Film Die Wolfskinder

Film Die Wolfskinder
Z německého archivu

„Vlčí děti“, tak se označují v severním Východním Prusku bezprizorné děti, které se na konci druhé světové války bez rodičů na útěku před Rudou armádou toulaly krajinou Litvy, Lotyška a Bílé Rusi, často bez jakýchkoli prostředků, takže jim hrozila smrt hladem. Často to byly neuvěřitelné osudy (za krádež se například dostaly do dětských trestných táborů a do ruských gulagů atd.), počítaly se na tisíce, ne-li desetitisíce. Německý režisér Eberhard Fechner byl jedním z filmařů, kteří se tématu věnovali, ve filmu „Die Wolfskinder“ sledoval osudy šesti dětí – Lieschen, Edith, Ruth, Helmutha, Gerharda a Horsta, kteří přežili válku (jejich dva další sourozenci nepřežili), i když ztratili matku, a postupně se poztráceli kdesi v Litvě. Po válce se jim podařilo se znovu sejít, když byli v roce 1947 nejdříve organizovaně transportovány do NDR a pomocí Vyhledávací služby (Suchdienst) se vzájemně našli. Film končí setkáním v roce 1951-

64letý režisér natočil výpovědi osob dnes ve věku mezi 49 a 62 lety, celkový materiál v délce 53 hodin pak sestavil do filmu, kde máme dojem, jakoby spolu hovořili. K tomu jsou fotky, samozřejmě z proskribované doby se žádné originály nedochovali. Režisér, který má i dvacet let zkušenosti divadla, nechce slyšet o tom, že je to „dokumentární film“. Je to prostě „film“.

https://de.wikipedia.org/wiki/Wolfskind_%28Zweiter_Weltkrieg%29
https://de.wikipedia.org/wiki/Eberhard_Fechner