Dvakrát Sloup

Určitě ten název existuje i víckrát, mně ale v mysli naskočí, když se vysloví, dvě lokality, jedna v severních Čechách, druhá na jižní Moravě. Obě jsou nějak spojeny se „skálami“, jen to v jednom případě jsou skály „směrem nahoru“, podruhé „směrem dolů“. Hned vysvětlím. Když se hovoří o speleologii, často se zdůrazňuje, že slézání jeskynních systémů se podobá hodně horolezectví. Jen snad ta lana jsou trochu jiná, speleologická nejsou pružná jako ta lezecká. V obojím případě se nicméně jedná o geologické útvary, jen jeskyně jsou nikoli na hoře, nýbrž v podzemí.
Sousloví Sloupsko-šošůvské jeskyně mi učarovalo hned, když jsem ho kdysi dávno poprvé uslyšel. Jedná se o jeden z jeskynních systémů Moravského krasu. Není to ten největší, tím je tzv. Amatérská jeskyně, nicméně rovněž pozoruhodný. Jméno vzniklo prostým způsobem, Sloup a Šošůvka jsou názvy dvou obcí, mezi nimiž se jeskynní systém nalézá. Sloupské-šošůvské jeskyně jsou nestaršími známými jeskyněmi v celé oblasti, odtud vyšel základ výzkumů v celém Moravském krasu. Na stránkách, které popisují oblast (viz odkaz dole), je podrobný obraz jednotlivých míst, v nichž dominuje Eliščina jeskyně v nejsevernější části Sloupských jeskyní s bohatou krápníkovou výzdobou, celého dalšího bludiště se Starými skalami, Trámovou jeskyní atd., opakoval bych, co se můžeme dočíst na řečeném místě. Tam jsou pojednány i všechny další oblasti Moravského krasu, jeskyně Balcarka, Kateřinská, Punkevní jeskyně, Výpustek či nejznámější Macocha.

Sloup v severních Čechách je obec a stejnojmenný skalní hrad. Někdejší sídlo loupeživého rytíře Mikeše Pancíře ze Smolna, na jehož zbytcích později sídlili poustevníci, se nalézá se u silnice ze Zákup  do Nového Boru na někdejší obchodní stezce z Prahy do Žitavy. Nápadný skalní ostroh je jak vystřižený ze scenérie nějakého romantického obrazu a rozhodně stojí za výlet. Kdysi jsem si tady uvědomil, že existence poustevníka, eremity není jen „alternativní životní“ člověka, který se vyřadil ze společnosti a věnuje se meditaci (duchovnímu životu), ale může být i institucionalizovaná záležitost. Může se jedna o živobytí člověka, který má, jako v tomto případě jakousi smlouvu či dohodu se šlechticem, který poustevnu zřídil a eremitovi dává peníze na základní životní potřeby a ten za to udržuje poustevnu. Později jsem se dočetl, že byli eremité najímáni jako profesionálové, kteří byli „inventářem“ nějaké zahrady, kde byly groty uměle vytvořeny. To už jsme u zahradního umění a třeba umělých grotách např. v Kasselu (Wilhelmshöhe) nebo v Jičíně (u Valdštejnské loggie). Ostatně i Bruno z Kolína, zakladatel karteziánského řádu, byl jeden čas poustevníkem, a sám řád je svou přísnou řeholí a pobytem mnichů v klausurách s přísným řádem pobytu, v nichž je vstup jiných osob výrazně či zcela omezen.
Takže to téma má řadu vrstev a oblastí, a kdybych se chtěl metaforicky vyjádřit, pak poustevna a jeskyně má mnoho společného. Přinejmenším určitý respekt před něčím, v prvním případě duchovními oblastmi lidské existence, ve druhém před chrámem přírody. Zpřístupnění jeskynních systémů a móda turismu na onom samotném základním faktu mnoho nezmění.

Sloupsko-šošůvské jeskyně
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloup_%28okres_Blansko%29
https://www.cavemk.cz/sloupsko-sosuvske-jeskyne/podrobny-popis-sloupsko-sosuvske-jeskyne.html

Skalní hrad Sloup
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloup_%28skaln%C3%AD_hrad%29

https://www.hrady-zamky.cz/hrad-sloup/
https://www.hradsloup.cz/main.php3?lang=cze
https://jetrichovicko.euweb.cz/skalnihrady.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloup_v_%C4%8Cech%C3%A1ch