Heinrich Ignaz Biber / Velká orchestrálně vokální díla / I

O Heinrichu Ignazi Biberovi, původem českém barokním skladateli (pocházel ze Stráže pod Ralskem), byl na těchto stránkách zveřejněn poslechový článek před zhruba rokem. Hvězda autora, srovnatelného s Michnou či Vejvanovským a dalšími barokními velikány, na niž u nás už před léty upozornil Marek Štryncl se svou Musicou Floreou (nahrávky Studia Matouš), je stále zářivější. Jsou Na webu byla nedávno přidána velká vokální díla, která stojí za pozornost. Za posledních deset patnáct let doznalo zpracování tohoto velikána barokní kultury obrovského pokroku, všechna zásadní velká díla (Salzburská mše, Missa Christi Resurgentis a další) byla nahrána, některá z nich dokonce několikrát (srv. informace na odkazech), nicméně teprve nyní jsou dostupná v kompletní podobě i na webu. Zaměříme se na tři monumentální mše, které Heinrich Ignaz Biber, skladatel ve výsostném postavení v Salzburku, vytvořil.

Základní informace o H. I. Biberovi
https://cs.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Biber
Starší příspěvek o skladateli na těchto stránkách
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/heinrich-ignaz-biber/

Missa Christi Resurgentis
Skladba složená v  letech 16731674 – na nahrávce barokního orchestru The English Concert a jeho sboru a pod taktovkou a v interpretaci britského houslisty a dirigenta Andrewa Manzeho, tj. i vedle vlastní skladby doplněná o další Biberovy skladby, Fanfáru č. 4 pro dva nástroje, Fanfáru č. 1 pro dva nástroje, a další tři věty, resp. sonáty, zařazované podle praxe do takovýchto hudebních performancí, tedy odpovídající průběhu liturgického obřadu.

https://www.youtube.com/watch?v=49e5z_X_O4Y&feature=related
01 - Fanfare No.4 a due (1676)
02 - Missa Christi Resurgentis - Sonata
03 - Missa Christi Resurgentis - Kyrie
04 - Missa Christi Resurgentis - Gloria
05 - Missa Christi Resurgentis - Sonata a 6
06 - Missa Christi Resurgentis - Credo
07 - Missa Christi Resurgentis - Sonata XII
08 - Missa Christi Resurgentis - Sanctus
09 - Missa Christi Resurgentis - Sonata XI
10 - Missa Christi Resurgentis - Agnus Dei
11 - Fanfare No.1 a due (1676)
12 - Sonata I (1682)
13 - Sonata V (1682)
14 - Sonata III (1682)
Podrobnější info o skladbě
https://www.amazon.com/Biber-Resurgentis-Choir-English-Concert/dp/B000A1JRY4
https://www.bluntinstrument.org.uk/biber/HMU907397.htm

O nahrávce (originální text v angličtině na předchozí adrese)

V létě a na podzim roku 2004 provedl při příležitosti třístého výročí úmrtí Heinricha Ignaze Bibera     (1704) barokní orchestr The English Concert a Andrew Manze Biberovo dílo Missa Christi resurgentis ve Francii, Belgii, Holandsku, Španělsku a Velké Británii. Koncerty vzbudily velký ohlas u kritiků, a nyní je vydávána, netrpělivě očekávaná, protože je to vůbec první nahrávka záznamu mše, u společnosti Harmonia Mundi (USA, vydává jako novinku mj. Smetanovu Prodanou nevěstu s J. Bělohlávkem). Předčila veškerá očekávání, neboť obsahuje bohatých 77,34 minut záznamu, velké množství dalších instrumentálních Biberových skladeb (včetně jednu jeho mladšího současníka Heinricha Schmelzera), vložených mezi jednotlivé části mše tak, jak to bylo zvykem na konci sedmnáctého století v katedrále v Salzburku.

