Heřmanice

Heřmanice
místa Albrechta z Valdštejna

Jak vypadají dnes místa, která jsou spojena s postavou Albrechta z Valdštejna? Místa, kde pobýval nebo kde bojoval, která byla součástí jeho panství či držav, která jsou spojena s jeho rozhodnutími či osudy? Jaký si můžeme o nich udělat obrázek v prostoru světové sítě? Otázka je legitimní i proto, že sám vévoda měl globální ambice.

Obec, která nemá snad ani čtyřista obyvatel a jejíž stránka na Wikipedii má asi deset řádků i s titulky, je rodištěm osobnosti, která se zapsala významným způsobem do české i evropské historie. Heřmanice se dnes nacházejí v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji, mezi Jaroměří a Dvorem Králové, v těsné blízkosti barokního komplexu v Kuksu. První písemná zmínka pochází z roku 1352.

Na webových stránkách obce se o Albrechtu z Valdštejna, který se narodil 14. 9. 1583 na zdejší tvrzi zchudlému šlechtici Vilémovi Valdštejnovi a Markéty Smiřické ze Smiřic,  píše:
Matka zemřela, když mu bylo jedenáct. Brzy poté, v roce 1595, dvanáctiletý sirotek rodnou ves opouští.
Heřmanice jsou přesto prvopočátkem velikého příběhu a jeho první stopy zde jsou. Náhrobky obou rodičů nalezneme zasazeny ve vnitřních zdech kostela sv. Maří Magdaleny spolu s valdštejnským erbem. Tvrz stávala na místě domu č. 4. A ještě něco dávného a významného ve vsi stále je a trvá bez ustání - řeka Labe. Široká je tu jen tolik, že ji každý kluk dokáže přehodit kamenem. Teče ještě na jihovýchod, k Dunaji; teprve v kraji se začne velikým obloukem otáčet, sílit a pak zamíří na sever. Kolikrát se tam setkají. On bude už zralým mužem, stratégem třicetileté války, přemísťujícím obrovskou armádu z jednoho břehu na druhý - ona širokým evropským tokem blízko ústí.

Tuto událost v obci připomíná pamětní deska, erby rodu a náhrobky Albrechtových rodičů a sourozenců, které se nacházejí, jak říká i text v předchozím odstavci, v obvodových zdech a uvnitř kostela sv. Maří Magdaleny.

Najít nějaký delší souvislejší text o Heřmanicích si žádá trochu štěstí a vynalézavosti. Podařilo se najít následující (plná adresa v odkazech). Zde je ve zkrácené podobě přeložen:

Ve výběžcích českých Krkonoš, popřípadě Západních Sudet, se nachází úrodné údolí, v jeho východním závěru se nachází někdejší královské, dnes poklidné textilní město Dvůr Králové. V jeho blízkosti najdeme obec Heřmanice, k němuž patří i část Bilaun. Vesnička, která se stěží nějak liší od jiných východočeských obcí, je rodištěm Albrechta z Valdštejna. Jeho poloha byla do roku 1945 charakteristická tím, že se nacházelo na česko-německé jazykové hranici. Polovina obyvatel byli řemeslníci, druhá zaměstnanci místního textilního závodu. Do roku 1938 náležela ze správního hlediska k soudnímu okresu Jaroměř, po roce 1938 k tehdejšímu okresu Trutnov. Od roku 1766 byly Heřmanice rovněž známým poutním místem a navštěvovaným místem katolických dní, poté, co se v roce 1721 nově postaveném kostele nacházel milostný obraz Panny Marie z rakouského Mariazellu, odkud ho přinesl do východních Čech jeden poutník. Název obce není zcela jistý, mohl by se vztahovat k někdejšímu majiteli Heřmanovi z Choustníka, neboť se setkáváme také s názvy „Hermannsvilla“ nebo „Hermannsdorf“.

Od roku 1356 jsou Heřmanice v majetku šlechtických rodů, v průběhu historie se často majitelé střídali. V 16. století připadly protestantské linii rodu Valdštejnů. Valdštejnové jsou prastarý šlechtický rod, přesto je velmi obtížné říci, odkud vlastně pocházejí. Pocházejí z německých „Wartenbergů“ ze Slezska, nebo z českých „Markvarticů“, nebo jejich předkové pocházejí ze Štýrska, kde je hrad názvu „Waldstein“ doložitelný už v roce 1263.

