Hammondky

Vůbec nevím, jak začít. Už vzhledem k tomu, jaký fenomén Hammondovy varhany pro muziku druhé poloviny dvacátého století (zjednodušeně řečeno) představují, jaký komplex podtémat představují (ten úžasný, dosud nepřekonaný princip, historie vzniku, tvůrci, kteří se na něm podíleli, muzikanti, kteří na ně hráli a skladby, ve kterých je zaznamenán jejich zvuk), na druhé straně skutečnost, že se všechno podstatné na webu dá najít, na Wikipedii, ale především ve výborném článku Hammondovy varhany (Téma měsíce) na www.muzikus.cz.  

Kdybych měl říci, s jakou skladbou je tento nástroj pro mne osobně spojen, váhal bych. Uvědomuju si, že nevím, která je ta první, když si pročítám zmíněné texty, vyskakuje na mě jako první legendární skladba A White Shade of Pale od Procol Harum (1967), může to být ale stejně tak Brian Auger (s Julie Driscoll), mohou to být The Animals, celá řada soulových formací, Vincent Crane (The Crazy World of Arthur Brown), Billy Preston (u Beatles nebo Stounů), později samozřejmě Emerson, Lake and Palmer (a předtím The Nice), Deep Purple (jeden z nejlepších příkladů, Child in Time), Steve Winwood, Rick Wakeman (Yes, Topografické oceány jsme poslouchali do omrzení) Santana a mraky dalších.

Možná ta předposlední zmíněná skladba bude, spolu s Procol Harum, to nejcharakterističtější, se všemi těmi zvukovými efekty, které lze v pozdějších elektronických napodobeninách tak obtížně vygenerovat, totiž key klick (cvaknutí klávesy při sepnutí), percussion (ostrý attack, náběh tónu), chorus efekt a samozřejmě Leslie, mámivý prostorový pohyb tónu s kolísavým průběhem, poněkud jiným než je klasické vibráto či tremollo, totiž na základě Dopplerova jevu (známe ho i při projíždějící sanitce, jejíž zvuk je, když se od nás vzdaluje, nižší). Jak říkám, v článku na „muzikus.cz“ je to popsáno, podrobnější popisy všech těch rafinovaných součástí, tedy mechanických zoubkovaných koleček (tonewheels), táhel, presetů atd., jednotlivých typů (Console s úplnými klávesnicemi a širším pedálem a Spinet, „úspornější“ a přenosnější) a jejich modelů, stejně tak třeba na německé stránce Wikipedie.

Stejně tak zajímavá je historie, jdoucí až hluboko do devatenáctého století: pokusy s generováním tónu pomocí otáčejícího se ocelového kola v roce 1838 panem Dellezenem ve Švýcarsku, tedy ještě před Edisonem, které vyústily v nástroj Telharmonium (1897). Právě na ten mohl Laurens Hammond při podání svého patentu č. 1.965.350 navázat. Netušil jsem, že oba vynálezci, tedy Hammond a Donald Leslie, spolu moc nespolupracovali, takže konektor pro Leslie boxy na nástroji vůbec nebyly, a teprve hodně pozdější modely mají vestavěné malé Leslie reproduktory. Zajímavá je otázka vnímání nástroje jako „náhražky“, což není jen určitý názor, který jsem při srovnání elektrofonických varhan s kostelními slýchal (ve prospěch kostelních), ale opravdu samostatná kapitola historie Hammondek. Ony opravdu byly konstruovány jako koncertní a kostelní varhany, které měly být několikrát levnější, a pro tuto výhodu byla firma dokonce soudně napadena, ale při poslechu odborníků to zdaleka nedopadlo v neprospěch nového nástroje, protože je mnozí jen podle zvuku nerozeznali (myslím, že to bylo už někdy ve 30. letech). A naopak, to, že oba nástroje jsou svébytné a jeden druhým nenahraditelné, snad už dnes nikdo nezpochybňuje. A pak jsem taky nevěděl, že někdejší česká replika Hammondek ve firmě Petrof (elektrofonické varhany PETROF Pastorale B50 a Z70) je opravdu tak blízko originálu, i když jsem její existenci registroval.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Varhany_Hammond
https://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Hammondovy-varhany-Tema-mesice~18~zari~2007/
https://hammondmania.blogspot.com/
https://hammondmania.blogspot.com/2009/02/elektrofonicke-varhany-petrof-pastorale.html