Hiphopové souvislosti z českého pohledu

Někdy před Vánoci jsem, víceméně pro studenty, protože to je jejich muzika, připravil poslechový článek o hiphopové kultuře (publikován je v sekci Muzika, samozřejmě pro věkově čtenáře jiných věkových kategorií, kteří chodí na tyto stránky, může mít zase jinou, informativní hodnotu), dnes jsem se k tomu tématu vrátil a zjistil, že možná dost dobře znají některé české hiphopové sestavy, ale jiné věci, které s tím souvisí, jim dost unikají. Zkusím tady uvést pár souvislostí, které mne zajímají.
Proč se v Česku uchytilo tak výrazně grafitti, (bavím se o tom proto, že je to významná součást street kultury, stejně jako sama hiphopová muzika), když tady jsou radikálně jiné podmínky než v prostředí, kde vzniklo? Nezajímají mne teď ubohé čmáranice, které nejsou součástí žádné kultury, nýbrž pouhým vandalismem – i když je jasné, že i grafitti může mít tento „nezákonný“ rozměr, dokonce může být součástí takového identity protestu, naštvanosti atd. Kromě oněch přímých vazeb – nápodoba vzorů odjinud a identifikace s nimi (svobodou, „pouličností“, technologií sprejů, která navazuje na pop-art už z šedesátých let, sdělením, prostou barevností atd.), můžeme narazit na vazby historické, především na fenomén komiks (váhal jsem teď chvíli, jak to mám napsat, ve druhém pádě „komiksu“ mi to znělo skoro japonsky – jakobych tím chtěl říci, že pro Japonce je komiks klíčová kulturní záležitost).
Komiks má v Čechách dlouhou tradici, ale jako by byl „v podzemí“, skrytý. Jména jako Kája Saudek (bratr fotografa Jana Saudka, info na Wikipedii) mohly být kultovní, kdyby se to slovo tenkrát používalo, už v šedesátých a sedmdesátých letech, znali jsme ho z Mladého světa, a už předtím pronikl do filmu, když Miloš Macourek použil jeho kresby do filmu Kdo chce zabít Jessii (info na CSFd, Macourek byl scénárista filmu Václava Vorlíčka, s Macourkem spolupracoval i nadále, viz zmíněné info na Wikipedii). Následovaly Foglarovky atd. Před nedávnem vyšla o Saudkovi pěkná monografie, bylo otevřeno Komiksové muzeum Káji Saudka . Na webu vychází v současnosti i samostatný časopis Komiksárium, který je zaměřen na komiks.
Trochu obeznámenějším byla známá celá řada věcí i ze světového komiksu, přinejmenším předchůdce komiksu Max und Moritz (W. Busch, česky Vít a Véna) či Maus amerického výtvarníka polsko-židovského původu Arta Spiegelmana narozeného ve Švédsku, u nás každý zná Zeleného Raoula, který vychází s různými aférkami a peripetiemi jako součást Reflexu. Kreslí jej pan Štěpán Mareš, a je to "nekonečný příběh české republiky očima ufona". Nyní vychází i v internetové podobě.
Saudkovo proniknutí do filmu bylo ve své době ojedinělé, nikoli však nelogické. Dnes máme jiný případ, zahrnující ještě daleko více souvislostí, které mají blízko hiphopové kultuře. Jaromír Rudiš je autorem řady komiksových románů, u nichž můžeme jako jeden ze společných jmenovatelů vidět „dopravní prostředky“, které se ve všech v té či oné podobě či vazbách objevují: v Nebi pod Berlínem , jehož název je parafrází kulturního filmu Wima Wenderse Nebe nad Berlínem (hraje v něm též loni zesnulý Peter Falk, představitel známého komisaře Colomba), je to metro spojující kdysi rozštěpené město na dva politické bloky, v Grandhotelu, oslavujícího ojedinělou stavbu televizního vysílače na Ještědu, dílo v loňském roce (v listopadu 2011) zemřelého architekta Karla Hubáčka, rovněž zfilmované knihy (film, kniha), je to dokonce horkovzdušný balón (režisér David Ondříček, Klára Issová, Marek Taclík, filmová kritika pak komentovala oblibu balónu v českých filmech, např. poslední film Vlastimila Brodského Babí léto), a konečně unikátní projekt, totiž zfilmovaný příběh z knižní trilogie Bilý Potok, Hlavní nádraží, Zlaté Hory, který přišel do kin v loňském roce pod názvem Alois Nebel. Onen vztah k hiphopové kultuře můžeme vidět nejen přes ojedinělou grafiku filmu, ale i skutečnost, že železniční prostředí (v to počítaje nakonec i metro) je právě tím místem, kde se realizuje grafitti, s nímž je grafika filmu rovněž podobná, byť je „černobílá“(metoda převedení hrané podoby do „kreslené“ se nazývá rotoskopie. Hned na začátku jsem ovšem měl říci, že spoluautorem Rudišových knih je hudebník a výtvarník Jaromír 99 (občanským jménem Jaromír Švejdík), který se podílel i na filmu.
Podíval jsem se jen na jeden segment kultury, která sama o sobě nemává programově praporem hip hopu, nicméně je možné vidět jejich vnitřní spřízněnost, podobně jako kdybychom se vypravili do některých oblastí tance, nebo se i prošli po promenádě vlastní české hiphopové produkce.

Na těchto stránkách
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/hip-hop-kus-pop-kultury/
Kája Saudek, Wikipedie, webové stránky, články, FB
https://www.kajasaudek.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C3%A1ja_Saudek
https://kultura.idnes.cz/vysla-monografie-komiksoveho-mistra-kaji-saudka-konecne-pk9-/vytvarneum.aspx?c=A100408_194545_vytvarneum_tt
https://www.iliteratura.cz/Clanek/29441/diesing-helena-kaja-saudek-in-tyden
https://www.facebook.com/group.php?v=wall&gid=57862449876
https://www.komiksarium.cz/?tag=kaja-saudek
Jaroslav Rudiš
https://www.iliteratura.cz/Clanek/24547/rudis-jaroslav-grandhotel-
https://www.csfd.cz/film/220057-grandhotel/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Grandhotel_%28rom%C3%A1n%29
Jaromír 99
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jarom%C3%ADr_99
https://musicserver.cz/clanek/16930/Jaromir-Svejdik--Priessnitz-jsou-uz-takove-retro/
Alois Nebel
https://www.aloisnebel.com/
Komiksárium
https://www.komiksarium.cz/