Dvojčata, dvojice, dvojníci / Písničkáři

Paleček a Janík
Hele, lidi… To byl myslím první hit a první dvojice písničkářů z nového těsta. S čerstvou slávou se jednoho dne objevili, podobně jako jindy Karel Kryl, v aule Filozofické fakulty Karlovy univerzity. To už bylo po příjezdu „spřátelených vojsk“, byla studentská stávka a brzy spadla klec – normalizace – a já jsem šel s Michaelem na pivo. Tenkrát ještě nebyly takové ty hvězdné manýry jako dnes a kromě toho to asi byla opravdu úplně jiná situace. A úplně normální fajnovej člověk. Fajnový na tom byla řada věcí. To, že ty písničky měly nápad. To, že poetika muziky i textu ve své době byla zcela originální a neotřelá. To, že člověk při jednoduchosti těch písniček neměl pocit stupidity, který může mít u lidí technicky (hlasem, hudebním vzděláním, technikou hry na nástroj) daleko vybavenějších než Paleček s Janíkem, protože se jedná o nepřirozené pózy.

Ještě dnes si něco od této první dvojice, přestože následoval snad tucet dalších, nebo právě proto, rád poslechnu.

Burian a Dědeček

Už jde rudoch od válu, votvíraj' se hroby,
svět se vrací k normálu a von do výroby.
Čteme vo tom v žurnálu denně aspoň dvakrát:
už jde rudoch od válu, už vrací, co nakrad'!

Takhle začínal text písničky, kterou zpíval Jiří Dědeček záhy po Listopadu 1989. Je na něm patrné i to, jak byly zaměřena vystoupení dvojice Burian/Dědeček před tou dobou. Dvojice jak střižená podle modelu pyknik a ashtenik, byť na Burianovi až tak jeho fýzis nebylo tak patrné. Přestože Jiří Dědeček zdůrazňuje dnes své básnictví, myslím si, že výraznějším rysem u něj je povaha kritického intelektuála. Pravda, nemusí se to vylučovat, a rozhodně není mou představou básníka pouze lyricky zasněný tvor – tedy nevylučuje se to v okamžiku, kdy bude pro nás důležité, že básník pracuje soustředěně s jazykem. A to Dědeček dělá. U Buriana se mi líbila vždy jeho otevřenost. Už fakt, že rád cestuje a hledá si kamarády v cizích zemích, ale i prostřednictvím korespondence, jej jakoby zvýrazňuje proti povaze Dědečkově. S oběma (každým zvlášť) jsem se setkal na jičínském gymnáziu (oba nás utvrzovali, že jsou dál kamarádi), Burian byl v Jičíně dokonce několikrát poměrně v krátkých odstupech za sebou, a bylo to velice příjemné. Burian si se studenty střídavě povídal o všem možném a hrál na klavír a zpíval. Povídat si s někým. Na to myslím, když ho vidím v některém televizním pořadu. Před Listopadem jsme oba vídávali a slýchávali na nejrůznějších tajných a polotajných koncertech, a bylo to taky fajn.

Jaroslav Hutka

Nevím, proč mám zafixovánu dvojici Třešňák – Hutka. Na webu jsem nenašel nic, co by mi tuto skutečnost potvrdilo (možná jsem nehledal dost důkladně), vyjma skutečnosti, že – spolu s Petrem Lutkou, Vladimírem Metrou a Dášou Voňkovou vydali společnou desku – sampler sdružení Šafrán, v němž se Jaroslav Hutka výrazně angažoval. V každém případě si pamatuju, jak Jaroslav Hutka, když přijel do Jičína na pohádkový festival (tenkrát už s Radimem Hladíkem), měl sebou tašku s kazetami Šafránu, které mu jaksi zůstaly a měl jsem pocit, že o ně nemá už nikdo zájem. A pak si ještě pamatuju na Petra Lutku, který některé písničky po Hutkovi převzal po jeho emigraci a hrál je na jednom moc pěkném večeru v restauraci na hoře Táboře.
V každém případě to byl v době převratu grandiózní návrat z emigrace, a když zpíval Náměšť na Letné, tak to byl myslím pro každého z nás jeden z okamžiků (pro někoho to mohlo být vystoupení Marty Kubišové z balkonu Špalíčku, pro jiného další události těch dní), kdy bylo zřejmé, že je konečně všechno jinak.

Důvodem, proč Jaroslava Hutku uvádím v tomto článku (není tady zmínka o Plíhalovi, byť bych to mohl zdůvodnit, že vystupoval s Pospíšilem), je ono zrcadlení, z něhož se Hutka vylupuje principiálně jako solitér, podobně jako Merta – povahou své tvorby, možná svého naturelu. Zatímco u ostatních dvojic mám vždy jako součást pocitu z vystoupení pocit důležitosti souhry, u Hutky jsem ho nikdy neměl (to není špatně, to tak prostě je). Ve zmíněnou chvíli o pohádkovém festivalu Radim Hladík seděl skromně v rohu šatny a já si, když si na tu příhodu vzpomenu, tak trochu vyčítám, že jsem se nebavil víc s ním – když to byla pro mě v dobách bigbítu ikona kytarového mistrovství. Hvězdou byl ale v ten okamžik Hutka.

