Edita Keglerová

Edita Keglerová
hudebníci festivalu ČHD

Základní informace o české cembalistce nalezneme na jejích osobních stránkách. Nechceme-li je pouze opakovat (každý si může přečíst kliknutím na odkaz pod textem), pokusíme se v nich zaměřit na směřování, „formát osobnosti“ hráčky na klávesové nástroje. Hned to slůvko je orientační, i když se s ním dnes setkáme spíše v oblasti nonartificiální , tedy spíš novější hudby – tady jde naopak o zaměření na starou hudbu, a umělkyně se při své cestě k ní věnovala studiu právě různým klávesovým nástrojům, které tvořily onu okouzlující historii této hudební oblasti, tedy vedle výchozího klavíru už od plzeňských studií cembalo, ale také – na dalších místech v Evropě, pro tyto obory specializovaných, jako je Den Haag či Londýn - jeho obdoby jako jsou klavichord či hammerklavír (kladívkový klavír). Přitom své interpretační umění podepřela muzikologickým vzděláním (doktorát na téma hudební interpretace), které vždy umožňuje hlubší reflexi tématu a uvědomení si širších kontextů.

Zmíněné podoby klávesových nástrojů od klavichordu přes cembalo (pův. clavicembalo, též harpsichord) až po kladívkový klavír jsou totiž spojeny, přestože mají „stejnou“ klávesnici (ani to ovšem není pravda), s různými interpretačními možnostmi, vyžadují jiný způsob hry, vycházející z odlišných principů konstrukce nástroje, tvorby tónu atd., navíc se – právě v průběhu historie proměňoval i přístup k těmto jednotlivým nástrojům s tím, jak přicházela nová konstrukční řešení a předchozí nástroje „zastarávaly“, ale také, když se – s obnoveným historickým vědomím – znovu dostávaly do módy, jako tomu bylo nejdříve s cembalem a v posledních desetiletích s kladívkovým klavírem (vůbec stranou ponechávám jiné oblasti hudby, jako třeba oblibu klavichordu u Beatles či v jazzové hudbě).

Zmatek člověku může trochu nadělat, pokud se chce ve věci vyznat, terminologie – která se totiž právě v průběhu času či v jednotlivých zemích měnila. Druhá část složenin „harpsi-chord“ či „klavi-chord“ označuje, že je to strunný nástroj (latinsky chorda či řecky chorde znamená střevo, struna), zatímco první část slova, společná několika nástrojům „klavi-“ označuje klávesy (latinsky clavis, klíč, používá se i ve starší literatuře ve významu slovníku či encyklopedie, proslulý Koniášův Klíč kacířské bludy…). Nu a teď ta část „klavi-“ tam zpočátku byla, v proměnách historie se vytrácela – třeba u clavicembala, zkráceného na cembalo, stejně tak jako „kladívkový klavír“ je vlastně i ten dnešní, jen se opět výrazně proměnil do dnešní podoby v konstrukci (kovový rám atd.), osazení strunami atd., zatímco ona barevnost a lehkost, navíc modulační možnosti původního „hammerklavíru“, umožněné (podobně jako u cembala, novějšího než jednodušší klavichord) různými rejstříky (fatogový, zabarvující zvuk krytím strun pergamenem, křiklavý janičářský či tlumený harfový, který vzniká posouváním plstěného elementu na konci struny, a podobá se loutnovému rejstříku u cembala) nabízejí, ale i vyžadují radikálně jiný přístup hudebníka, protože i ta hudba je svou estetikou odlišná od dnešního znělejšího, ale v barevnosti přece jen omezenějšího (klavíristé se neurazí, mají zase jiné možnosti, např. v dynamice) nástroje, který se vlastně od dob romantismu nezměnil a jemu i zvukově odpovídá.

Těžko lze v jednom krátkém odstavci postihnout detaily technologické, jednotlivé etapy vývoje těchto nástrojů, a ani to v tuto chvíli nemá smysl. Chtěl jsem tím jen naznačit, že s Editou Keglerovou se nacházíme ve svébytném světě staré hudby, jejíž objevování prošlo (či i dnes prochází) novými podobami, spojenými s novými způsoby interpretace (hovoří se o poučené interpretaci), návraty k historickým nástrojům (v Čechách v různých impulsech už někdy od šedesátých let minulého století), ve světě, který je spojený s jakousi prozářeností a čistotou zvláštního druhu. Sám tento svět vnímám výrazněji a jako velmi aktuální na pozadí prudce se rozvíjejícího moderního technologického a globálního světa, toto zrcadlení ještě před pár desetiletími nebylo tak pronikavě zřetelné.

Nebudu opakovat to, co můžeme najít na stránkách Edity Keglerové, listování po nich otevírá další souvislosti, např. mezi odkazy je jeden k nahrávací společnosti ARTA Records a když otevírám tamější novinky, dočítám se, že vychází deska Keitha Jarretta, jazzmana, který se právě zabýval také starými klávesovými nástroji. Jiné vedou k vynikajícímu pardubickému seskupení Barocco sempre giovane, s nimiž Keglerová spolupracuje (týž hudební svět, soubor, který je „stále lepší“) a s nímž vystoupí i na letošním (2014) vánočním koncertu na MHF ČDH, k Ivaně Bilej Broukové (a Ensemble Accento), Petru Wagnerovi, hráči na violu da gamba, violistce Věře Binarové, Letní škole staré hudby v Prachaticích či k pražskému Gymnáziu a Hudební škole (Gymnázium Jana Nerudy a Hudební škola hl. m. Prahy), jednom z působišť Edity Keglerové.

https://www.keglerova.com/

Chtěl jsem najít nějaká videa, na YouTube je řada záznamu z Hovorčovic 1998, nevím, zda jen mně zlobí grafika, audio se ale dá poslouchat. Jinak jsem zatím žádné jiné kvalitní záznamy nenašel. Nezbývá než se vydat na nějaký koncert. Třeba právě na vánoční koncert Barocca sempre giovane 26. 12. 2014, kde vystoupí spolu se Štěpánem Kosem, Markétou Mátlovou, Jitkou Hosprovou a Ivou Kramperovou.

https://www.youtube.com/watch?v=yKHuMYPPdQs&list=PLDAA6E9270D55D9C4