Erbach a Michelstadt

28.07.2011 17:23

Informací o těchto dvou městech v hesenském Odenwaldu bych mohl shromáždit přehršel. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu bych chtěl téma pojednat. Nabízí se samozřejmě jako první odpověď na to, proč přehršel slov právě o těchto městech. A odpověď je jednoduchá, byť cesta byla – zpočátku - složitá. Erbach je, vedle slovenského Martina, anglického K. Lynnu či nizozemského Wijk bij Duurstede partnerským městem Jičína. A je dlužno říci, že právě na začátku oné cesty k jednotlivým místům v Evropě byla takřka vždy nějaká kulturní aktivita, soubor Český ráj, pohádkový festival, muzika atd. A ty úplně první výhonky byly v době ještě před Listopadem. Nu a vzhledem k tomu, že jsem vždycky hrál v některém z hudebních souborů a zabýval se pohádkovým festivalem, jezdil jsem i do Erbachu.
Nechci nicméně v tomto článku zaznamenávat vzpomínky na tyto příležitosti, ani na nedávnou cestu na pozvání města Erbach na společné setkání všech jejich partnerských měst v Evropské vesničce a na Wiesenmarktu, nýbrž jednak shrnout pohled na toto město v jednoduchém portrétu spíš pro ty, kdo se s městem setkávají poprvé (říkám vždy trochu jako fór – „čtenáři těchto stránek na Moravě“), a rovněž vzhledem k tomu, že na českém internetu prakticky neexistuje žádný článek ani o Erbachu, ani o kraji Odewald, kde se město nachází, a jednak vytvořit textový pendant k souboru fotek na Rajčeti. A protože Erbach a Michelstadt jsou vlastně takové dvojmostí, přestože jsou to jinak samostatná města, tak přiberu i to druhé. Takže text bude věcný, přestože vztah k místu mám pochopitelně osobní.
Takže – město Erbach je krajské město v kraji Odenwald v Hessensku. Leží v nadmořské výšce 200 – 560 metrů n. m. (výškový rozdíl ukazuje, že se nachází ve svažitém terénu) v údolí řeky Mümling (ta protéká středem historického centra). Město Michelstadt sousedí s Erbachem na severu, zamýšlené spojení obou měst v roce 2007 bylo rozhodnutím občanů zamítnuto. Nyní se hledají možnosti, jak prohloubit spolupráci obou měst, popřípadě po několika letech se znovu pokusit o fúzi.
Na německé stránce Wikipedie se píše o jednom takovém spojení někdejších menších obcí. Po této oblastní reformě v roce 1972 se rozšířil Erbach o jedenáct dalších obcí, k nimž patří i menší vísky do tisíce obyvatel (i daleko méně), jako například Ebersbach, Erlenbach, Ernsbach a Erbuch. U silničních ukazatelů máte pocit, že jste se spletli nebo že došlo k nějaké chybě či překlepu, protože tady najednou máte několik obcí takřka stejného jména. V rámci jazykových hrátek si dělám legraci a místním navrhuju vytvořit další názvy jako např. Bierbach (ostatně kdysi jsem podobně experimentoval ve vizuálních textech právě s německými názvy obcí).
Třináctitisícové městečko má několik klíčových bodů, které vytvářejí jeho jedinečnost. Zámek hraběte z Erbachu, přestavěný v první polovině 18. století z někdejšího hradu, je rodinným sídlem šlechtice, který se nechá občas vídat při různých společenských příležitostech, a místem sbírek hraběte Franze I. (1754–1823). Někde jsem četl, že jeho sbírka zbraní je největší na světě. Vím, že podobná tvrzení bývají mírně řečeno nadnesená, nicméně při prohlídce zámku kdysi jsem se nenudil. K zámku patří pozdně barokní oranžerie se zámeckou zahradou, jestli se nemýlím, je zde umístěna galerie předmětů ze slonoviny, obchod s těmito předměty je hned vedle na náměstí naproti zámku u protékající říčky. Výroba předmětů ze slonoviny je druhou položkou, která je mimořádnou záležitostí. Německé muzeum slonoviny (Das Deutsche Elfenbeinmuseum) je umístěno mimo centrum u louky s Pivními halami, kde se koná každoročně v druhé polovině července Wiesenmarkt. Bylo otevřeno v roce 1966 a vychází ze sbírek hraběte Franze I. z Erbachu-Erbachu v poslední čtvrtině 18. století. V následné době se Erbach stal německým centrem řezbářství s tímto exotickým materiálem a jedním z nejvýznamnějších evropských center tohoto oboru.
Vzácnost předmětů z tohoto materiálu narůstá na základě skutečnosti, že zpracování sloních klů je v současnosti nemožné vzhledem k zákazu obchodování s nimi po roce 1989, čímž jsou zvířata chráněna před nesmyslným vybíjením pro kus jejich kosti. Řezbářství nicméně pokračuje dodnes, pouze se muselo přeorientovat na zpracování fosilní slonovinu.
Název Wiesenmarkt je novějšího data, původně se jednalo o dobytčí trh na louce za městem, který se německy jmenoval Eulbacher Markt nebo Eulbacher Wiesen(Vieh-)Markt podle čtvrti sousedního Michelstadtu právě s názvem Eulbach (Soví potok). Byl to regionálně významný trh s dobytkem, krávami a koňmi. Teprve na konci devatenáctého nebo možná dokonce dvacátého století byl trh přemístěn do Erbachu, nicméně jeho jádrem byl stále původní trh s dobytkem, doprovázený různými koňskými dostihy a podobnými sporty. Současná výstava v moderní budově muzea obsahuje na dva tisíce exponátů nejrůznější provenience a doby vzniku. Je prezentováno evropské umění slonoviny od středověku do současnosti i řezbářství národů Afriky, Asie a Grónska. Těžiště sbírkových fondů jsou nicméně práce místních řezbářů, které jsou vystavovány v samostatných výstavách. V sousedním Michelstadtu a blízké obci Walldürn se nacházejí další dvě menší soukromá muzea slonoviny. Muzeum bylo v roce 2006 modernizováno a rekonstruováno.

