Edita Štaubertová

Edita Štaubertová
hvězdy české populární hudby

Označit dnes Editu Štaubertovou za hvězdu české populární hudby by bylo poněkud troufalé. Editu Štaubertovou zná dnes jen ten, koho zajímá historie české kultury a náhodou na ni narazí na YouTube. Přesto ji ve své době, tedy na počátku šedesátých let, posluchač rozhlasu mohl slýchat každý den. Když bychom o Štaubertové hledali nějaké informace, zjistili bychom, že patří k zpěvačkám, jejichž bohatou líhní bylo divadlo Semafor. Z dnešního pohledu, kdy máme na interprety podstatně vyšší požadavky a kdy máme Ježkovu konzervatoř, která interprety populární hudby školí, by takřka jistě Edita Štaubertová nemohla uspět. Stejně jako třeba Pavlína Filipovská, školením herečka, vlastně moc „neuměla zpívat“, tzn. byla např. poněkud nejistá v intonaci, neuměla pracovat s hlasem atd. Ale v ten okamžik a na tomto místě to vůbec nevadilo. Jestliže si poslechneme nahrávky tehdejší populární hudby, zjistíme, že opravdu suverénní techniku mělo vlastně jen několik právě se rodících hvězd, jako byla Eva Pilarová, Karel Gott či Waldemar Matuška, posloucháme-li zpěváky předchozí generace, registrujeme především jiný estetický ideál (nevím, jak bych ho nazval, pracovně řekněme sentimentální, ne-li „nyvý“, tak trochu „kavárenský“). Podstatná je ale především jiná věc. Písničky, o kterých hovoříme, jsou v podstatě neseny poetikou Semaforu, tedy dvojice Suchého-Šlitra. A tato poetika je zpočátku radikálně opačná než nudná „budovatelská píseň“, a ovšem také právě ona „kavárenská poloha“ (nemyslím to urážlivě) takového Rudolfa Cortése či Jiřího Vašíčka. Je to jednoduché – „malé kotě, spalo v botě, nehas co tě, nepá-, nepálí“ (Suchý). Nebo „včera neděle byla, včera byl pěkný den…“ (P. Filipovská). A do této odlehčené polohy zapadá i Edita Štaubertová. Pamětníci si vzpomenou na dvě písničky, které se hrávaly: „Náhodu“, řekl bych v duchu „poezie všedního dne“, a „Babičko, nauč mě charleston“, tedy tanec, který byl pro tuto dobu „resuscitován“ z doby třicátých let v televizním pořadu „Babiččina krabička“ (k tomu je na YouTube i příslušné video).
Autorem textu i hudby druhé písničky je Ludvík Podéšť (uváděný někdy i pod pseudonymem Ludvík Bínovský), hudební skladatel, dirigent a publicista, autor několika oper a operet, ale také budovatelských písní a hudby k filmům, hudební redaktor Československé televize v době, kdy Edita Štaubertová zpívala. Jeho jméno se objevovalo poměrně často i v řadě jiných hudebních souvislostí. Autorství první písničky se mi na webu nepodařilo dohledat. To by člověk opravdu musel jít někde do hudebního archivu.  

No a pak vlastně ještě – asi ten hit největší, tak trochu country (ještě v době, kdy nebyly u nás jeho zlatá léta): Zlaté střevíčky… jsou jako ze zlata… Ale to už se mi informace nechtějí dohledávat. Tak jen odkaz na YouTube. A ještě jeden fór. Na některých stránkách (Brnkni.cz, Supermusic.sk, je uváděná jako interpretka Pavlína Filipovská. To je zřejmě nesmysl, ale zároveň doklad toho, o čem jsem psal výše.)

https://www.youtube.com/watch?v=486nnVi34BA&feature=relmfu Náhodou (1962)
https://www.youtube.com/watch?v=qodUJVekkJY&feature=relmfu Babičko, nauč mě charleston (1961 n. 1962), Orchestr Karla Vlacha
https://www.youtube.com/watch?v=_le9isimZLg&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=HahcnTtu124 Zlaté střevíčky

https://cs.wikipedia.org/wiki/Edita_%C5%A0taubertov%C3%A1
https://www.fdb.cz/lidi/36736-edita-staubertova.html?PHPSESSID=744fd19f43259808a4f2b344923948f6

https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=5683
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk_Pod%C3%A9%C5%A1%C5%A5