Dvě muzea v Českém ráji

Válečné muzeum, Újezd pod Troskami
Muzeum panenek a medvídků, Troskovice

Je to báječné, když někoho něco zajímá a dokáže to nějakou formou zprostředkovat ostatním. Rozšiřuje to pestrost pohledů na svět, košatost života. Už pár let jezdím kolem dvou muzeí, pravda kolem jednoho více, protože je u silnice z Jičína na Turnov, k jejich prohlídce jsem se nicméně dostal teprve nedávno - v každém případě dávno poté, co se v různých pořadech už objevily v televizi. Měly by mě zajímat už proto, že se nacházejí v našem kraji a mají pro mne nějaký regionální kontext. Předpokládám, že si jejich zakladatelé splnili svůj životní sen.

To první, zmíněné, je Válečné muzeum v Újezdu pod Troskami. Nachází se v jednopatrovém, řekl bych prvorepublikovém domě v zatáčce ještě před kostelem, mohl to snad být dříve jakýsi koloniál nebo podobná prodejna, podle nápisů na fasádě a skutečnosti, že ve vedlejším vchodu je hospoda.  Nejsem zanícený ani zasvěcený fanda čehokoli vojenského, někdejší vlastní vojenská služba mě neskutečně otravovala a všemožně jsem se pokoušel ji eliminovat, což se mi dařilo jen částečně, muzikou, a dodnes se vyhýbám zábavným a hrdinským historkám „z vojny“, které chlapi vykládají v hospodě. Považuju je za racionalizaci někdejšího traumatu z pobytu v prostředí, kterým jsme museli projít. Nicméně mám někde doma česko-německou brožurku o bitvě u Jičína v roce 1866 ještě z doby před válkou, samozřejmě ty bitvy (u Hradce Králové, u Jičína atd.) jsou součástí zdejší historie, před pár lety se podařilo i v Jičíně instalovat naučnou stezku o těchto událostech.

Právě válečnému roku 1866 se Válečné muzeum věnuje jako jednomu z témat, těmi druhými dvěma jsou obě světové války. Musím říci, že mne zaujala expozice i zasvěcené povídání průvodce a pravděpodobně i zakladatele a majitele muzea Milana Trakala. Vzpomínám si na Toulavou kameru (dohledal jsem si, bylo to v roce 2006), kdy vypravoval, jak od dětství sbíral po poli různé ocelové předměty. Dnes má muzeum několik místností, vedle nálezů je tu celá řada nejrůznějších předmětů, jsou tu figuriny, starší i novější publikace, které se vážou k tématu, např. i řada průvodců po naučných stezkách, které byly pro tento kraj zpracovány. Zaujala mne mapa Semilska od J. J. Fučíka, podobnou znám z lomnického muzea, ručně kreslená, některé skutečnosti na ní zakreslené už neexistují. V jedné místnosti jsou zbytky letadla, které spadlo v tomto kraji, unikát, sám o tom víc neumím říci, koho to zajímá zevrubněji, musí vyrazit do Újezdu pod Troskami.

Je paradoxem, že návštěva objektu, jehož téma mi vlastně není až tak blízké, mne potěšilo. Zatímco v druhém případě, kde jsem čekal duši lahodící či hřejivý (či jak se to říká) zážitek, jak by se dalo očekávat u tématu tak základního, týkajícího se tak či onak každého z nás, protože každý z nás měl dětství a měl nějaké hračky, to bylo tak trochu naopak.

Měla mne odradit už skutečnost, že když jsem u Muzea panenek a medvídků zaparkoval, byla za oknem strčena cedulka s textem „prohlídka za hodinu“, telefon, který jsem si pro jistotu poznamenal pro nějakou možnou domluvu v případě, že by měli polední pauzu (ačkoli byla otevírací doba zřetelně vyznačená), nikdo nebral, takže jsem netušil, co ten výraz „za hodinu“ znamená. Další auto s dětmi, které parkovalo za mnou, odjelo, pak mi starší pán s vnučkou řekl, že se dovolal a že bude otevřeno ve dvanáct, že mají návštěvu nějakou výtvarnici. Nechci nikoho odrazovat, ať si udělá každý svůj vlastní názor. V knize návštěv byla řada vyjádření nadšených a pochvalných, tedy se to lidem líbilo.

Můj vkus je jiný. Nevadí mi kumulace, nahromadění velkého množství exponátů, to může být účinné a milé. Pokojíček plný medvídků a panenek. Nevadil by mi ani pokus o vyčerpávající pojednání tématu, kdyby to mělo nějaký systém. Je třeba říci, že v jedné místnosti jsou rozděleny panenky podle materiálů, z papíroviny, porcelánové atd., tématika sběratelské kusy, limitované série, budoárové panenky atd. tu jsou nějak přítomné. Nicméně – nechci to příliš rozvádět – velkoformátová obrazovka a všudypřítomné vtíravé melodie a hluk z jednotlivých zdrojů, umístění morbidních hyperrealistických „mimin“, nad nimiž se sklání figuríny porodníka a zdravotní sestřičky, hned ve vstupním prostoru, jakási prorostlost amerikanizací a „uměleckostí“, která je v převážné části opakem, tedy neuvěřitelným kýčem (a to mám pro kýč vytříbený souhlas!) mne odradilo po prvních minutách. Neodešel jsem hned proto, že jsem chtěl sám sebe přesvědčit, že alespoň něco budu moci říci pochvalného, pozitivního. Vraždící panenka z amerického hororu za mřížemi a historka o tom, že když vytouženou kopii dostala dcera majitelky muzea pod stromeček, zranila ji panenka umístěná v krabici nůžkami, kterými čtrnáctiletá dívka krabici otevírala (mám smysl pro tyhle záhady, může se přesvědčit každý, kdo si přečte pár článků na těchto stránkách) mne potvrdila, co jsem si myslel, a co tady nebudu už dál rozvádět.

Faktem je, že sběratelsky je celé muzeum unikát. Svědčí o tom dlouhý soupis osob, kterým vedení muzea děkuje za darované předměty, které jsou zde vystaveny. Osob je možná přes dvě stovky (nepočítal jsem to). Přesto je škoda, že na téhle adrese nezůstala hospoda, ve které jsme se kdysi bezvadně pobavili.

Válečné muzeum v Újezdě pod Troskami
https://home.tiscali.cz/muzeum-ujezd/
https://www.severnicechy.info/dr-cs/muzea-a-galerie/cesky-raj/valecne-muzeum.html
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764-toulava-kamera/206411000321022/titulky/
https://komitet.1866.cz/
Naučné stezky
https://www.1866.cz/index.php?page=shop.browse&category_id=7&option=com_virtuemart&Itemid=92
https://www.1866.cz/Stezky/jicin/tabule01.php
Osarium u Jičína, z bitvy 1866
https://www.hrady.cz/index.php?OID=1542

Muzeum panenek a medvídků v Troskovicích
https://www.muzeumpanenek.cz/kategorie/aktuality
https://www.topvylet.cz/index.php?detail=1031