Michelstadt je největší město v odenwaldském kraji a s Erbachem bezprostředně sousedí. Tento kontext (menší Erbach je oficiálním správním střediskem kraje, další historické souvislosti, zvl. staršího Michelstadtu) vede k určité rivalitě, kterou by u nás mohli dobře chápat obyvatelé Hradce Králové a Pardubic nebo Turnova a Semil. Nicméně alespoň v kontaktu s „normálními“ lidmi z oblasti kultury jsem jakékoli projevy nevraživosti vůči „těm druhým“ nepociťoval. Stejně, jako je tomu u Erbachu, leží město na řece Mümling, a stejně tak jako Erbach na autoturistické trase Nibelungenstraße, nicméně dopravně výhodně, neboť na rozdíl od Erbachu, kde silnice projíždí přímo městem, se do centra Michelstadtu z hlavní silnice sjíždí a je tak na jedné straně blízko hlavní tepny, na druhé straně je zachována jeho poklidná poloha bez komplikací s provozem. Podobně jako Erbach jsou některé dnešní části Michelstadtu bývalé malé obce ve svahu takřka až k hranicím Bavorska ve výšce přes 500 metrů nad mořem (zatímco střed města u řeky je 200 m n. m.). Tak to je např. u dnes místní části Würzberg (nemá nic společného se slavným Würzburgem), přes který vede silnice na druhou stranu kopce do údolí Mohanu.
Michelstadt je historicky starší než Erbach, první listinná zmínka je už z roku 741 (knížetem Karlmannem, strýcem císaře Karla Velikého). Vznikl z franckého hospodářství, které se stalo přístřeším pro okolní obyvatele. Jako francký královský statek jej zmíněný francký kníže Karlmann daroval Burkardovi, žákovi Bonifacia (Wynfrieda), významného misionáře ve Francii, zvaného „Apoštol Němců“. Burkard (Burkhard) byl prvním biskupem ve Würzburgu, za nějž byl vysvěcen právě Bonifaciem. Jako on byl tento mnich benediktinem a byl vznešeného původu. Dar byl míněn osobně, neboť „Michelnstadt“ se po jeho smrti vrátil francké koruně.
V roce 815 byl znovu Ludvíkem Zbožným darován učenci Einhardovi za jeho služby na dvoře Karla Velikého. Einhard nechal zbudovat ve Steinbachu, dnešní části Michelstadtu, baziliku. Někdejší významná sakrální budova je dodnes zachována, dokonce v dobrém stavu a je přístupná. Později přešel Michelstadt do majetku nedalekého kláštera v Lorsch. V roce 1806 přešlo město spolu s hrabstvím Erbach k Hesenskému velkovévodství.
V roce 1870 byla vybudována Odenwaldská dráha, která vedla do Darmstadtu, a v roce 1881 do Ebersbachu. To byl důležitý impuls hospodářského růstu. Drobní řemeslníci, obchodníci, průmyslové závody zpracovávající železo, tkalci, barvíři a ovšem řezbáři slonoviny, což bylo východisko pro výrobu suvenýrů, později zpracování plastů, to jsou facety pestrého života města, kterému nastal nový letopočet.
Pro návštěvníka je v Michelstadtu celá řada pozoruhodných památek. První z nich je hrázděná budova pozdně gotické radnice z roku 1484. Vnitřek přízemí sloužil zpočátku jako tržnice. Vzniká tak otevřený prostor, nad nímž se klene masívní stavba a který je přerušen pouze z východní strany, kde zeď stavby byla původně hřbitovní zdí. Radnice není jedinou hrázděnou stavbou ve městě, celá řada dalších vytváří pohádkovou atmosféru centra.
Hrad Michelstadt vznikl z původního franckého poplužního dvora (Meierhof, Meier je správce, šafář). Stavba předcházející dnešní z desátého století byla v roce 1307 zničena. Dnešní areál je pouze předhradí, jádro hradu se nedochovalo. Dnešní komplex pochází ze 14. století s řadou úprav v pozdějších století, zvláště v 16. a 17. věku. V roce 1970 budovu odkoupilo město Michelstdadt a zřídilo zde Odenwaldské regionální muzeum a muzeum hraček (Odenwälder Heimat- und Spielzeugmuseum). V letech 1390, 1395 či 1400 bylo město obehnáno hradbami, z nichž dvě dochované části navazují na hradní komplex. Známá je rovněž Zlodějská věž (Diebsturm), přilehlá k hradbám.
Rovněž pozdně gotický městský kostel, dostavěný v roce 1490 jako náhrada za původní dřevěný kostel postavený ještě v karolínské době, je – vedle zmíněné Einhardovy Basiliky ve Steinbachu – jednou ze zajímavých historických staveb ve městě. Ve Steinachu je rovněž zámek Fürstenau, komplex sestávající z celé řady stavebních stylů od zbytků vodního hradu přes gotické prvky kameníků, kteří přišli do Steinbachu ze stavby Štrasburgského dómu, a gigantický renesanční oblouk u vstupu až po klasicistické prvky Nového paláce.