Dr. Jiří Guth / Turistika

Dr. Jiří Guth / Turistika
turistický katechismus

Kniha věnovaná Judr. Lad. Valentovi, zemskému advokátu a místopředsedovi Klubu českých turistů, s nímž autor zasedal v ústředním výboru Klubu českých turistů, je, jak autor vysvětluje v předmluvě shrnutí volných úvah a kapitol „o turistice vůbec, české pak obzvláště,“ z nichž některé byly celé či zčásti otištěny v Časopise turistů, vydávaného bezmála třicet let, a jejím záměrem je „upozorniti širší obecenstvo na význam turistiky“.

Kniha je rozdělena tematicky do šestnácti kapitol, opatřena obsahem a rejstříkem. Začíná – ve II. kapitole Turistika a cestování opravdu „od začátku“, vysvětlením anglického původu slova a výrazech pro turistiku používaných v jednotlivých evropských jazycích (s tím, že český výraz není), definicí turistiky jako „cestování pro zábavu“, rozděluje podoby turistiky jako „pěší“, „novodobou“, „kombinovanou“ a „horskou“, porovnává se sportem, horolezectvím a alpinismem (např. je-li cílem sportovní výkon, jedná se o sport, je-li to výhled na krajinu, turistika), hovoří o cestování na dráze, cyklistice a automobilismu, „aviatice, hudbě budoucnosti“, turistice vodní, zimní, zmiňuje „světoběžce“ (globe-trotter), porovnává pojmy cestovatelství a turistiku, přičemž hovoří i o nadužívání slova „cestovatel“ v době, kdy není cestování spojeno s takovými překážkami jako dříve: Odtud také bez rozmyslu z pouhého turisty uděláme velkého cestovatle, majíce na mysli jenom zdánlivou dálku jeho cesty, k jejímuž dosažení kdysi bylo potřeba svízelů a námahy, kdežto dnes nic, než posaditi se s plnou peněženkou do vagonu. A přece někdy takový novodobý turista holedbá se svým cestovatelstvím!  (50) Ve III. kapitole O cestování jakožto prostředku vzdělavacím (sic!) rozebírá vztah těchto dvou oblastí lidské činnosti. V argumentaci zmiňuje známé osobnosti, např. Madame de Stael, Berangéra, Shakespeara, Emersona aj., k úvahám patří zaměření turistů jako lidí „estetizujících“ či „filosofujících“.

Jedna z prvních samostatných kapitol (IV. O chůzi) se zabývá „tělesnou podstatou turistiky“, zmiňuje zdravotní význam chůze, zvláště po horách, doporučuje postupovat zprvu pomalu, chodit 3, 4 či pět a posléze deset kilometrů denně („vedle svého povolání každodenně a za každého počasí“). Kdo kráčí s mírou, najde také dosti času a příležitosti poznati nejen kraj, ale také lidi, kteří v něm žijí, jejich mravy a zaměstnání a objeví stero věcí, které spěchajícímu poutníkovi nutně ujdou. (79) Autor v Časopise turistů (XIV, 59) podal zprávu o chodci J. L. Gallotovi, který 31 dní po sobě 62krát obešel Paříž a ušel tak 2628 kilometrů, za život pak prošel 200 000 kilometrů.

