Exotica

Exotica
filmy na DVD

Exotica, 1994, režie Atom Egoyan. Dobré filmy týdeníku Reflex, sběratelská edice III., 85.

Atom Egoyan (1960), režisér s arménským původem se narodil v Egyptě, vyrůstal však v kanadě. Během studií na univerzitě začal s krátkými filmy. Jeho první celovečerní snímek Next of Kin (1984) zabodoval na několika festivalech a dostal jej do širšího povědomí. Poté se podílel na reřžírování seriálu Twilight Zone (1989) a dvou epizodách seriálu Alfred Hitchcock uvádí (1987; 1988). K celovečerním filmům se vráti v dramatech Family Viewing (1987), Speaking Parts (1989) nebo Odhadce (1991), které proslavily Egoyana celosvětově. Ke svým kořenům se vrátil filmem Kalendář (1993) o putování manželské dvojice po Arménii. Následovala sonda do složitosti mezilidských vztahů Exotica (1994) a Sladké zítřky (1997), které se setkaly s obrovským úspěchem. Tyto snímky Egoyanovi vynesly oscarovou nominaci za nejlepší režii a scénář i řadu dalších festivalových ocenění. Úspěch zaznamenal také s thrillerem Feliciina cesta (1999) či s biograficky laděným Araratem (2002) o genocidě páchané na Arménech. Atraktivní námět z prostředí hollywoodské smetánky si zvolil ve filmu pravda nebo lež (2005). Dalšími Egoyanovými filmy jsou Adoration (2008) a Chloe (2009), remake francouzského dramatu Žena mého muže.

V prvních chvílích, snad takřka do poloviny filmu, jsem byl rozpačitý nad tím, na co to vlastně koukám, dokonce se dá říci, že jsem se nudil. Na tom nic neměnilo prostředí „erotického thrilleru“, jak je film Exotika pojmenováván, totiž nočního klubu právě s tímto názvem. Neměnilo na tom nic ani vědomí, že se nitky příběhu, vázaného právě na toto místo pravděpodobně někde spojí, k čemuž vedlo opakování několika flashbacků, totiž černobílé záběry z ruční kamery a scéna na louce, na níž se vyskytuje jedna z osob v nočním klubu. S mým pocitem kontrastovalo všechno ostatní, hodnocení filmu kritiky, které jsem si přečetl v textu na krabičce k DVD či pochmurná píseň Leonarda Cohena, která mi především dávala signál, že na tuto temnou strunu bude zřejmě hrát celý film a že je dost nepravděpodobné, že celý snímek bude laciná blbost.

Teprve později, když jsem si pustil ještě „kontrolně“ film v originále na YouTube (kde si mi ale špatně zobrazuje, je důvodem, že je to přepis z blue ray?), jsem na to přišel. Vleklé tempo děje, statická kamera, atmosféra někde mezi doom metalem a do elektroniky transformované arabské hudby, byla totálně zabita českým dabinkem. V českém namluvení totiž extrémně temné a syté hlasy (zvláště dýdžeje Erica), které měly zřejmě být magické jako někde ve starověkých chrámech, svou intenzitou překřičely všechno ostatní a celé to ovzduší, kde jsou všechny uvedené prvky naopak funkční, totálně rozbily. V originále je například Ericův hlas sice hluboký, ale podivně přízračný. Do nových kontextů se dostanou všechny ostatní prvky jako třeba zvláštní mimoňovitost homosexuálního prodavače drobného zvířectva Thomas, který chodí neustále na balet.

A především teprve ve druhé polovině příběhu se začínají dávat dohromady jednotlivé nitky fabule. Příběh finančního kontrolora Francise, který každý večer chodí do nočního klubu Exotika a platí pět dolarů za to, že speciálně pro něj bude tančit Christina, a o němž se postupně dozvídáme, že přišel za tragických okolností o manželku a dceru. Francis padne do léčky žárlivého dýdžeje, zároveň vychovatele dítěte těhotné majitelky Zoé, který jej naláká, aby se Christiny dotkl, což je nedovolené, a brutálně jej z klubu vyhodí. S Thomasem se začíná spojovat příběh v okamžiku, kdy jej finanční kontrolor navštíví, aby zjistil nesrovnalosti v jeho účetnictví – na základě podnětu delšího sledování prodavače, který na začátku filmu na těle přes letiště pašuje dvě vejce vzácných ptáků (tam ještě chápeme jeho podivné chování a rozumíme jeho bizarnímu, strnulému vzhledu). Francis Thomase požádá, aby šel do klubu a zjistil, jak to vlastně bylo s celým tím vyhazovem. Za to zatušuje nedostatky v Thomasově účetnictví (nic nevadí, že je to docela nevěrohodný kontext). Thomas sedí u stolu s Christinou, rovněž se jí dotkne, ale nic se nestane. Rozrušený Francis, který našel u Thomase nelegální pistoli, chce dýdžeje zastřelit. K tomu ovšem nedojde. To je ona poslední scéna, jejíž obsah ani já explicitně neprozradím, řeknu jen, že Eric čeká na Thomase, který na něj míří pistolí, před klubem, a nakonec skončí v objetí. Nepozornému divákovi souvislost mezi osudem Francise a Erica může dokonce zcela uniknout, nicméně flashbacky v průběhu celého filmu naznačují právě to, co se v plné podobě ukáže teprve nyní.