Missa Christi resurgentis (1673-1674), zkomponovaná pro dva sbory (s možností Basso tertio in concerto), smyčce a dechy (se dvěma trubkami) je jedna z prvních Biberových prací v oblasti velkých církevních skladeb, a vyzařuje sebevědomí a hojnost muziky hned od začátku. Nejpozoruhodnější je kompozice Misere Nobis (v Gloria), a Crucifixus (v Credu) a Agnus Dei. Hudba je komponována ve velkolepém měřítku, jaké se předpokládalo při provedení v salcburské katedrále s jejími čtyřmi galeriemi, kde umělci byli umístěni během takovýchto zvláštních příležitostí, kdy probíhala mše v koncertním provedení zahrnující zpěváky a hudebníky.

Tato nahrávka byla realizována na podzim roku 2004 v chrámu v londýnském Templářském chrámu (Temple Church), místu poněkud odlišného od katedrály v Salzburku (má centrální kněžiště), ale s místem s mohutnou akustikou. Nahrávání se účastnily čtyři skupiny (sbor I a II, smyčcové a dechové nástroje), umístěné v rozích prostoru s cílem vytvořit dojem polyfonní vznešenosti, podobné té, jakou má i katedrála v Salzburku, při současném zachování přehlednosti. Tento efekt je nejpatrnější v záznamu sboru I a smyčcových nástrojů v levé části zvukového obrazu a sboru II a nástrojů dechových na pravé straně v částech, které jsou komponovány v protilehlých antifoniích, např. v Kyrie. Podobně  na začátku Gloria si každý umí  jasně představit sólové zpěváky v duetu napříč katedrály v Salzburku. Rytmický zápal v Laudaus te otevírá cestu k dynamické interpretaci Gratias agimus Tibi s působivým chraplavým zvukem pozounů.

Hudba labelu Harmonia mundi pokračuje velmi citlivě attacca Domine Deus, hudební antitezí Gratias agimus Tibi s dokonale prolnutými sopránového dua Natalie Clifton-Griffith a Grace Davidson. V této sekci také vyniká melodická lahodnost dvou kornetů (ve skvělé interpretaci Jeremy Westa a Fiona Russell). Cornetty, často vyzdvihované pro jejich vokální kvalitu, jsou v této Biberově mši často spárovány se sopránovými sóly v Biber. Frances Bourne (alt) vytváří skutečný pocit magie svým sonorním sólovým hlasem a ohromující kontrolou dechu v hypnotizující Quoniam tu solus, kterému následuje celý soubor, směřující dynamicky k závěru Amen v prestissimo v plném nasazení celého tělesa.

Často se ve mších setkáváme s nejzajímavější hudbou v Credu, a Biber ani v tomto případě nezklame. Neobvyklý začátek plného zvuku tří sólových basů, pokračuje hudba částí, v níž se antifonálně střídají dvě malé skupiny zpěváků. Skutečně éterickým momentem této mše, když narůstající intenzita descendit de ceolis náhle zastaví do ticha a ozve se akord a-moll Et incarnatus est. Prostý způsob zároveň geniálně připravuje cestu pro nejdůležitější část kréda, Crucifixus, což je pravděpodobně nejkrásnější tato část ze všech Biberových mší, které napsal.   English Concert přistupuje k hudbě s nejvyšší mírou jemnosti, z čehož je zřejmé, že opravdu pochopil Biberovu hudbu. Et resurrexit zpívají tři sólové basy (Richard Fallas, Robert Macdonald a Stuart MacIntyre), což je možná překvapivě výrazný, ale je to stejně dobrý způsob, jak upozornit na tento text, který je tak zásadní pro křesťanské doktríny, více než kdyby byly tradičně použity trumpety. Před konečným Amen zpívají tři basy Et vitam venturi nad ostinátním basem (jedním z nejoblíbenějších Biberových vyjadřovacích prostředků přístrojů v jeho instrumentální hudbě) a sugerují tak život věčný. Duo dvou houslí nade vším tím ukazuje Bibera jako houslového (Andrew Manze a Walter Reiter hrají s neobvyklou lehkostí).