Tématem Páté kapitoly je Společnost na cestách (autor doporučuje nastoupit zkušenému turistovi cestu sám a cestou vyhledat „vhodné tovaryše“, hovoří ale i o cestách ve dvou či více lidech i větších, např. o školních skupinách). V kapitole Nepřátelé turistiky a Bůh turistův hovoří o negativních vyjádřeních „hraběte Tolstého“, filozofa Immanuela Kanta, pruského krále Bedřicha či Řeka Lykurga, který „zakázal vůbec všechno cestování“, na druhé straně o buddhistickém japonském bohu Jen-no-gio-dža, importovaného ve 4. století do Japonska z Číny. Byl to asketa, který chodil do ticha hor přemítat, ochraňující bezpečnost pocestných milovníků přírody. V kapitole O kráse přírody (Úvahy estetické a poznámky psychologické) dr. Guth svým typicky mechanistickým přístupem pojednává jednotlivé složky tématu, totiž „Elementy přírodního krásna“, „Kostru krajiny“, srovnává krásu krajinnou a krásu uměleckou, charakteristicky vyzdvihuje „Krásno tvarebné“, „Světlo měsíční“, „Velikost“ „Vznešenost“, „Nedotknutelnost přírody a ochranu domoviny“, zakončuje „Krajiny české“. Například v podkapitolce „Druhy krajin“ hovoří o krajině „pitoreskní – v popředí luh, pole s několika domy, pak malý vrch se zříceninou v lese, kus potoka s olšemi, skaliska, jako Štramberský kraj“ nebo o krajině divoké, romantické – „roztříštěné obrovité skály, stromů málo, buď mohutné duby nebo křoviska, bystřinu horskou v divém chvatu se pěnící a o balvany se tříštící, jako skály Prachovské, okolí Macochy“ nebo slovenské Tatry, nebo také krajinu idylickou či naopak pustou. Autor se odvolává na řadu odborných či kulturních zdrojů, na knihu Gustava Strömfelda Due Jzbst tz wabderb (Frankfurt a. M., 1910), Rukopis Královédvorský, renesanční básníky Danteho, Petrarcu, české autory cestopisů jako byli Lev z Rožmitálu, Bohuslava a Jana z Lobkovic, Oldřicha Prefáta zFlkanova, Václava Vratislava z Mitrovic, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, báseň Alpy (Die Alpen) švýcarského učence a básníka Albrechta von Hallera (1708-1777), která bývá uváděna i v jiných spisech jako jeden z impulsů turistiky a alpinismu, J. J. Rousseaua v románě Nová Heloisa (1761), který byl i vzorem Milotovi Zdiradu Polákovi, českému obrozeneckému básníkovi pro jeho Vznešenost přírody. Akcentuje objevení Chamonixského údolí Angličany Windhamem a Pocockem v roce 1741, obrací se i na současnou estetiku, když cituje Durdíkovu Estetiku.

Význam turistiky pro veřejnost, téma VIII. kapitoly, se zaobírá národohospodářským významem, dopravou, ubytováním a pohostinstvím, turistikou na jednotlivých úrovních společenského uspořádání, o nutnosti všeobecné podpory i obtížích, na druhé straně o prospěchu, který by turistika všem těmto oblastem přinesla. Nadšeně zdůrazňuje, že „čím více tedy zůstaneme sami doma a čím více cizinců přilákáme k sobě, tím větší kyne z toho hmotný prospěch zemi“ (s. 161), chtěl by napravit současný nedostatečný stav např. zřízením „sekce pro návštěvu cizineckou při ministerstvu veřejných prací ve Vídni“, v argumentaci používá výrazy jako „dobrá pověst“, „společenská vyspělost“, a tedy „civilisace“ atd. Vše dokládá konkrétními údaji z různých zemí, zdůrazňuje, že i tam byla ještě před třiceti lety situace nevalná, ale výrazně se změnila, např. v pohostinství. Tak uvádí, že v roce 1912 bylo ve Švýcarsku 3558 hotelů a 168 625 lůžkách, hovoří o třech a půl milionech turistů atd. Vzorem je pro autora ministerstvo turistiky na Novém Zélandě. Turistika je pro autora projevem kulturnosti. V této souvislosti hovoří i o Českém svazu cizineckém a Klubu českých turistů. „Klub turistů a hostinské korporace svépomocně působily k nápravě, doporučujíce hotely dobré a nutíce důrazně hoteliéry ke splnění turistických požadavků.“ (169) „Hotelier jest člověk, který může a má míti v kulturním vývoji svého národa veliký význam.“ (166)  

Možná by stálo zrekapitulovat stanovy, které Guth uvádí v plném znění, alespoň ve stručné podobě: Spolek 1. zakládá a zřizuje odbory v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a v ostatních královstvích a zemích na říšské radě zastoupených, 2. pořádá přednášky a výstavy, 3. vydává, rozšiřuje a podporje časopisy, knihy, mapy a jiná literární a umělecká díla, 4. zakládá a rozšiřuje sbírky knih a map, 5. domáhá se snížení cen jízdních, 6. stará se o pohodlí turistů na cedstách, zřizuje budovy k účelu tomu sloužící, 7. pečuje o zdokonalení prostředků dopravních, 8. opatřuje spolehlivé vůdce turistů a stará se o jich výcvik a organisaci, 9. vykládá památky na význačných místech, 10. podává zprávy, 11. pořádá schůze, sjezdy, společné výlety a zábavy, 12. zřizuje fondy české turistiky, 13. pečuje o ochranu památek přírodních, uměleckých a historických, 15. podporuje vše, čím lze přispěti ke zvelebení duševníhu a hmotnému obyvatelstva, 16. koná skutky dobročinné.

