Emil Viklický

Emil Viklický
mezi žánry

Muž vzezření barového hráče je jedním z nejlepších našich jazzmanů. Každé setkání s jeho muzikou je překvapením, bylo jím odedávna, v dobách jeho jazzrockových performancí, je jím dnes, v takových kontextech jako je spolupráce s George Mrazem, Scottem Robinsonem či Zuzanou Lapčíkovou, při níž překračuje jazz napříč žánry směrem k folklóru či současné vážné hudbě. Vlastně je to takto skoro špatně řečeno, protože ona formulace „fuze“ je spojená s představou, že se spojují prvky několika hudebních oblastí. Ono to tak sice samozřejmě svým způsobem je, dají se vysledovat rytmické či melodické vzorce, užití hudebních forem či hudebních nástrojů, a přesto to nevystihuje podstatu muziky, kterou Emil Viklický (a třeba taky Jura Pavlica, Zuzana Lapčíková) dělají. Emil Viklický v jednom rozhovoru (zde) říká, že skoro už nepoužívá onen výraz „jazzman“, protože už to je žánrová škatulka, na jiném místě tamtéž pak zdůrazňuje svébytnost a jedinečnost přístupu každého tvůrce (nota bene, chce-li se prosadit), to znamená v případě jazzu neopakovat jeho americké podoby, nýbrž najít svou, „českou“ podobu. A to znamená obrátit se k folklóru, přičemž nejživější jeho podoba je folklór moravský. A vážná hudba k tomu, to je úsilí vyjádřit se dnešním jazykem a neopakovat hotové („ustrnulé“) podoby zminula. V několika kapitolkách se chci tou skvělou muzikou zabývat.

I.
Album Okno / „The Window“

"Že je moje hudba příkladem propojení či fúze jazzu, lidové hudby i klasiky, tak o tom jsem tenkrát nepřemýšlel. Chtěl jsem natočit muziku, jakou cítím, jaká mě zajímala, o které jsem byl přesvědčen, že je dobrá. A myslím si, že je dodnes svěží," uvedl k novému vydání svých nahrávek Viklický letos  v rozhovoru v Týdnu v souvislosti s vydáním třech svých zásadních alb na dvou discích. Na prvním nalezneme sólový debut V Holomóci městě, na druhém Okno & Dveře shrnuje všechny nahrávky, které pořídil v červnu 1979 s americkými spoluhráči Billem Frisellem, Kermitem Driscollem a Vintonem Johnsonem, jak říká zmíněný článek.
Tyto nahrávky jsme vnímali tak trochu jako zjevení. V době v době ořezaných možností spolupráce se paradoxně podařilo vytvořit nahrávku s vynikajícími zahraničními muzikanty, se kterými se seznámil na stáži na Berklee College, a ještě ji skutečně vydat. Dnes, v době jiných možností, kdy se mladí muzikanti vydávají do Spojených států zcela běžně, se nad tím nikdo ani nepozastaví, protože si neuvědomí, že něco podobného bylo tenkrát zcela výjimečné, vlastně Martin Kratochvíl byl tím dlouho jediným, kdo zde studoval. A Viklický tuto souvislost potvrzuje. Tenkrát ještě černou desku V Holomóci městě jsme hodně poslouchali, stejně tak jako Okno. Nyní jsem tu druhou našel jako kompletní album z tehdejší nahrávky na YouTube.

https://www.youtube.com/watch?v=0KHodn6dpXs
Emil Viklický....key
Kermit Driscoll..bg
Bill Frisell.........gt
Vinton Johnson.ds

SONGS:
A1 Trochu funky / The Funky Way - 6:10
A2 Zase zapomněli zavřít Okno / They've Left the Window Open Again - 4:35‘
A3 Siesta - 5:45
A4 Jumbo Jet - 6:15
B1 Boston - 5:15
B2 Píseň pro Jana Hammra / Song for Jan Hammer - 6:45
B3 Ještě jednou slunce / Once Again Sun - 4:50
B4 Květen / Maytime - 4:25

Jazzrockové cítění.

ono spojení – je zřejmé – tradice SHQ Karla Velebného, vibrafonisty a tehdejšího guru českého jazzu a skupiny Energit, která byla jednou z několika mála skupin, které hrály tenkrát nový jazzrock (jiná např. Bohemia). s hudebníky na Berklee College (podobně j. Kraochvíl) – opět jeden z mála, tam Frisell, Driscoll a Johnson.