Pro pořádek, v rolích vystupují tito herci:

Christina, tanečnice v klubu – Mia Kirschner
majitelka klubu Zoé - Arsinée Khanjian (manželka režiséra Egoyana)
prodavač drobného zvířectva Thomas – Don McKellar
finanční kontrolor Francis – Bruce Greenwood
Eric, DJ v nočním klubu – Elias Koteas

Vzhledem k tomu, že se jedná o kanadskou produkci a nejspíš jednotlivá jména nemusí být každému známa, přidávám krátké charakteristiky alespoň některých z nich.

Mia Kirschner (1975), kanadská herečka, spisovatelka a sociální aktivistka, info o ní na české Wiki zde, jejíž rodiče, Sheldon Kirshner, polský žid narozený v Německu, a jeho žena Etti, narozená v Bulharsku, se poté, co přežili holocaust, seznámili v Izraeli. Na hodiny herectví chodila se svou mladší sestrou od devíti let, ve třinácti už měla smlouvu s kanadskou televizí. Vybírám spíš pozoruhodnosti: od poloviny 90. let natáčí v US-amerických produkcích, v letech 1996-7 studovala na McGillově univerzitě v Montrealu ruskou literaturu a Filmový průmysl 20. století. V roce 2008 vyšla kniha Live Here, dokumentující příběhy utečenců z Čečenska, Mexika a Afriky.

Arsinée Khanjian (1958), dcera arménských rodičů, vyrůstala v Bejrútu, v roce 1975 rodiče emigrovali do Kanady. Na různých univerzitách studovala francouzštinu, španělštinu a politické vědy, její muž Atom Egoyan ji přiměl k herectví, v prvních filmech vystupovala v rolích svého muže od začátku. Pozornost získal film podle stejnojmenného románu arménské autorky Antonie Arslanové  Skřivánčí dvůr (2007, Paulo Taviani, Vittorio Taviani) či film Ararat (Atom Egoyan, 2002) o genocidě v Arménii. (info v n. zde)

Don McKellar (1963, Ontario), kanadský režisér, scénárista a herec. Studoval na Torontské univerzitě, kariéru začal v divadle, brzy přešel ale k filmu. Spolupracoval na několika projektech s Bruce McDonald. V roce 1998 zaujal evropskou veřejnost filmu Červené housle, nominovaný na Oscara, pro který napsal scénář, a film eXistenZ (1999) Davida Cronenberga. Méně známý je Last night z roku 1998 ve vlastní režii, u nás pod titulem 2000 očima... : Poslední noc, který sleduje poslední okamžiky existence naší planety. info v n. zde.

Bruce Greenwood (1956, Noranda, Quebec), původně chtěl profesionálně sportovat, ale pro zranění kolena to nebylo možné. S Egoyanem natočil kromě Exoticy ještě film Sladké zítřky (The Sweet Hereafter), hrál v Rambu po boku Sylvestra Stallona či v různých populárních filmech jako několika Star Trecích. (české info zde)

Atom Egoyan
https://www.csfd.cz/tvurce/2181-atom-egoyan/
Exotica
https://www.csfd.cz/film/24849-exotica/prehled/
cizojazyčně
https://de.wikipedia.org/wiki/Exotica_%28Film%29
https://de.wikipedia.org/wiki/Exotica_%28Film%29

z blue ray na youtube
https://www.youtube.com/watch?v=n3krfvm_o2M
Everybdoy Knows / Leonard Cohen
https://www.youtube.com/watch?v=qRmHtw7YUGg
Trailer (chybně uvedené jméno režiséra)
https://www.youtube.com/watch?v=w6TdqnXSLaM
Soundtrack (Mychael Danna)
https://www.youtube.com/watch?v=VnUwixCLOAg&list=PL131A178DB93727D5
Hudba Mychaela Danny, který s Egoyanem pravidelně spolupracoval, by stála za samostatný příspěvek.