Dóm ve Špýru

Speyer
německé katedrály

Špýr / Speyer, město na horním Rýnu, nepatří, přestože je jedno z nejstarších německých měst a jedno z kulturně nejvýznamnějších měst této země, dnes se nacházející ve spolkové zemi Porýní-Falcko, k těm největším městům – alespoň podle kritérií této evropské velmoci, kdy se počítá s půlmilionovým počtem obyvatel, chceme-li hovořit o větším městě. Špýr má „pouhých“ padesát tisíc, je tedy menší než třeba český Hradec Králové nebo Liberec.

Zato Císařský dóm Panny Marie (Kaiser- und Mariendom), zdejší nejvýznamnější stavební památka, je naopak největší zachovaná románská sakrální stavba na světě. Toto prvenství má od roku 1810, do té doby měl toto prvenství klášterní kostel v burgundských Clunách, místě, odkud počala nejzásadnější církevní reforma středověku. Ve zmíněném roce byla podstatná část obrovského areálu v Cluny, který byl zase do poslední výstavby chrámu sv. Petra v Římě největší církevní stavbou křesťanstva vůbec, zničena. Od roku 1981 pak patří katedrála ve Špýru k světovému dědictví UNESCO.

Stavba dnešního katedrálního kostela katolické diecéze ve Špýru, který má oficiální název Kostel dómu sv. Marie a sv. Štefana (Domkirche St. Maria und St. Stefan), sahá do 11. století, kdy – údajně kolem roku 1025 – pozdější císař Konrád II. začal stavět s cílem postavit největší stavbu křesťanského Západu. Listiny o založení dómu se nedochovaly, nicméně podle výzkumů, podle nichž vychází orientace podélné lodi na 25. září 1027 a orientace chóru na 29. září 1027 (svátek archanděla Michaela), odborníci soudí, že byl založen v roce 1027.

Legenda praví, že Konrád brzy ráno položil základní kámen ke klášteru v Limburku a pak se svou chotí a se svou družinou jel do Špýru položit tam rovněž základní kámen k dómu a také ke klášeru sv. Jana. Aby bylo možné dopravit potřebné množství stavebního materiálu, kamene a dřeva, do Speyeru, byl vybudován zvláštní vodní kanál z Falckého lesa až k Rýnu. Tímto „kanálem“ bylo pravděpodobně míněno posunutí toku Spýrského potoka o několik kilometrů jižněji.

Ani Konrád II., ani jeho syn Jindřich III. (Heinrich) se nedočkali dokončení stavebních prací. Jindřich věnoval k vysvěcení hlavního oltáře v roce 1046 Speyerský evangeliář. Teprve za Jindřicha IV. v roce 1061 byla stavba vysvěcena. V bádání o stavbě katedrály bývá označována tato etapa jako „Speyer I“. Stavba zahrnovala západní chór (westwerk) se vstupním portálem a hlavní trojlodí s přilehlou příčnou lodí. Střední loď měla ještě plochý strop, zatímco boční lodě měly už stropy klenuté, vznikla první post-antická velká klenební stavba (odhlédnuto od kaple v Cáchách).

Dvacet let poté nicméně nechal Jindřich IV. stavbu z poloviny strhnout jen proto, aby ji vystavěl ještě větší. Ve střední lodi byl snesen strop, aby byl vybudován strop s žebrovím, největší v tehdejší sakrální stavbě křesťanstva. Ve východní části byla rozbourána zeď až k základům a vystavěny nové, osm metrů silné základy. V roce smrti Jindřicha IV., tedy v roce 1106, byl dokončen nový dóm. S délkou 444 římských stop (134 metrů) a šířkou 111 římských stop (33 metrů) byl jednou z největších staveb na světě, délkou hlavní lodě přesahoval klášterní kostel v Clunách. 7. srpna 1111, dni pohřbu Jindřicha IV. a 14. srpna propůjčil Jindřich V. občanům města dvě privilegia, které byly připevněny na západní fasádě dómu. Privilegia se nedochovala. Je třeba říci, že v té době město Speyer mělo pouhých pět set obyvatel.

Ve válce o falcké dědictví v roce 1689 přinesli obyvatelé do dómu svůj nábytek a zařízení ve víře, že bude ochráněn před francouzskými vojáky. Nashromáždilo se zde několik metrů věcí do výšky. Jejich naděje byla nicméně lichá. 31. května vojáci vtrhli do dómu a vyplenili jej, vrhli se na císařské hroby a vše zapálili. Klenutí západního chóru se působením horka zřítilo, východní část plamenům odolala.