II.
V Holomóci městě

Autorské debutové album Emila Viklického V Holomóci městě vyšlo v Supraphonu v roce 1978 a zahrnuje devět skladeb v tomto pořadí:
A1 Pramen Jazzové Vody 5:15 A2 Školní Výlet 2:55 A3 Střechy 4:20 A4 Ukolébavka Pro Teu 3:10 A5 Nočnim Vlakem 3:15 B1 Kašny 5:35 B2 Jestřáb 3:35 B3 Tanec Na Dolním Náměstí 6:45 B4 Epilog (V Holomóci Městě) 2:35.
Hudbu klavíristy a lídra kapely, tenkrát ještě nevyznačené názvem, interpretuje kvartet/kvintet, pro tu dobu charakteristické seskupení Viklického performancí, složený z nejlepších muzikantů té doby. S kontrabasistou Františkem Uhlířem Viklický spolupracuje dodnes (je členem jeho tria), na bicí hrál Milan Vitoch (předtím s Blue Effectem, Jazz Q či Jiřím Stivínem), na kytaru Luboš Andršt (který hrál předtím s Jazz Q Martina Kratochvíla a dalších formacích, z nichž je pro náš kontext důležitý Energit, založený v roce 1973, do nějž Viklický vstoupilo dva roky později), a konečně houslista Jan Beránek, kterého nalezneme rovněž na pozdějších Viklického nahrávkách (Okno).

Nikde jsem nenašel žel ani ukázku z tohoto alba, takže zájemce se musí vydat mimo tyto stránky do příslušného obchodu, kde by měli mít zremasterovanou a na CD poprvé vydanou nahrávku (to je zcela jistě také ten důvod, proč je na netu dosud nedostupná) v novém komplexu zmíněných tří alb.

https://www.bontonland.cz/viklicky-emil-v-holomoci-meste-suita-pro-klavir-c-2-the-folk-inspired-jazz-piano/
https://www.discogs.com/Emil-Viklick%C3%BD-V-Holom%C3%B3ci-M%C4%9Bst%C4%9B/release/1738187

https://www.rozhlas.cz/jazz/soutez/_zprava/vyhrajte-6-x-cd-emila-viklickeho--1074905
https://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/emil-viklicky-znovu-vydava-tri-sva-zasadni-alba_233005.html

https://www.lubosandrst.cz/cs/biografie/kapely/energit.html

III.
Klávesová konkláva / Gabriel Jonáš, Karel Růžička, Emil Viklický
Černá deska vydaná u Supraphonu v roce 1978, označovaná v přehledu na „Discogs“ žánrově jako „post bop, fusion, latin jazz“, je dnes vzácností. Na nahrávce se setkali tři vynikající soudobí pianisté Gabriel Jonáš (též baskytarista a skladatel), Karel Růžička (též skladatel a bubeník, hrál mj. v Orchestru Ferdinanda Havlíka, potažmo v Semaforu) a Emil Viklický. Z tracklistu Třetí Oko 11:25 Růže Ze Střelnice 10:05 Medové Koláčky 9:40 Bubliny 6:20 Au Private 4:30, se podařilo na YouTube najít první skladbu, tedy Třetí oko:
https://www.youtube.com/watch?v=BZjv6VVlf_Q

IV.
Emil Viklický a Scott Robinson / koncert 5. ledna 2011 (2010?, údaje se rozcházejí)
Americký jazzový saxofonista (nar. 1959 v New Jersey) spolupracoval s Emilem Viklickým od počátku 90. let (album Magic Eye: Emil Viklický, František Uhlíř, Joseph Vejvoda, Julian Thayer, 1993) a rovněž s triem Emila Viklického nahrál album písní George Gershwina Summertime. Na YouTube jsem našel nahrávku společného koncertu z 5. ledna 2011 v Bohemian National Hall (Czech National Center) in New York City. Zde jsou odkazy:
East of the Sun
https://www.youtube.com/watch?v=Afxf4cWA0Uc
The Mighty Ones
https://www.youtube.com/watch?v=Afxf4cWA0Uc
Fanoshu (Oh, Frankie)
https://www.youtube.com/watch?v=Afxf4cWA0Uc
Bazalicka (Sweet Basil)
https://www.youtube.com/watch?v=RSfSLUm_zzE&feature=relmfu
Someday You´ll Be Sorry
https://www.youtube.com/watch?v=3onyGW4vMaU&feature=relmfu
Bezi, voda bezi (Gone with Water)
https://www.youtube.com/watch?v=B7cpmNF0Ecg&feature=relmfu
Touha (Desire)
https://www.youtube.com/watch?v=8iipy7Y6ocg&feature=relmfu
Step into my Dreams
https://www.youtube.com/watch?v=h8-Mt7q24Fk&feature=relmfu
Porthcawl
https://www.youtube.com/watch?v=dpa0YM57gk4&feature=relmfu

Ponechal jsem anglické transkripce názvů. Je jasné, že „fanoshu“ není není název japonského pokrmu, nýbrž moravské Fanóšu (tedy česky Franto).