I v případě, že byste neměli rádi Biberovu hudbu, měli byste si koupit tento disk kvůli krátké (04:40 min.), ale skvělé sonátě od Schmelzera, která je zde umístěna mezi Krédem a Sanctus. Je to úžasný kus, plný bohatých sonorit, ohromující hry kornetů a chvil extrémního vzrušení celého souboru (trubky, pozouny a kornety, kontrabas). To už bylo zaznamenáno dříve (Musica Florea [s houslemi místo cornetů] A Musica FIATA), ale Englisch Concert přišel s tím, co představuje bezpochyby nejlepší nahrávku v současné době.

Biberův  Sanctus je živá záležitost, interpretovaná s razantními rytmy. English Concert pojal Pleni sunt coeli, podaný u Bibera v nejsubtilnější podobě pro celý soubor jako homofonie, jako se to ostatně dělá v Hosana. Klenotem této mše je Benedictus, napsaná pro sólový alt (Bourne) v duu s houslemi (Manze) přes třpytivé řetězce zvuku (druhé housle a violy), jehož nádherné provedení dodává tomuto hlubokému textu intenzitu.

Stejně jako v živém provedení mše souborem English Concert, umístil Manze Sonatu XI z Biberovy řady 12 sonát Fidicinium sacro-profanum (1682) bezprostředně před Agnus Dei. V tónině c moll, pro Bibera charakteristické u jeho lamentací, je tato skladba jednou z nejsvižnějších a technicky nejnáročnějších kusů pro smyčcový ensemble. Je dokonale provedena vzrušenou hrou na smyčcové nástroje souboru, který po celou dobu prokazuje své znalosti hudební rétoriky Bibera jako směsi patosu a pocitu bezprostřednosti a intenzity. Jedním z příkladů je citová excitace na konci této sonáty, ale stále musí čelit intenzitě Agnus Dei a mistrovské kompozici. Můžeme si poslechnout pět Biberových pět sonát této řady z roku 1682 set, zde však musíme obdivovat kombinaci skutečného vkusu a citlivosti. Zvláště působivá je Sonata I.

V úvodu Agnus Dei Biber hromadí týž motiv Misere Nobis postupně a velmi vytrvale na respekt vzbuzujícím tempu a Manze ždímá od sboru poslední kapku emocí. Druhá Agnus začíná stejným způsobem jako předchozí tři basoví sólisté chromaticky na Peccata mundi: Misere Nobis. Stručná instrumentální mezihra připomínající zahájení Sonaty vede ke třetí Agnus (dvě tenorové a basové jeden) a nevyhnutelné Dona nobis Pacem tam, části, která je živější, i když v stále majestátním tempu.

Tento disk je také skutečným požitkem pro trumpetisty. Kromě výtečné práce těchto nástrojů v Missa Christi resurgentis a u Schmelzera můžeme poznamenat, že mše začíná dvěma fanfárami pro dvě trubky, které byly publikovány na Biberově Sonatae aris quam aulis servientes (1676). Ty byly určeny jako ohlášení příchodu a odchodu arcibiskupa před mší a po ní, a jsou zde nahrané (v interpretaci Marka Bennetta a Michaela Harrisona) na galerii v Temple Church, tak, jak se o nich předpokládá, že byly provedeny na galerii v katedrále v Salzburku. Výsledná akustika je zjevná na záznamu. Navíc, disk obsahuje ca. 1673 rukopis sonáty pro sólovou trubku a smyčce, zde provedenou se skutečnou elegancí Bennettem a v improvizačních sólech sekce pro dvoje housle (Manze a Walter Reiter).

Za posledních deset až patnáct letech byla většina Biberových mší už nahrány (některé dokonce více než jednou). Toto album je světová premiéra nahrávky poměrně rané Biberovy mše, a svým stylem, vysokou kvalitou záznamu (a adjustace), a především strhujícím vystoupením souboru English Concert je velmi vítaným a dlouho očekávaným příspěvkem k diskografii, řadí se k nejlepším nahrávkám Biberových vokálních děl dneška. Zkrátka a dobře, jedná se o skutečný skvost.                 

https://en.wikipedia.org/wiki/The_English_Concert
https://en.wikipedia.org/wiki/Andrew_Manze