Eva Kmentová

Tuším, že to byla výstava v brněnském Domě umění na začátku osmdesátých let, je to hodně dávno, abych si pamatoval detaily. Katalog nebo poznámky, které jsem si tenkrát určitě dělal, by paměť osvěžily. Ta by byla třeba pro kunsthistorickou studii, zde si vystačím s oním intenzívním pocitem, který shrnul tehdejší návštěvu do podstaty, kterou umím vyjádřit. To, co bylo zásadní, jsem vnímal jako existenciální vnímání světa, které se promítlo do jakési transsubstanciace vlastního těla do uměleckého díla. Jestliže to takto říkám, je to přesné, ale může to, musím přiznat, pro nezasvěceného působit nesrozumitelně. Pokusím se to nějak popsat.
Transsubstanciace je dávný termín, označující přepodstatnění, ke kterému dochází při náboženském rituálu, česky vyjádřené jako „proměnění Páně“. Nechám na teolozích, aby vysvětlili to, o co usiloval po několik století středověk, a řeknu to „neteologicky“, protože u Evy Kmentové možná jde o rituální aktivitu, ale nikoli náboženskou: v hostii je nějakým způsobem přítomno „duchovno“ (záměrně jsem teď vynechal ona slova, která bych uměl použít), „život“. U mimetického způsobu tvorby se koncentrujeme na podobu, event. podobnost uměleckého výtvoru s modelem, plastika se musí „podobat“ svému vzoru, který má ztvárňovat. V tomto případě je tvar výsledkem utváření, třeba hnětení, ale důležité je ona samotná činnost. V ní je „ztělesněna“ podstata tvoření. Je to intenzívní prožitek sebe sama prostřednictvím tvorby, provázený vědomím vlastní konečnosti. Jsem si jist, že Eva Kmentová, nemocná k smrti (zemřela v nevysokém věku nedlouho před onou výstavou, která byla její posmrtnou retrospektivou), si těchto souvislostí byla vědoma.
Uvedu krátký odstavec, který tuto skutečnost, způsob tvorby Evy Kmentové, rovněž nazývá. Otisk nebo odlitek předmětu anebo člověka, tato stopa po tělesném dotyku, nese v sobě vzpomínku na předměty z jejího okolí, na své blízké a na sebe samotnou, své prsty, své rty. Prostor těla uchovaný ve hmotě, ať opuštěný, negativní anebo pozitivní, svědčí však navždy také o přítomnosti toho, co jej kdysi formovalo. V různorodých přeměnách se tento bezprostřední dotyk a s ním spojená tělesnost stanou klíčovým momentem tvorby Kmentové. (na webových stránkách s komentářem k Pražákově paláci Moravské galerie v Brně (8. 2. 2007 – 6. 5. 2007), viz odkaz dole)

V této době jsem znal několik takových projevů českých výtvarníků, které mohly být nesrozumitelné jakožto mimetické, napodobující práce, ale ve vlastním pocitu tragičnosti lidského bytí, tvořili podobným způsobem. Uvedu pouze dva, v mnohém Kmentové blízké. Slovo „otisk“ bylo, řekl bych, v té době jedno z klíčových slov, které mohou vést k pochopení tvorby nejen jich, celá oblast výtvarného umění, nazývaná podle světového hnutí body art, se nějakým způsobem tímto tématem zaobírala. Adriena Šimotová, která tenkrát ztratila svého partnera, malíře Jiřího Johna, zachycovala vlastní tělo na vrstveném jemném papíře, který prorývala nehty a zároveň obrysy svého těla zachycovala jemně tužkou. V kresbě-objektu-plastice zůstala přítomnost otisku i kresby, jakoby v ní zůstalo ono tělo a tělo (jednou jako objekt, jednou jako subjekt – v němčině lze vyjádřit, co v tomto případě čeština neumí, Körper-těleso, které vidíme, a Leib-tělo, které vnímáme „zvnitřku“, které třeba bolí atd.). Jinak, ale z téhož vnitřního tlaku, to dělal Václav Stratil, ostatně tenkrát Šimotové umělecky i lidsky blízký, když vytvářel po hodiny náročným šrafováním velkoformátové kresby, na nichž takřka nic „nebylo vidět“, ale přesto jste vnímali ono umanutí, skoro bych řekl existenciální esenci.
A ještě se mi líbí jedna formulace: Kmentová ohledává svůj intimní prostor, obydlený a vymezený tělem a určený jím jakožto konkrétní místo a nikoli abstraktní prostor (Heideggerovými slovy jde o jakési „prosvětlování pustiny“).

Eva Kmentová
https://www.galerie-ltm.cz/clanek.php?aid=74
https://www.artservis.info/index.php?Itemid=5&id=224&option=com_content&task=view  (citace v textu)
https://www.creativoas.cz/eva-kmentova.php
https://www.sca-art.cz/artists/list/2545.htm
https://artlist.cz/?id=923  (citace na konci článku)
Václav Stratil  (z hlediska tématu článku)
https://intermedia.ffa.vutbr.cz/stratil/?page=stwbcz&page2=prwb1&menu=2
Adriena Šimotová (z hlediska tématu článku)
https://www.cesi.sk/bes/04/06/046sim.htm