Franz Waxman

Franz Waxman
filmová hudba

Franz Waxman (pův. Franz Wachsman, 1906–1967) představuje se svými zhruba dvěma sty filmy, pro něž napsal hudbu, významného německo-amerického skladatele, dirigenta a aranžéra filmové hudby. Narodil se v Horním Slezsku v Králově huti (Königshütte, dnes Chorzów, česky Chořov), severozápadně od Katovic (pozdějšího hudebního centra se Slezskou filharmonií a rozhlasovým orchestrem). Rodina se přestěhovala ve Franzových šesti letech do Opolí (dnes polské Opole, dříve německé Oppeln). Učil se hrát na klavír, ale na otcovo přání se měl věnovat bankovnictví, a tak první dva roky, kdy pracoval u pokladny, se dále věnoval klavíru, teorii harmonie a skladbě. V roce 1922 opustil Opolí a banku a přestěhoval se do Drážďan a později do Berlína, kde studoval hudbu. Peníze si vydělával hrou na klavír v nočních klubech a posléze se připojil k Weintraub Syncopators, populární jazzové skupině pozdních 2é0. let.

V té době také začal psát hudbu pro německé filmy. Nejznámější z nich je zcela jistě legendární Modrý anděl (1930) Josepha Sternberga s Marlene Dietrichovou v hlavní roli. Na základě úspěchu dostal od producenta Ericha Pommera, ředitele studií UFA v Berlíně, další zakázky, mezi jinými hudbu k filmu Fritze Langa Liliom (1934), který byl zfilmován s Charlesem Boyerem v Paříži. Jakožto žid musel Waxman poté, co v Německu uchopili moc nacisté, uprchnout, jako ostatně řada jiných, zprvu do Francie a poté do Spojených států.

První zakázka ve Spojených státech bylo zaranžování hudby k filmu Music in the Air Jeroma Kerna. První úspěch v samostatné práci pak byla hudba k Frankensteinově nevěstě (1935) s Borisem Karloffem v roli monstra, který ji hrál už v hororu Frankenstein v roce 1931. Pracoval pro společnosti  Universal Studios und für Metro-Goldwyn-Mayer. Vznikly klasické filmy jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde (1941), Hitchcockova Rebecca (1940), Mít a nemít (1944) s Humprey Bogartem v hlavní roli, Případ Paradineová ((1947) s Gregory Peckem a Alidou Valli, Příběh jeptišky (1959) Freda Zinnemanna s Audrey Hepburnovou, či Taras Bulba s Yulem Brynnerem und Tony Curtisem a řada dalších filmů.

Waxmanovu hudbu lze charakterizovat nikoli jako jednoduché a prosté melodie, nýbrž jako symfonickou hudbu s řadou vedlejších témat. Jeho hudbu lze sice členit jako jasně oddělená témata, ale ty lze chápat spíše jakožto leitmotivy v tradici hudby Richarda Wagnera. K jeho stylistickým prostředkům patří i jazzové prvky či tradice Georgie Gershwina a muzikálu, stejně jako epická, romantická symfoničnost ve stylu Richarda Wagnera či Gustava Mahlera.

Frankensteinova nevěsta je považována jako jedno z prvních Waxmanových mistrovských děl a v Hollywoodu mu otevřelo cestu k další práci. Byl to první Hitchcockův film v Hollywoodu, zatímco předtím točil dvacet let filmy v Anglii. Waxman vytvořil romanticko-dramatickou hudbu pro velký orchestr, kterou později považoval za jednu ze svých nejlepších a za kterou byl nominován na Oscara. V centru je téma Rebeccy, které symbolizuje zemřelou paní domu plnou mystiky. Skladatel použil tenkrát nový nástroj, zvaný „novachord“. Jednalo se o syntezátor s plnou konvenční klaviaturou, vyráběný v letech 1938 až 1942 firmou Hammond Organ Company (bylo vyrobeno celkem 1069 kusů).

V americkém válečném filmu Operace Burma (1945, rež. Raoul Walsh) hraje Errol Flyn, častý představitel pirátů a jiných dobrodružných hrdinů, kapitána Nelsona, velitele jednotky padesáti parašutistů, kteří dostali za úkol zničit japonskou radarovou stanici. Mise se podaří, ale záchranné letadlo je zadrženo a skupina se musí probojovat džunglí. Patetické pochodové téma, které je v centru, zazní opakovaně a je aranžováno a variováno podle odlišné nálady kontrastního motivu Burmy.

Hudba pro filmové drama Billy Wildera Sunset Boulevard spojuje techniku leitmotivu Richarda Wagnera se zábavnou melodikou jazzu, jakož i prvků opery Richarda Strausse Salome. Waxman za ni získal Oscara. Hlavní téma připomíná svou kombinací jazzu a tanga na populární hudbu dvacátých let a tím také na dobu, kdy žila halvní postava. Kromě originální Waxmanovy hudby zazní v inteligentním a ponurém thrilleru Okno do dvora (1954) Alfreda Hitchcocka i další skladby – Fancy Free Leonarda Bernsteina, Mona Lisa Ray Evanse, Martha Friedricha von Flotowa, To See You Is to Love You Jimmy Van Heusena, Lover Rocharda Rodgerse či That´s Amore Harry Warren.

Kromě toho použil Waxman ve filmu části jiných vlastních filmových partitur, zvl. Elephant Walk a A Place in the Sun. Celou hudbou filmu převážně orientovanou jazzově se vrací leitnovit songu Lisa, což je jméno hlavní role v obsazení Grace Kellyové. Někde je jen naznačeno, zazní v různých intenzitách a orchestracích a v plné délce teprve na úplném konci filmu jako zpívaný song. Tato výstavba byl částečně podle Hitchcockových představ, ten ale s konečným výsledkem nebyl spokojen. Partitura k filmu nicméně patří se svou náladou zadních dvorků velkoměsta beze sporu k tomu nejlepšímu, co Waxman vytvořil.

Info
https://de.wikipedia.org/wiki/Franz_Waxman
Muzika
Frankensteinova nevěsta, suita
https://www.youtube.com/watch?v=t-0hZu4Ew4o
soundtrack
https://www.youtube.com/watch?v=LDkpCh0TM0A
Sunset Boulevard, suita
https://www.youtube.com/watch?v=5HaLJTffT-g
Rebecca, suita
https://www.youtube.com/watch?v=j84ZpU5GgkY
Okno do dvora
https://www.youtube.com/watch?v=HGznzsaxl_c