Giacomo Puccini / La Rondine

Giacomo Puccini / La Rondine
Metropolitní opera, záznam představení z jejích stránek, shlédnuto 16. dubna 2020

La Rondine, Vlašťovka, „commedia lirica“ ve třech aktech měla být původně uvedena v Carltheater ve Vídni (ve čtvrti Leopoldstadt), premiéra se však nakonec uskutečnila v Monte Carlu. Autorem libreta byl Giuseppe Adami, italský dramatik, libretista, scénárista a hudební kritik, jenž jej napsal podle předlohy Alfreda Marii Willnera a Heinze Reicherta.

Normálně bych asi na tuhle skoro operetu nešel. V „pohodlí obýváku“ (žádný obývák, reproduktory k notebooku mám v pracovně, a i když tu nemám pohodlné křeslo – to bych asi stěží mohl cokoli psát – je to příjemné místo) nicméně není špatné si odskočit od věcí, u nichž se musím maximálně koncentrovat, abych dospěl k nějakému pro mě uspokojivému výsledku, a dát si trochu oddychové hudby. Samozřejmě pro zpěváky a hudebníky v Metropolitní opeře, ať už budeme mít jakkoli nastavená měřítka, to je vždycky výkon, za nímž je velké úsilí. Jak jsem ale už možná několikrát řekl, v tomto případě nehodlám psát žádné muzikologické recenze, a bez jakéhokoli studu přiznávám, že to je pro mě, zvlášť u takových případů, jako je Pucciniho Vlašťovka, odpočinková záležitost.

Můj komentář pak bude vycházet z pár letmých postřehů, něco překladů či přepisů z papírových či internetových encyklopedií (v tomto případě jen internetových, protože v Hostomské průvodci obsah této opery uveden není, tj. jsou zde Bohéma, Tosca, Madama Butterfrly, Gianni Schischi, tedy jedna aktovka z Trilogie, a Turandot, což právě něco může vypovídat i o názoru hudební kritiky na toto dílo).

Na rozdíl od řady jiných realizací v Metropolitní opeře La Rondine není dílo s nákladnou výpravou a monumentálním obsazením více než stočlenného sboru jako mnohé jiné opery, které jsem v minulém měsíci zkoukl, když to řeknu v metafoře, je tu stylová secesní dekorace, nicméně velká část děje se odehrává u barových stolků a sestava sólistů je do tuctu. Samozřejmě orchestr na kvarteto zúžit nemůžete a množství dalších tvůrců od kostýmů přes všechny další disciplíny, včetně zpracovatelů záznamu, rovněž čtete v titulkách na začátku snímku (sólisté) a na konci (všichni ostatní).

Svižná předehra – a atacca přechází do prvního výstupu. Příběh „o krásné kurtizáně, která se snaží dostat ze zlaté klece a prožít romantickou lásku“ je v opeře rozepsán do tří dějství.

První dějství: Magda („Vlaštovka“) a Rambaldo (bankéř) mají hosty. Prunier (básník) čte hostitelce z ruky a věští jí novou lásku, po níž se zase vrátí ke svému normálnímu životu. Rubbero, syn Rambaldova přítele, vstupuje. Je představen Magdě, která se k němu cítí přitahována.Prunier a Lisette flirtují. Hosté, také Magda, přestrojená ze grizetku, opouštějí dům a odcházejí k Bullierovi.

Druhé dějství: V mondénním hotelu Bullier se všechno přihodí. Magda se pojmenuje jako Paulette a sedne si k Ruggerově překvapení k jeho stolu. Jsou tu také Lisette a Prunier. Když vchází Rambaldo, přizná se Magda, že miluje Ruggera, načež Rambaldo rozzlobeně odchází. Magda a Ruggero se rozhodnou, že pojedou na Riviéru.

Třetí dějství: Milenecký pár strávil na Riviéře nějaký čas. Magda je šťastná z volného vztahu s Ruggerem, zatímco ten prosí svou rodinu, aby si směl Magdu vzít za ženu. Přicházejí Prunier a Lisette, z níž by básník rád udělal herečku. Ruggero dostal svolení své rodiny pod podmínkou, že Magda je spořádaná dívka. Magda ví, že se musí tohoto snu vzdát, a vrací se s Lisettou do Paříže, ačkoli se ji Ruggero svými sliby pokoušel zadržet.

Je to celé příjemné osvěžení. Vlastně v pár lidech (nepočítaje orchestr) je tu spousta muziky, příjemných melodií. Operetta, jak někdy čelí toto dílo své kritice, to není.

Odkazy
https://de.wikipedia.org/wiki/La_rondine
https://www.casopisharmonie.cz/recenze/giacomo-puccini-la-rondine.html
https://operaplus.cz/pucciniho-vlastovka-mela-vzdycky-povest-popelky/