Sestry Steinovy

Název folkového dua Sestry Steinovy je charakteristický, tak napůl podobný jako v případě sester Allanových. V tom druhém případě se takto vůbec nejmenovaly, jak to jméno vzniklo, zmíním na příslušném místě, v tom našem je to zkratka jejich příjmení, přesněji příjmení jedné z nich a druhé příjmení za svobodna – tedy Lucie Steinhauserové a Karolíny Kamberské, rozené Steinhauserové. Důvod, proč jsem je zařadil do série této části článku o dvojicích, tedy o písničkářích, je ten, že duo obou milých zpěvaček může být zástupcem té novější, polistopadové umělecké scény. Skutečnost, že už dnes příliš nevystupují, mi nevadí. Ve své době byly tak výrazným fenoménem, možná právě svou odlišností od předchozí umělecké generace, a pak možná také tím, že ve výrazné vlně žen představovaly cosi opravdu ženského (a rodinného, tak se tedy ony samy stylizovaly), že jeme vnímali právě především onu odlišnost. Viděl jsem je před pár lety na Šrámkově Sobotce na jednom koncertě ve Šrámkově domě, v první lavici seděl herec Radek Holub se svým ošklivě krásným psem, a nebylo to sice nijak oslňující, ale velmi příjemné. Publikum řekl bych alternativní poslouchalo pozorně a vládla taková ta atmosféra společenství, jaká má na koncertech písničkářů či písničkářek být.

Odkazy

Paleček a Janík
https://www.volny.cz/mirekpalecek/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Pale%C4%8Dek

Burian a Dědeček
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_D%C4%9Bde%C4%8Dek
https://www.janburian.cz/op_dedecek.htm
https://www.dedecek.cz/
https://www.ujdeto.cz/lyrics/jiri-dedecek/uz-jde-rudoch-od-valu-cz/
https://www.ujdeto.cz/lyrics/jiri-dedecek/

Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Hutka
https://www.tresnak.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlastimil_T%C5%99e%C5%A1%C5%88%C3%A1k
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0afr%C3%A1n_%28sampler%29

Sestry Steinovy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sestry_Steinovy
https://www.sestrysteinovy.cz/

Videa na YouTube si najděte sami, chci ještě dnes napsat pár dalších věcí. Některé odkazy najdete rovněž na těchto stránkách
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/pisnickari-i/

9.
Písničkáři / Esej
V roce 1990 vyšla u vydavatelství Panton MC Písničky rozpadlých dvojic. Bylo také vystoupení s podobným názvem – Večírek rozpadlých dvojic. Výraz pojmenovává skutečnost, že písničkářské dvojice byly fenoménem určité doby. Bylo několik důvodů, proč se po Listopadu rozpadly. Kultura přestala v ten okamžik být tím, čím byla. Totiž přestala být místem úlevy od totalitního režimu, koncerty písničkářských dvojic přestaly mít nádech osvobozujícího nedovoleného spiknutí, mohlo se všechno (a chvílemi se zdá, že se opravdu může všechno). Kritika věcí kolem nás se stala nežádoucí (snad jediný Karel Kryl viděl věci kolem nás kriticky a slyšeno to rádo nebylo), osvobozujícím pocitem byla euforie všude kolem nás a kritika by byla rušivým prvkem. Každý z písničkářů pak hledal svou vlastní cestu, jak najít své místo v nové realitě, nechtěl-li zapadnout. A musel ho hledat ve větší košatosti. A hledal ho každý sám. Hutka, který se vrátil z emigrace, po opadu řečené euforie na Letné, kde zpíval svou „hymnu“ zjistil, že za pár let jeho písničky takřka nikoho nezajímají, a vrátil se ke kritice bývalého režimu, Burian se ohlédl k možnostem žurnalistiky, kterou vystudoval, Dědeček k poezii a překládání poezie, mimo jiné, oba našli svůj nový a jiný prostor v televizi, Skoumal se věnoval muzice trochu jinak než předtím, svou novou parketu a kontinuitu s tím, co dělali na jevišti předtím našli Nohavica, Plíhal, vedle nich se objevil tenkrát strhující Redl. A později nové podoby a osobnosti. Radúza. Benedikta, sestry Steinovy atd. A to jen v těch zcela nejhrubších rysech. Desítkám jmen stojí za to věnovat pozornost i mimo tyto souvislosti. A samozřejmě i písničkáři z rozpadlých dvojic leckde hráli a leccos natočili. Ale Jiří Dědeček má na svých stránkách na prvním místě, před slovem písničkář, uvedeno slovo básník.

Do své úvahy jsem nezařadil dvojici Hana a Petr Ulrychovi. Nechci to jakkoli zeširoka zdůvodňovat, ale zároveň nechci na ně „zapomenout“. Naopak. Jsou to ale jednak především sourozenci, a pak je mám spojeny spíš s populární hudbou (jejich úžasná deska o Nikolu Šuhajovi), stejně jako sestry Martu a Tenu Elefteriadovy, ve své době rovněž dost populární.

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%ADsni%C4%8Dk%C3%A1%C5%99