V komentáři uvádí, že některé body by měly přináležet veřejné správě a že tedy Klub českých turistů tuto činnost dobročinně supluje. „Je vlastně podivno, když soukromý spolek vystaví v obvodu obce něco, rozhlednu neb útulnu.“ (176) „Jen zvolna razí si cestu u zemských správ poznání, že turisté jsou o něc více než rybář amatéři.“ (177)

V kapitole IX. Turistika spolková v Čechách a na Moravě se Guth zabývá historií a rozvojem české turistiky. V roce 1884 byla založena Pohorská jednota Radhošť ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1888 Klub českých turistů v Praze, následovaly Turistická jednota v Brně, Spolek turistů v Jičíně, Klub turistů „Mělník“ v Mělníce, mezi dalšími Klub turistů v Sobotce, Jednota českých turistů ve Vídni. Pražský spolek měl v roce 1913, tj. před válkou 5390 členů, 53 odborů v Čechách, na Moravě a v Sarajevu. V majetku klubu byly např. „starý hrad Frydštejn“ u Malé Skály, rozhledna na Kopanině u Turnova, pozemky u Macochy, chata na Řípu, hostinec a pozemky na Zvičíně (sic!), klubovní pavilon na Petříně v Praze. Z průvodců jsou uvedeny mj. Absolonova „Propast Macocha na Moravě, Studentův Průvodce po Praze, V. Koblisky Několik výletů z Turnova, četné brožury dr. Vrat. Černého o Černé Hoře, brožura Zimní turistika v Čechách a na Moravě. Existovala řada časopisů, nejdůležitější Časopis turistů, zal. r. 1888, vycházející jako měsíčník. Koncem roku 1913 bylo 348 nocleháren pro studenty a 17 pro studentky, počet návštěvníků 16 741. Následující válečný rok se všechna tato čísla rapidně snižovala, např. počet nocležníků až na polovinu.

Mně jako Jičíňáka zajímá pasáž o Spolku turistů v Jičíně (s. 199-200), odstavec přepisuji doslovně (dává představu i o jednotlivých spolcích i stylu autorova psaní):
Spolek turistů v Jičíně vznikl tak jako Turistická jednota v Brně z odboru Klubu českých turistů (založeného 14. února 1892) dne 5. ledna 1904. Blízkost Prachovských skal i poloha Jičína v Českém ráji nejlépe označuje pole působnosti Spolku turistů, který mimo jiné spravuje i krásný svůj Pensionát u Prachovských skal. Podrobněji byly směry všech prací minulých i budoucích Spolku turistů, jakož i jeho poměr ke Klubu českých turistů vylíčeny v brožuře: Dějiny turistiky na Jičínsku od prvopočátku do konce r. 1913. Vypravují Dr. Vladislav a Zdeněk Lepaři a Dr. Jakub Všetečka. (K 10letému jubileu Spolku turistů v Jičíně. Nákl. vl.). Vážný zřetel bral spolek vždy na zlepšení železničního spojení Jičínska i jinak, jako např. i na urovnání řádu provozovacího. Počet členů na konci r. 1916 činil 108, kdežto před vojnou jich bylo 227. Příjmy za rok 1916 činily 2193.53 K, vydání 2134.73 K. V majetku Spolku vedle zmíněného Pensionátu v Hor. Lochově s okolními pozemky a lázněmi jest turistický vůz, knihovna a sbírka fotografií. V místnostech spolkových v Sokolovně v Husově třídě je v létě turistická poptavárna; stejně na Velkém náměstí v lékárně.

Po přehledu dalších organizací, které se tím či oním způsobem týkají turistiky (dva Cizinecké svazy, Svaz okrašlovací aj.), následuje stručný přehled míst, která „v Čechách a na Moravě turisticky jsou důležita“. V tomto ohledu je obraz turisticky lákavých lokalit alespoň v hrubém obraze podobný, snad bych jen podotknul, že jeden odstavec je rovněž věnován lázeňství, která jsou rovněž i letními sídly. Opět přepisuji odstavec o regionu Český ráj.
Turnovský kraj, zvaný „Český ráj“, pro svůj divoce romantický a půvabný ráz, se skalními městy a hradem Trosky, Železnobrodsko a Semily s Riegrovou turistickou stezkou jsou z nejkrásnějších partií českch. Návštěvy zasluhuje i nedaleký Jičín se zámkem Valdštýnským a nedalekými Prachovskými skalami. – Do blízkých hor Krkonošských pro turistu nadmíru vábných, z velké části však německých, nověji proniká i turista český. Východiskem jest Jilemnice, jejíž odbor pořádává četné turistické výpravy do Krkonoš. Údolí Jizerské těší se hojné návštěvě. Z Českého ráje není daleko do Král. Dvora a na rozkošnou Zvičinu.

