Dvořákův Turnov a Sychrov / 2016

O tom, že dva festivaly, které v historii vplynuly do jednoho řečiště, totiž historický Dvořákův Turnov a Sychrov, který uvedl v život Pěvecký sbor Antonín Dvořák, dřívější Zpěvácký spolek, k 110. výročí narození českého skladatele v roce 1951, a Dvořákův festival, na jehož formát několika desítek měst jej rozšířila pražská organizace (s kořeny rovněž v tomto kraji) České doteky hudby, se před tuším rokem dvěma znovu rozdělily a žijí si svým životem, jsem se dozvěděl v okamžiku, kdy jsem zaznamenal existenci dvou zahajovacích koncertů v různou dobou a skutečnost, že zahajovací koncert Dvořákova festivalu na zámku Sychrov nebyl spojen s obligátním zpíváním zmíněného pěveckého sboru u bysty Antonína Dvořáka naproti vchodu do zámecké galerie, odkazující k historickým souvislostem, totiž přátelství českého skladatele s Antonínem Göblem, jeho pobyty na Sychrově a působením Antonína Dvořáka na několika místech tohoto kraje, včetně věnování některých skladeb právě Zpěváckému spolku.

Nebudu komentovat toto rozpojení, spíš mě zajímá osud Dvořákova Turnova a Sychrova, protože o Dvořákově festivalu mám dost dobrý přehled. V tuto chvíli se mi dostal do ruky letošní katalog onoho historicky staršího festivalu, který se letos uskutečnil v dnech 11. – 18. června 2016. Vedle zpívání u pamětní desky jsou jednou z výrazných položek Dvořákova Turnova a Sychrova, které tvoří image festivalu, Interpretační dílny mladých hudebníků. Jejich myšlenku oživili pořadatelé festivalu v roce 2000. Jejich cílem, jak se v katalogu hned v úvodu píše, byla organizace dílen pro „nadšené obyčejné zuškové děti“. V uplynulých ročnících se v rolích lektorů, kteří také vystupovali na závěrečných koncertech, objevili zpěvačka Michyio Keiko, Jana Jonášová, houslista Bohuslav Matoušek, Roman Janál, Zdena Kloubová, Tomáš Víšek, Darina Zárubová, klavíristé Slávka Vernerová-Pěchočová, Ivo Kahánek, zpěvačka Anna Hlavenková, Jaroslav Šaroun a mnozí další. V letošním ročníku byli lektoři interpretačních dílen houslista Leoš Čepický, mj. primárius Wihanova kvarteta, klavíristka Slávka Vernerová-Pěchočová, příslušná onomu rozsáhlému hudebnímu rodu Vernerů, Anna Hlavenková, jedna z nejvšestrannějších interpretek komorní a oratorní hudby v Čechách, v současnosti pedagožka Konzervatoře Teplice, či legenda klavírní hry Jaroslav Šaroun (tak to uvádějí webové stránky, program přidává jméno pěvce Luďka Veleho). Pravidelný závěrečný koncert se uskutečnil v sobotu 18. června v městském divadle v Turnově.

Když dále listuju katalogem, zjišťuju, že v řadě jednotlivých položek, zahajovacím koncertu s názvem Kouzelný Dvořák, koncertu Antonín Dvořák a další čeští a světoví autoři v Podještědském muzeu v Českém Dubu, vystoupení Big Bandu ZUŠ Turnov v Atriu Kulturního centra Turnov či Recitálu Leoše Čepického a Anny Hlavenkové v turnovské Synagoze (podrobnosti na stránkách), je tu řada jmen, která jsou mi důvěrně známá z turnovského kulturního dění a s nimiž se mi dostalo mnohdy mimořádné cti setkat se při nejrůznějších příležitostech.

Tak Slávka Vernerová-Pěchočová doprovázela Václava Hudečka na jednom z koncertu Dvořákova festivalu v turnovském divadle (Václav Hudeček vždy dá těmto mladým umělcům ještě zvláštní příležitost mimo program, podobně Lukáši Klánskému, který jej na jeho recitálech rovněž doprovází), klavíristu Štěpána Kose znám coby člena kvarteta Ensemble Martinů z řady koncertů na Sychrově či v Praze (zde vystoupil na jednom jevišti se svým bratrem Martinem, humorně si říkají „Kosí bratři“), Bohuslava Lédla, ředitele turnovské ZUŠky rovněž z řady příležitostí jako klasického klavíristu (Beethovenův klavírní koncert s PSO) či klavíristu jazzového (se Sváťou Košvancem v turnovské pizzerie Maškovka), sbormistra Pěveckého sboru Antonín Dvořák v Turnově (naposledy na projektu Te deum Antonína Dvořáka s PSO a dalšími čtyřmi pěveckými sbory) a rovněž jeho ženu Evu Lédlovou, manželku Bohuslava Lédla, ředitelku ZUŠ v Železném Brodě, v roli zpěvačky (rovněž nesčetněkrát, naposledy ve zmíněném projektu Te deum jako sólistky). Leoše Čepického znám jakožto primária Wihanova kvarteta, zajímavý byl jejich projekt interpretace písní Beatles, o němž jsem psal i v jedné recenzi DF.