Tento rod vykazuje vedle celé řady dalších předností mimo jiné tak mimořádnou plodnost, že už před 300 lety dějepisec Bohuslav Balbín tvrdil, že „Waldštejny“ nelze postihnout žádnou genealogií. Jakýsi Johann von Waldstein přivedl v roce 1252 českému králi Přemyslu Otakaru II. své syny jako bojovníky válečného tažení do Pruska. Ve valdštejnském rodě nalezneme osobnosti, které měly podobné nadání, jaké nalezneme v nejslavnějším výhonku rodu Albrechtu Václavu Eusebiovi. Tak byl jeden z nich, Hlinsko, v roce 1427 polním maršálkem císaře Zikmunda. Jeho syn se oženil s dcerou krále Jindřicha z Poděbrad. Jeden z jeho potomků, Jiří z Valdštejna, byl nejen dědem frýdlantského vévody, nýbrž i jeden z významných zástupců rodu, kteří se vyznačovali obchodními, organizačními a finančně technickými vlohami.

Jiří z Valdštejnu získal velké bohatství, vyznamenal se jako stavebník, když zřídil na svých panstvích chudobince a hospitály. Z manželství z příslušnicí staročeské šlechty, Slavatovského rodu, vzešel Wilhelm z Valdštejna, otec Albrechtův, který 25. června 1571 zdědil hrad Heřmanice u Jaroměře, obklopený bohatými pozemky s loukami od svého bezdětného strýce Johanna z Valdštejna.

Wilhelm z Valdštejna byl nejen zdatný hospodář, nýbrž i diplomat, což dokládají protokoly pražského sněmu, zabývající se zemskými záležitostmi. Oženil se s Markétou Smiřickou ze Smiřic a Náchoda. Také tento rod měl velký respekt. Jaroslav Smiřický byl císařský vrchní hofmistr v Praze a jeho syn Zikmund získal dokonce hodnosti osobního sklepníka císaře Rudolfa II.

Z manželství vzešli tři synové a čtyři sestry a sice: Johann Jiří, Adam, Albrecht Václav Eusebius, Maria Magdalena, Hedvika, Markéta a Anna Kateřina. Pět sourozenců nicméně zemřelo v útlém věku a bylo pohřbeno v Heřmanicích, z čehož dodnes na pět odkazují náhrobní desky zazděné na vnější straně kostela. Všude je dobře rozeznatelný valdštejnský erb, písmo ale je už takřka nečitelné. Také rodiče zemřeli předčasně. Matka Markéta 27. července 12593 a její choť Vilém 22. února 1595. Oba byli pozřbeni v kostele v Heřmanicích před hlavním oltářem, místo jejich posledního odpočinku přikrývají  náhrobní kameny zpracované v mramoru.

Jediný přeživší syn z tohoto manželství, Albrecht Václav Eusebius, pozdější císařský generalissimus a vévody frýdlantský, se narodil 24. září 1583 (podle juliánského kalendáře 14. září) odpoledne ve 4 hodiny na hradě Heřmanicích. Nikdo by si nepomyslel, že toto slaboučké dítě bude schopné života. Narodilo se o dva měsíce dříve, tím spíše musel všechny překvapit jeho hvězdný vzestup.

Několik valdštejnských biografií uvádí jako Albrechtovo rodiště blízký zámek Náchod. Tento omyl vznikl proto, že na tomto místě se narodila celá řada jeho sourozenců a jeho žena Markéta s dětmi zde často pobývala.

O Valdštejnově dětství prameny příliš mnoho nemluví. To má své důvody. Heřmanická linie rodu patřila k nižší šlechtě, byla zchudlá a nemohla si dovolit svého vlastního kronikáře rodu. K tomu přijde, že během třicetileté války se ztratila většina pramenného materiálu. Valdštejn sám o sobě nepsal a co se týče jeho příbuzných, tak ti to po jeho zavraždění měli dvojnásobně těžké a neměli zájem připomínat kontroverzní historii slovem či písmem. Tak obklopuje Valdštejnovo dětství závoj tajemného, ubohého a tragického. Z jeho chlapeckých let je nicméně známo, že nikoli bez příčiny byl označován jako „nevázaný“, popřípadě „divoký“. Při válečných hrách, které mu byly nejmilejší, chtěl být vždy vůdcem, a vyžadoval od své „malé armády“, jimž byl jako desetiletý „generál“ suverénně nadřazený, bezpodmínečnou poslušnost. Každý odpor byl v zárodku ze strachu z jeho hněvu udušen.

