Glen Coe

Glen Coe
Poznámky o Skotsku

Jeden z úžasných zážitků, byť spíš jako zjevení, protože to byly vlastně první z horských komplexů, které se mi předestřely před očima, bylo to vcelku krátce po příletu, čili člověk nebyl ještě tak dokonale koncentrovaný, a počasí bylo vrtkavé. Takže ony pohledy byly fascinující tím více, že se při jízdě autem proměňovaly a mizely do hlubin vrtkavé a přitom intenzívní paměti. Teprve postupně se pak rozněcovaly jednotlivé vrstvy významů a přidávaly informace ze čtení, které vytvářejí onen amalgám obrazů, které mám před sebou, když zavřu oči a znovu se pokouším Glen Coe si představit.

První, co jsem si uvědomil, že je to „neobydlené“ místo. Ne úplně mimo civilizaci, protože přece jen údolím vede silnice, lidský výtvor, ale stejnojmenná vesnička Glencoe je jedinou osadou v celém prostoru. Stěží lze popisovat tvary a barvy, možná onu barevnou jednobarevnost, charakteristickou pro řadu dalších lokalit Skotska, a pak pocit blízkosti těch kopců, jako by byly na dotyk. A jedinečnost, přestože vlastně ten název vůbec není jedinečný a vyskytuje se všemožně ve všech kontinentech, dokonce nesčetněkrát. A posléze jsem si uvědomil onu symboličnost pojmu, stejně jako jsou „munros“ nebo na Slovensku „plesa“ – nejde totiž pouze o terénní tvar, nýbrž o pojem zapadající do celého stvoření světa – Skotska.

Stejně jako do něj zapadá mytologie. Skotský básník James Macpherson psal ve svém Ossianovi (údajně jím nalezeném, ve skutečnosti falzifikátu, vzoru našich Rukopisů) o bájném hrdinovi Fingalovi, kterého ztotožnil s irským Fionnem mac Cumhaillem. O Glen Coe hovoří jako o jeho vlasti a to zůstalo i v řadě místních jmen – „Sgor nam Fiannadh“ (Skála Fianů, to byli válečníci, které Fingal vedl). Ona mýtičnost zřejmě přispívá, vedle „nedotčenosti“ přírody, k opakované volbě filmařů, kteří často volí tuto krajinu jako místo pro své záběry – ať už je to Highlander, Rob Boy, Harry Potter či dokonce James Bond. Umím si představit, že onen prostor mohl být i strategicky důležitý, a skutečně byl i místem krvavých událostí. Výsledkem sporů mezi dvěma skotskými klany, MacDonaldů a Campbelů, byl masakr v roce 1692, kdy přišlo o život třicet osm příslušníků prvního z nich. Širší historické souvislosti, protože tady nešlo jen o spor dvou místních rodů, jsou podrobně popsány dokonce i v článku na české Wikipedii.

Vrátím se ještě k přírodě. Během cesty „z východu na západ“ nás překvapovalo, jak dlouho jsme stále klesali během vlastně možná patnácti kilometrů směrem k moři, přičemž se před námi otevírala jednotlivá panoramata. Neumím identifikovat všechna ta místa, jak si je nyní dodatečně čtu na Wikipedii, Buachaille Etive Mòr, Buachaille Etive Beag, Tři sestry a konečně Ďáblovy schody (Aonach Eagach), Pap of Glencoe (Sgurr na Cìche) atd., ale pochopitelně jsem se pokoušel porovnávat s horami, které znám. Snad ten nejintenzivnější dojem, pokud bych to měl shrnout do jednoho slova, je pocit uzavřenosti v prostoru. To je výsledek vlastně všeho, o čem tu byla dosud řeč.

https://www.glencoescotland.com/about-glencoe/
https://www.holidaycheck.de/vollbild-Glen+Coe+Highland+Tal+Nur+Berge+und+Einsamkeit-ch_ub-id_1166077705.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_Glencoe
https://www.zzz.cz/cesty/index.php/1406