Filmy před vánočními svátky (a o nich) v České televizi 2024

Před letošními Vánoci jsem se kvečeru občas podíval více na televizi, nejspíš abych si trochu odpočinul od hromady knih nutných před Štědrým večerem přečíst (velká část šla „pod stromeček“), a také možná z určitého trochu sentimentálního naladění. Jak zjišťuju, sešla se na tu dobu celá řada skvělých starých filmů, které jsem už většinou viděl, nicméně ta nostalgie nějak zafungovala. „Starší filmy“ ovšem nejsou už dávno ty prvorepublikové (před svátky či o nich se dávaly komedie s Vlastou Burianem, nedíval jsem se, zda šly také letos, to je spíš na jinou, širší úvahu o současné dramaturgii České televize), ale z osmdesátek, devadesátek, někdy o ještě dřívější jedno dvě desetiletí.

Bez nějakých větších ambicí zaznamenám některé z filmů, na které jsem se díval a znovu mě potěšily. Dramaturgie, skvělé herecké výkony, atmosféra, někdy humor, jindy napětí, nicméně žádné prvoplánové efekty, pouhé srandičky (i když u takových Pelíšků je také bereme, není to tam jediné sdělení), atd.

Podraz, 13. 12. 2024, 21:55 na ČT 2
Přestože tu je odstup „formátu“ (přechod z kreslených obrazů a členění kapitol, deklarující jakýsi mýtus, do vlastního děje), až s překvapením (ačkoli jsem ten film viděl nejspíš nejméně dvakrát) sleduju uvěřitelnost výkonů R. Redforda a P. Newmana – výstižně na instagramu ČT: „Nezapomenutelný film, jenž svým humorem, lehkostí, retro stylem i skvělou hereckou dvojicí Robert Redford a Paul Newman oprávněně připomene jiný slavný titul Butch Cassidy a Sundance Kid.“ Na jiném místě, FB: „Robert Redford a Paul Newman byli v minulém století něčím, čím jsou pro dnešní generaci Brad Pitt a Leonardo DiCaprio. Absolutními ikonami a miláčky diváků.“
A ještě z deníku.cz (13. 12. 2024), přesně tohle mám na mysli: „Návrat ke klasikám - i tak by se dal označit výběr filmů, které vedle jiných nabízejí televizní stanice o tomto víkendu. Diváci najdou legendární Jméno růže na motivy knihy Umberta Eca, akční komedii Podraz s Newmanem a Redfordem i rodinnou podívanou s hranými prvky Lví král, jež se vrací k někdejší animované disneyovce.“ Ten třetí film jsem neviděl, první dva ano.
A ovšem, hudba – rovněž klasika Scotta Joplina, odpovídající době, kdy se film odehrává, tedy – dle předlohy Davida Maurera v knize The Big Con: The Story of the Confidence Man v roce 1936 (Marvin Hamlish dostal za aranžmá hudby jednoho ze sedmi Oscarů).
Děj nebudu ani uvádět, ostatně je podrobně popsán i na české Wikipedii (i to svědčí o široké oblibě), jen si neodpustím vyzdvihnout i role vedlejších postav, Roberta Shawa v roli mafiánského bosse Doyla Lonnegana, jemuž se chtěl pomstít Johnny Hooker (R. Redford) za vraždu jeho kumpána, zatímco motivace jeho společníka v „podrazu“ Gondorffa jsou zcela pragmatické, pak tu je řada dalších…

Jméno růže, 14. 12. 2024, 21:40 na ČT 2. Německo-italsko-francouzský koprodukční film (1986) podle knižní předlohy Umberta Eca. Už u italského spisovatele to bylo zjevení, už jméno William z Baskervillu prozrazuje, že postmoderní autor je rovněž sémiotik, a těch „příčných“ odkazů ke kultuře tam jsou mraky. Pro mě bylo ve filmu fascinující ztvárnění prostoru – labyrintu knihovny v manýristickém duchu výtvarných umělců jako byl Giovanni Battista Piranesi (lepty Invenzioni Capric. di Carceri, pozoruhodnou výstavu v Olomouci 2015–2016 česká Wikipedie v seznamu, na rozdíl od obou pražských, neuvádí). Motiv knihy, utajeného druhého dílu Aristotelovy Poetiky, která měla pojednávat o humoru, ikonický Sean Connery, ale i další herci jako Ron Perlman či F. Murray Abraham, kterého známe z Formanova Amadea. A ovšem ta úžasná atmosféra.