Dost peněz na dostavbu chrámu se nalezlo až v polovině 18. století. Pod vedením Franze Ignáce Michaela Neumanna, syna proslulého Baltasara Neumanna, byla proluka ve zdi v letech 1772-1778 znovu uvedena do původního stavu. Zcela odstraněný westwerk byl nahrazen barokní fasádou. Ta vydržela nicméně pouhých sto let. Takový akt dekonstrukce byl samozřejmě problematický přinejmenším v tom smyslu, že by bývala muset následovat rovněž barokní přestavba chóru. Nicméně osudy takovýchto staveb bývají komplikované, hned následující léta přinesla podstatné změny.

V roce 1794 revoluční hordy vyplenily dóm, přitom se ztratilo veškeré vnitřní vybavení. Za Napoleona byl znesvěcený prostor používán jako stáj pro dobytek, sklad krmiva a materiálu, v roce 1801 bylo zrušeno špýrské biskupství. V roce 1806 se dokonce uvažovalo o tom, stavbu strhnout a hromadu sutin používat jako stavební materiál. Tomu naštěstí zabránil mohučcký biskup Joseph Ludwig Colmar. Po porážce Napoleona bylo v roce 1817 opět zřízeno biskupství a dóm začal opět sloužit jako biskupský kostel. V létech 1818-1822 byl sanován a v roce 1822 znovu vysvěcen. V letech 1846-1853 byl na příkaz bavorského krále Ludvíka I. vyzdoben malíři Johannem von Schraudolphem a Josephem Schwarzmannem v nazarénském stylu.

Bavorský král, rakouský císař František I. a vévoda Adolf Nasavský nechali rovněž v létech 1854-58 vybudovat westwerk v novorománském stylu. Heinrich Hübsch, jeden z nejrenomovanějších architektů historismu, se orientoval volně podle původní stavby, jestliže vztyčil prostřední věž a dvě menší věže, odchýlil se ale ve volbě materiálu i v proporcích od původní předlohy. Tyto obnovy byly v 19. století vnímány jako „velké dílo“. Ludvík I. byl přesvědčen, že dlouhou dobu nebylo vytvořeno něco většího než fresky ve špýrském dómu. Zanedlouho ovšem došlo ke změně názorů. Ozvaly se naopak ty, že zásahy do stavby v 19. století poškodily historickou stavbu.

V letech 1900-1906 byly otevřeny královské a císařské hroby a umístěny do novější a přístupnější „císařské hrobky“ pod východní věží. V roce 1925 byla špýrská katedrála povýšena na papežskou baziliku. V polovině 20. století byla stavba uvedena zpět do románské podoby. Výmalba z 19. století, která byla v dobrém technickém stavu, byla nicméně při rekonstrukci v létech 1957-1961 spolu s omítkou odstraněna. Vyňato zůstalo devatenáct čtverečních metrů fresek mariánského cyklu v hlavní řadě oken. Přitom byla použita zcela nová technika, která spočívala v tom, že fresky byly přeneseny na speciálně upravený textil, a tak zůstaly zachovány. Při této rekonstrukci byly zpevněny pískovcové pilíře betonovou injektáží. Také štíty v transeptu a chóru, které byly při barokní přestavbě odstraněny, byly podle starých rytin a dochovaných příkladů u jiných staveb znovu vytvořeny. V oblasti křížení byly některé nepůvodní prvky rovněž odstraněny, vzhledem ke statice však některá zesílení nemohla být odstraněna.

Od roku 1996 je dóm od základu rekonstruován. Práce budou trvat do roku 2015 a budou stát 26 miliónů euro. V roce 2007 například bylo vynaloženo 15,1 miliónů euro. V roce 1995 byl na podporu financování založen spolek "Dombauverein Speyer".

Architektura a výbava

Dóm ve Špýru zaujímá v románské architektuře mimořádné postavení, i proto, že dal významné impulsy architektonickému vývoji v celé střední Evropě. Hlavním problémem té doby bylo překlenutí velkých prostor. Tato technika se v pozdní antice ztratila. V době výstavby dómu došlo k opětovným pokusům, nejprve v menších rozměrech prostřednictvím valené klenby. V bočních lodích byla vytvořena klenba křížová. Tím vznikl nový prostorový pocit. Směřování k vertikálám poukazuje k prosazující se gotice.

