil vše, co bylo třeba, Michal ještě přišel na to, proč to stále nešlo, přestože jsem vše udělal podle instrukcí) přispělo k tomu, že vše v současnosti vše funguje. A prý je záruka, že nebude třeba v příštích deseti letech nic měnit.

A v každém případě Bártovo pravidlo historického vývoje skokem je potvrzeno.

https://www.ceskahlava.cz/cz/ceska-hlava/
https://www.ceskahlava.cz/cz/vitezove-ceska-hlava/
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_hlava

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12902675312-ceska-hlava-2019/

prof. Miroslav Bárta
https://www.albatrosmedia.cz/tituly/48282091/kolaps-neznamena-konec/?gclid=EAIaIQobChMIitqFvsCI5gIVA7TtCh0WlAyCEAQYASABEgKK-_D_BwE
https://www.kosmas.cz/knihy/166482/kolaps-a-regenerace-cesty-civilizaci-a-kultur/