Eugène-François Vidocq

Eugène-François Vidocq
inspirace Instinktem

Vida, člověk se pořád dozvídá nové věci. Pár knih Honoré de Balzaca jsem, zvláště coby student, ale i později, měl v ruce, a ovšemže také takových, kde bylo psáno leccos o jejich autorovi, ale teprve nyní jsem se dozvěděl v Instinktu z článku Policajt nebo rošťák ve vydání z 23. července 2015, že Vautrin měl předlohu ve skutečné postavě Eugène-François Vidocqa, jenž přezdívku tohoto znění dostal pro svou divokost již v mládí – slovo totiž znamená divočák. O Vidocqovi jsem cosi zběžně věděl v souvislosti s historií kriminalistiky, do níž významně zasáhl, to ale, že byl kriminálník on sám, a to už od třinácti let, jsem netušil (nebo po létech zapomněl?), rozhodně jsem neznal další podrobnosti, jako že doma ukradl stříbrné stolní nádobí, obratem je prodal a do večera peníze rozházel, po propuštění za čtrnáct dní se ve vězení ocitl za chvíli znovu atd. Zmíněný článek popisuje poutavě řadu zatčení, útěky z věznice, falšování úředních dokladů, skrývání a konečně konfidentskou kariéru, při níž založil Brigade se Sureté, Bezpečnostní sbor, první a úspěšnou, efektivní jednotku tajné kriminální policie, kde „zaměstnal“ celou řadu dalších grázlů – jen v roce 1817 došlo k osmi stům zatčení včetně patnácti vrahů. Po demisi v této organizaci Vidocq založil v roce 1833 soukromou agenturu s názvem Le bureau des renseignements, zaváděl vědecké metody do policejní práce, zabýval se balistikou, jako první využíval vědeckou analýzu písma, zajímal se o daktyloskopii atd.
V závěru článku se říká, že nedlouho po smrti 1857 (zemřel na choleru) znovu ožil nejen v Balzacových románech (v druhém a třetím díle trilogie, Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán, dokonce jako hlavní postava), v Hugových Bídnících (protihráč Jeana Valjeana komisař Javert) , ale také jako soukromý detektiv Lecoq v knihách Émila Gaboriaua nebo jako Poeův Auguste Dupin. Dalo by se hovořit i do Eugène Sueovi, Hermanu Melvillovi či Charlesi Dickensovi, a z jiných zdrojů bychom mohli přidat i, že život Eugène-Françoise  Vidocq byl rovněž tématem celé řady filmů či televizních inscenací, nejznámější je nejspíš Fantom Paříže s Gérardem Gepardieu z roku 2001, nejnověji snad film přímo s názvem Vidocq (2010), ale jak atraktivní téma to bylo, o tom svědčí skutečnost, že se Vidocqova osobnost stala námětem zfilmování již u francouzských němých filmů v roce 1909 (se dvěma pokračováními v následujících dvou letech) či v dalším němém filmu v roce 1922. Stejně tak oblíbená byla i melodramata pařížského divadla už v 19. století, kde lze hovořit právě i inspiraci touto ambivalentní figurou.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eug%C3%A8ne-Fran%C3%A7ois_Vidocq
https://de.wikipedia.org/wiki/Eug%C3%A8ne_Fran%C3%A7ois_Vidocq
Vidocq, 2010
https://www.csfd.cz/film/379069-vidocq/prehled/
Fantom Paříže, 2001
https://www.csfd.cz/film/12103-fantom-parize/prehled/
na YouTube
https://www.youtube.com/watch?v=90G6stM3ucQ