Charakteristickým znakem špýrského dómů je 2,90 m vysoká trpasličí galerie („Zwerggalerie“, angl. dwarf gallery), arkádová chodba těsně pod střechou, typický zdobný prvek románského umění. Tato trpasličí galerie vede, na rozdíl od katedrály v Mohuči či dómu ve Wormsu, kolem celé stavby.

Sedm metrů vysoká krypta, vysvěcená v roce 1041, je svou velikostí 850 čtverečních metrů největší románská sloupová hala v Evropě. Spojení jednotlivých sloupů má charakter „uzavřené formy“, použito bylo rovněž u bočních lodí stavby. Dvaačtyřicet jednotlivých klenebních polí žebrové klenby spočívá na sloupech s jednoduchými hlavicemi ve tvaru kostky. Střídání červené a žluté barvy pískovcových kamenů jsou charakteristické pro architekturu Sálské a Štaufské dynastie. Před hlavním oltářem krypty stojí křtitelnice z doby kolem roku 1100.  

Místa hrobů ležela původně na východní straně prostřední lodi. Odtud vedly dvě schodiště do předsíně krypty. Krypta v dnešním slova smyslu to nebyla, neboť dnešní místo, kde jsou pohřbeni němečtí císaři a králové, pochází ze začátku 20. století. Když zemřel v roce 1039 císař Konrád II., byl vložen pískovcový sarkofág mezi schodiště, a viditelný zůstal kryt, potažený železnými pásy. Východiskem dnešního stavu je idea „národního pomníku“, která vznikla po výmalbách v devatenáctém století.

V pramenu kolem roku 1900, jehož původce dnes neznáme, se píše: Sláva Špýrského dómu, jednoho z nejmohutnějších ranně středověkých stavebních památek Německa, pochází z toho, že ukrývá hroby německých císařů. Kdo vstoupil do dómu a chtěl navštívit historií posvěcená místa posledního odpočinku nejskvělejších vládců, kteří zdobili německý trůn, musel se v jistém smyslu cítit zklamán. Neboť v takzvaném královském chóru před hlavním oltářem mohl vidět jen podlahu a z originálních sarkofágů a hrobů nebylo nic vidět.

Dnes tomu je jinak. Na náhrobní desce Rudolfa Habsburského je první dochovaný věrný portrét osoby z doby středověku. Návštěvník může vidět i hroby Konráda II. a jeho manželky Gisely Švábské, Jindřicha III., IV. a V., Beatrice Burgundské, manželky Friedricha Barbarossy a jejich dcery Agnes, Filipa Švábského, syna Fridricha Barbarossy, Adolfa Nassavského a Albrechta Rakouského, syna Rudolfa Habsburského. Kromě toho se zde nalézají hrobky pěti biskupů a pozůstatky osob, které nebyly identifikovány.

Střídání červeného a bílého kamene patřilo ke stavebním formám románsko-sálské periody. Západní fasáda dómu ve Špýru je bohatě zdobená. Zhruba ve středu je kruhové okno s Kristem ve středu a symboly čtyř evangelistů. Nad západním portálem jsou umístěny plastiky pěti patronů kostela:
Panny Marie
Archanděla Michaela
Jana Křtitele
sv. Štěpána
Bernharda z Clairvaux

Monumentální je rovněž celá řada dalších prvků, kaple sv. Afry, „Dvojkaple“, unikátní sestava devíti zvonů (čtyři z nich z roku 1822, pět z roku 1963), nové (z roku 2010) čtyřmanuálové varhany o 87 rejstřících (fa Seifert) atd. Tak jako u jiných katedrál bychom se mohli zabývat celou řadou jednotlivostí a mohla by tak vzniknout samostatná „kniha“.

Text je volným překladem článku na adrese
https://de.wikipedia.org/wiki/Speyerer_Dom

https://www.speyer.de/de/tourist/sehenswert/dom
https://www.iereus.wz.cz/pamatky/speyer_dom.html
https://www.panoramio.com/photo/49591686
https://www.panavista.de/templates/speyer/go.php?member=10002&user=3000140

https://www.youtube.com/watch?v=cDOhxKlTeuo
https://www.youtube.com/watch?v=qxDt-PGgfHk&feature=related

https://www.1001-stadtplan.de/stadtplan/speyer/kartenstartpunkt/stadtplan-speyer.map
https://www.speyer.de/de/tourist/sehenswert
https://www.360cities.net/image/kaiserdom-heidentuermchen#126.30,-28.32,70.0 (panoramatická prohlídka)