Hodný, zlý a ošklivý, 15. 12. 2024, 20:00 na ČT 2. Moje žena říká, že Clint Eastwood nikdy nenatočí, ať už jako herec nebo jako režisér blbý film. Mně je tenhle herec, který – čirou shodou okolností – jako by vypadl z oka řemeslníkovi Bílkovi, který nám dělal střechu – je mi sympatický také vztahem k muzice, ovšem a především svým (na rozdíl od některých amerických kolegů) neukřičeným hereckým projevem. Režisér filmu Sergio Leone jej natočil dva roky před svým zřejmě nejslavnějším snímkem Tenkrát na Západě a po dvou prvních, Pro pár dolarů a Pro pár dolarů navíc, s nimiž tvoří tzv. „dolarovou trilogii“ (Eastwood hrál ve všech třech dílech), v roce 1966. Pro své westerny si vybíral (viz pzn. výše) přitom herce výrazných fyziognomií, Henryho Fondu, Charlese Bronsona, Jamese Coburna, stejně tak velice rozpoznatelná je hudba Leoneho spolužáka Ennia Morriconeho (autor hudby ke třiceti westernům, mj. též Tenkrát na Západě). Eastwodovy parťáky hrají Lee Van Cleef, který se osvědčil již v rovněž legendárním V pravé poledne (1952) a Eli Wallach, jehož známe z rovněž ikonického filmu Sedm statečných (1960) v roli vůdce banditů. Tak vida, v té poznámce máme uvedeny takřka všechny ty kultovní filmy.

Zvoník u Matky Boží, 17. 12. 2024, 20:00 na ČT 2. Francouzsko-italský film z roku 1956 jsem tentokrát zkoukl jen zčásti, nicméně myslím, že některé scény (např. pohled z katedrály dolů na rozlícený dav) mám pevně vryté do paměti z předchozích příležitostí (možná dokonce v kině, ale to už si nepomatuju), samozřejmě je tu ona romantická působivost, Lolobrigida byla hvězda a v kontrastu k ní Quasimodo, „nesmrtelný příběh“ Victora Huga, jenž byl předlohou pro film, jsem kdysi rovněž četl, později mně jej připomněla situace, v níž církevní představitel hovoří o tom, že knihtisk bude tím médiem, které je hrozbou pro katedrálu, na niž se dívá z okna. V aktuální anotaci si čtu, že „francouzský režisér Jean Dellanoy si pozval ke spolupráci známého spisovatele a scenáristu Jeana Auranche a básníka Jacquese Préverta“.

Někdo to rád horké, 18. 12. 2024, 20:00 na ČT 2. Také tohle je klasika, ta pointa v posledních vteřinách filmu ve člunu („Nikdo není dokonalý!“) snad nejde zapomenout. A kdo by tenkrát řekl, že ono genderové téma, které tenkrát bylo námětem pro veselí, tak rozbouří mediální vlny v posledních více než šedesáti letech (první travesty show u nás kousek, ve Valdicích, po převratu, feministické běsnění v různých fázích, 52 odstínů šedi, Mee Too, v poslední době aféry s pány Ferrym a Cimickým, samozřejmě celá řada z toho už nejsou jen převleky, nicméně teď na mě na internetu vyskočila informace o fotoknize Libuše Jarcovjákové T-klub o pražském baru na Jungmannově náměstí (tenkrát vedle Hudebních nástrojů), kde se scházely příslušníci komunity LGBTQ+ [tenkrát snad ještě gayové a lesbičky, pak se postupně ta písmenka přidávala, na anglické Wikipedii je dokonce LGBTQIA+, což k nám myslím ještě nedorazilo], no to už jsem opravdu odbočil, ale alespoň je zřejmé, jak se zásadně změnilo vnímání některých věcí. Saxofonistka Josefína a basistka Dafne (Jack Lemmon, Tony Curtis) a opravdu nádherná zpěvačka Pusinka/Sugar (Marilyn Monroe), ti všichni i se zamilovaným milionářem a některé scénky, to na nás úlevně dýchne svou vlastně nekomplikovaností (jak to říká i zmíněná závěrečná věta „Nobody is perfect“. 

Ostatně Jack Lemmon, jeden z herců filmu Někdo to rád horké vystupuje i ve filmu Nebožtíci přejí lásce, jenž je dle anotace jeho pátou příležitostí ke spolupráci s režisérem Billy Wilderem. Nebudu komentovat, neviděl jsem. Pokud kdysi ano, tak jsem to zapomněl. Promítáno 19. 12. 2024, 20:00 na ČT 2.

Ovšem, dávali ještě řadu dalších filmů, na „dvojce“ třeba Prázdniny v Římě, dvojdílné Tři mušketýry, Trosečníka s Tomem Hanksem (o němž byl tuším den předtím dokumentární film), dva filmy s Delonem, dokonce v jeden den (23. 12.) – Bojovník a Slovo policajta. A po Štědrém dnu pak Fantomase, snad celou sérii, ale to už je jiná kategorie. I když i české filmy v těchto dnech, Postřižiny či Na samotě u lesa patří k onomu zlatému fondu, do něhož se dá občas nahlédnout. A pak ovšem pohádky, ale to je na jinou debatu.