V X. kapitole, O turistice slovanské, rozšiřuje autor přehled o slovinské, chorvatské a dalmatské, polské země a jejich turistické organizace.

Následuje, jak už název naznačuje, kapitola výchovná, XI. Výchova k turistice, s akcenty na turistiku coby „prupravu lásky k vlasti“ či „povinnosti turisty k venkovu“, následující XII. kapitola Mravy a nemravy na cestách pokračuje i v praktických pokynech, stejně tak XIII. Rozmanitosti či XIV. Před cestou, která obsahuje vedle nejrůznějších pokynů dokonce i dnes docela úsměvný seznam věcí, které by neměl cestující opomenout. Je to až  nechtěný humor (daný dobou, ale ovšem i přístupem Jiřího Gutha k věci), za který by se nemusel stydět ani český velikán Jára Cimrman (ostatně v této době žijící), když čteme, že by v zavazadlech turisty neměly chybět nejen hudebniny a hustilka na kolo, ale také  prášek na hmyz, píšťalka signálová, případně poslední vůle. Slovo hamak jsem si musel vyhledat, jde o závěsnou síť.

Pro pány:
Adressu svoji udati na poště, botanická torba, boty cestovní i záložní, je-li třeba i lakové, brejle záložní, tmavé, skřipce, ochranní, břitva, potřeby k holení, čepice cestovní, dalekohled, kukátko, doutníky, tabák, kuřácké potřeby, deštník, podoručující dopisy, fotografický přístroj s příslušenstvím, fotografie vlastní, gamaše, háček na zapínání knoflíků, hamak, hodinky, budíček, houba, hřeben na vlasy i vousy, hry, šachy apod., hudebniny, hůl, třeba-li také kovanou, jehlici do kravat, jehly, nitě, knoflíky, z´jízdní řád, kabelka příruční, kalamář kapesní, kalendář, kapesníky, kartáč na šaty, kartáček na zuby, na vousy, karty, kazajka teplá, klíče aby byly v pořádku, klíček od hodin, kolo, hustilka, bednička s nástroji na opravu, kompas, koňak, košile denní, noční, kopyta na boty, kravaty, kreslicí potřeby, kroužek na klíče, šle, kkufr, aby byl v pořádku, lahev polní, legitimace, lektura cestovní, lékárna cestovní, lepidlo, lístek okružní, kontrolovat jeho správnost, kupony i datum, jelení lůj a náplastě, lžička, mapy, motouz, mdlo, nitě, noviny odhlásit v administraci, nůž s vývrtkou, nůžky (na nehty), oblek, k výměně i k návštěvám ad. (kabát, kalhoty, vesta), papír klosetový, papíry listovní, obálky, známky (také papíry i na balení zásilek domů napřed posílaných, jako knih, podobizen atd.), pas, pasta na zuby (prášek), peníze (bankovní šek), píšťalka signálová, plaid s řemenem, plášť gumový, plyn doma uzavřít, poduška cestovní, pohárek, pojistka cestovní, někdy také poslední vůle, portefeuille, potraviny podle potřeby, prádlo (košile, límce manžety, kapesníky, punčochy, podvlékačky, prášek na hmyz, přezůvky, příbor cestoví prsteny (snubní), průvodce, psací náčiní, řády, má-li jaké, řemeny zásobní, rukavičky, sirky, slunečník, střevíce domácí, svíčka, svítilna kapesní, svrchník, šátek na krk, šněrovadlo na boty, špendlíky zavírací, šumící prášky, teploměr kapesní, tlumok, tužka, visitky, vývrtka, voda kolínská, vodovod doma uzavřít, zápisník, i kopírovací, zavazadla pospravit a smýt staré cedulky, zbraně (v Italiii a v Orientě zakázány), zrcátko kapesní.

To je samozřejmě jeden rozměr, který musí vidět dnešní čtenář knih této provenience, vedle nadšení pro věc, ale také pečlivost a věcnost, s níž autor ke knize přistupuje (je to patrné třeba i podle abecedního řazení seznamu, od kterého ovšem v určitých momentech upouští k řazení věcnému).

XV. a XVI. kapitola, Turistické kapitoly o Praze a Červánky české turistiky jsou už jen jakýmsi závěrečným dovětkem.

Turistika, Turistický katechismus, Napsal Dr. Jiří Guth, Nakladatelství Hejda & Tuček, knihkupectví v Praze, b. d., Tiskem Dr. Ed. Grégra a syna v Praze, 329 s.