Určitě rozhodující význam ve Valdštejnově životě měla skutečnost, že rodiče zemřeli velice brzy. Babička je mohla stěží nahradit a jeho poručník ještě méně a tak strávil Albrecht mládí bez mateřské lásky, bez pocitu domácího štěstí. Nemůžeme se tedy příliš divit,  jestliže u pozdějšího knížete a generalissima postrádáme některé ctnosti, které člověka zdobí, jako je láska k bližnímu a ohleduplnost.

Vilém z Valdštejna určil v závěti jako poručníka svého syna Jindřicha Slavatu z Chlumu a Košumberka a tak a tak byl chlapec ve dvanácti letech vzat do opatrovnictví svého příbuzného Ještě na smrtelném loži určitl otec, že Albrecht má být „upevňován v Lutherově víře, obohacován ve vědění a poučen o všem, co náleží potomkovi starého šlechtického rodu. Slavata nicméně zemřel v roce 1599 a císař Rudolf převedl opatrovnictví na Jitku z Valštejna na Dubenci, vysoce vzdělanou šlechtičnu, které Valdštejn mohl za mnohé děkovat po celý život.

Teprve v roce 1602 se Valdštejn poprvé vrátil na otcovské panství v Heřmanicích, poté co v Itálii studoval vědy a krásná umění. Stále ještě byl přesvědčením podle všeho protestant, neboť na zvonu, který věnoval v témže roce rodné obci, jsou dva výroky z bible v překladu Českých bratří.

Poté, co Valdštejn svatbou s Lukrécií Nekšovou přišel ke jmění, prodal v roce 1610 panství v Heřmanicích Hanibalovi z Valdštejna, radovi a nejvyššímu mincmistrovi Českého království. Tomu však panství nezůstalo dlouho. Již v roce 1615 byl do té míry zadlužen, že muselo být vydraženo. Jeho vlastníkem se stal nyní Wilém z Lobkoviců Starší, ale prodal práva zpětně manželce Hanibalově Kateřině z Dobé, ta je ale po roce převedla na svého syna Viléma. V roce 1618 koupil pevnost Johann Heinrich z Oppersdorfu, tomu ale byla zkoknfisována, protože se v roce 1618 účastnil na Českém povstání. V roce 1623 koupil Albrecht z Valdštejna panství svých otců za 25381 zlatých a dostal jej tak podruhé do svého vlastnictví. V té době ale spřádal už jiné velké plány, a tak se nakonec tohoto panství zbavil ve prospěch hraběnky Magdaleny z Lobkovic.

Tím končí také příběh Heřmanických Valdštejnů. Hrad se nedochoval, v druhé polovině 18. století byl již zpustlý a neobydlený. Když byla v letech 1780-90 v Josefově, čtyřicet kilometrů severně od Hradce Králové, vybudována pevnost, bylo zdivo na pokyn císaře Josefa II. zbořeno a použito ke stavbě. Zachován je pouze jeden zámecký sklep. I jinak není mnoho zachováno, ostatky Valdštejnů pod náhrobními kameny byly převezeny do hrobky v Mnichově Hradišti, připomínkou na slavnou dobu je pamětní deska, která byla při slavnosti Německého pedagogického spolku připevněna na heřmanické škole, aby připomněla, že před třemi sty léty se zde narodil někdo, kdo byl významnou  osobností třicetileté války.

Naposledy byly Heřmanice místem působivé historické slavnosti 24. únra 1934 při příležitosti 300. výročí Valdštejnova úmrtí. Vedle domácích i zahraničních zástupců umění a vědy byli přítomni i příslušníci rodu, aby uctili památku velkého státníka.

https://cs.wikipedia.org/wiki/He%C5%99manice_%28okres_N%C3%A1chod%29
https://www.turistika.cz/mista/hermanice-rodiste-albrechta-z-valdstejna
https://www.riesengebirgler.de/gebirge/Geschichte/wallenstein.htm