Samozřejmě řadu umělců člověk zná jen z koncertů nebo i jen podle jména, přesto mohou představovat ikony svého druhu, tak Anna Hlavenková, kterou jsem slyšel zpívat spolu s Karlem Jakubů v Musice Bohemice Jaroslava Krčka někdy v minulých letech na Lomnickém kulturním létě, nebo zajímavá umělkyně Anna Paulová, mladá klarinetiska, kterou jsem shodou okolností slyšel zcela nedávno v jednom televizním rozhovoru na TV-Art. Dočítám se, že je studentkou prof. Jiřího Hlaváče, kterého jsem tak pozorně poslouchal v Kapli sv. Jana Nepomuckého v Nymburku, když komentoval díla, které jeho komorní dechové sdružení na koncertu hrálo.

Vzal jsem to trochu osobně, ale není cílem reprodukovat to, co lze najít na webových stránkách, ale spíš poukázat, jak je kulturní život i mimo Prahu (dokonce daleko více) provázán, jak je i zde z jednotlivých detailů zřejmé, a s potěšením konstatovat, že se festivalu Dvořákův Turnov a Sychrov daří. Ostatně tím nejnovějším příkladem turnovského kulturního života bylo nedávné vystoupení Turnovského orchestrálního sdružení na Svátku hudby v Jičíně (21. června) na vrchu Zebín a terase Valdštejnské loggie, což už jsme mimo rámec turnovského a sychrovského festivalu a budu se mu tedy věnovat v některém jiném příspěvku.

https://www.kcturnov.cz/hudebni-festival-dvorakuv-turnov-a-sychrov-2277
https://www.dvorakuvturnovasychrov.eu/
https://www.psad.cz/index.php?p=historie-sboru
https://www.antonin-dvorak.cz/gobl
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/113929/

Dvořák jezdil na Sychrov za svým přítelem Aloisem Göblem (narozen 6. března 1841, zemřel 27. srpna 1907), se kterým se seznámil v Praze prostřednictvím Karla Bendla během Göblových pražských zimních pobytů s knížecí rodinou Rohanů. Göbl pocházel z učitelské rodiny z obce Rožďalovice. V Praze studoval strojní inženýrství. Již v době studií se pravděpodobně věnoval hudbě (o tom svědčí množství vlastnoručních opisů klavírních not, které by měly údajně být v jeho pozůstalosti) a také se patrně začal stýkats pražskými hudebníky. Finanční situace ho však donutila studií zanechat. Přijal proto povolání svého otce a roku 1864 nastoupil jako učitel v Radostíně u Sychrova. Účastnil se mší v kapli sychrovského zámku, kde si ho, také díky jeho barytonu, všiml kníže Kamil Rohan (Rohanové tehdy vlastnili sychrovské a semilské panství). Roku 1877 Göbla jmenoval svým tajemníkem a roku 1881 patronátním komisařem na sychrovském i na semilském panství.

V nedalekém Turnově byl Göbl členem okresního turnovského zastupitelstva, a zde také našel přátele ve Zpěváckém spolku, jehož sólistou i členem se stal za působení sbormistra Františka Čepelíka. Dvořák při svých pobytech na Sychrově nebydlel pouze u přítele Göbla, a to i z důvodu Göblovy chronické jaterní nemoci, která mu dosti znepříjemňovala život. I s rodinou se například při pobytu v létě roku 1880 ubytoval v nedalekých Radimovicích u Václava Škréty, kočího knížete Rohana, a stravoval se v sychrovské zámecké restauraci, u faráře Jana Hůlka čiv hostinci pana Šajbla na cestě do Radimovic. To, že měl Dvořák přátele na Sychrově a v okolí, je zřejmé i z dochované korespondence, kde tyto známé nechává od Göbla pozdravovat (včetně zahradníka Vojtěcha Maška78 a kuchaře ze zámecké restaurace AlexandraWilhelma.Mezi tyto Dvořákovy přátele patřili vedle například již zmíněného Josefa Kuhna z Turnova také učitelé ze školy v Radostíně.

(excerptum z práce Evy Myslivcové na FFUK Praha, Ústav hudební vědy, „Antonín Dvořák a Liberecko – Prameny k životu a dílu skladatele“, Praha 2012)