Dóm v Bamberku

Bamberk je jedno z věnce velkých bavorských měst – vedle Řezna, Norimberku a Bayreuthu, pravda ten je o kousek blíž -, které, z pohledu „od nás“, jsou vzdáleny jen „kočičí skok“ (Katzensprung). Všechna tato města mají (nejen) pro Čechy značný kulturní, společenský či historický význam. Řezenské arcibiskupství, kultovní centrum novoromantické hudby, kontroverzní historie, ale také třeba vynález hodinek (Norimberské zákony, Norimberský proces, Norimberské vejce).

Čtyři věže mohutné stavby bamberského dómu na nejvyšším místě města (na Dómové hoře, Domberg) jsou dominantou Starého města, zapsaného na seznam kulturního dědictví UNESCO.  Pohled na ně v mnohém připomíná pohled na „Hradčana“, ty jsou samozřejmě „krásnější“. Nicméně ten typ, naznačující akropoli, byť ne tak výraznou, jako jsou italské či řecké (Athény, třeba Siena), a dominantní úlohu sakrální stavby, v tom je určitá podoba. Ta germánská má svou důstojnost, stylovou trochu jinak než ta naše, jakousi neústupnost, zdánlivou strohost mohutného zdiva, danou u řady církevních staveb výraznější starší vrstvou románského (karolínského a otonského základu) a vehementnější ochranou víry (německý termín Gottesburg, Boží hrad, vypovídá za vše) než u „holubičí“ slovanské povahy.

Bamberský dóm svatého Petra a Jiřího patří rovněž k tzv. Císařským dómům. Mezi německými katedrálami má řadu prvenství: hrob jediného svatořečeného císařského páru Svaté říše římské, jediný papežský hrob v Německu a severně od Alp, proslulý Bamberský jezdec. Rovněž pozoruhodná historie místa od roku asi 600, kdy lze hovořit o počátku zdejšího osídlení, přes položení základního kamene církevní stavby císařem Jindřichem II. v roce 1004, biskupství v roce 1007, 1012 vysvěcení prvního dómu, první požár a provizorní nová výstavba v jedenáctém století a nový požár o sto let později a stržení stavby, nová výstavba, počátek barokizace v roce 1611, arcibiskupství 1818. Před několika lety, v roce 2007, tedy stavba slavila jedno ze svých velkých jubileí – tisíc let biskupství v Bamberku.

Pozoruhodné je patrocinium stavby, záměrně zvolené jako vztah východní a západní církve. Petrus, první patron církve, první papež a následník Kristův, byl jeden z dvanácti apoštolů, vůdce jeruzalémského křesťanského společenství. Rytíř Jiří, druhý patron církve, je zástupcem byzantinské církve, mučedník, který prý zahynul na počátku pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána. Oba, spolu s Marií, Boží matce, jsou zpodobeni na Mariině bráně.

Stavba je spojena se třemi významnými osobnostmi. První z nich je císař Jindřich II., za nějž se Bamberk stal biskupstvím. Tento první dóm (tzv. Heinrichsdom) byl, ve srovnání s velkými katedrálami té doby (11. stol.) skromnější – měl „pouhých“ 75 metrů, zatímco dóm v Mohuči 116 metrů a dom ve Špýru 134 metrů. Místo čtyřech věží měl jen dvě. Byla to třílodní bazilika s transeptem, uzavřená půlkruhovitou apsidou. Druhý dóm je spojen se jménem biskupa Eckberta z Andechs-Meranien, bratra svaté Hedwigy z Andechs. Barokizace, která začala před Třicetiletou válkou, po ní pokračovala za vedení knížecího biskupa Melchiora Otto Voigta ze Salzburku.
Byť i v dalších letech stavba doznala různých změn, barokní podoba dómu je v jádře tou podobou, kterou má stavba dodnes.

Celková délka: 99 m
Celková šírka: 28,50 m
Celková výška: 25,50 m
Výše východních věží: 76 m
Výše západních věží: 74 m

Na stavbě jsou epochy patrné – zatímco východní věže jsou ještě románská architektura, věže západní jsou již gotické. Ve východních věžích je rovněž umístěno všech deset zvonů. Nejstarším z nich je Kunigunda, jeden z nejstarších zvonů v Německu vůbec – byl odlit kolem roku 1185 a na jeho tvaru je zřejmé, že byl vytvořen podle jiných měřítek než jsou ta dnes obvyklá. Až do doby elektrifikace v roce 1937 ovládalo zvon šest osob. I druhý zvon, Jindřich, je starobylý. Pochází z roku 1311 a je svou vahou přes pět tun největší zvon celé sestavy. I některé další zvony jsou velmi starého data, zatímco čtyři z nich pocházejí z roku 1972.

Popsat celou architekturu, jak to činí německá stránka na Wikipedii, by představovalo několik stran textu. Jednotlivé portály, výzdoba – reliéfy a plastiky, hodiny, krypta, jednotlivé kaple, to vše stojí za pozornost a stěží by mohlo být probráno v rámci tohoto článku. Vybírám alespoň výmalbu kapele svatého Ondřeje, která zahrnuje čtyři evangelisty – Matouše (muž s křídly), Marka (lev, neboť Markovo evangelium začíná Janem Křtitelem v poušti, odkud se řev lva ozývá), Lukáš (býk, evangelium začíná u jeruzalémského chrámu, s nímž je toto zvíře spojeno jako obětní) a Jan (orel je nejblíže Bohu, stejně jako slovo, o němž hovoří Jan na začátku evangelia) – a církevní otce, tedy Hieronyma (lev), Augustin (chlapec se lžící), Ambrosius (důtky) a Řehoř Maurus (papežský kříž).

Symbolem dómu a jedním z významných objektů jeho výdoby je Bamberský jezdec. Je to kamenná skulptura z první poloviny 13. století, pravděpodobně před vysvěcením nové stavby dómu 1237. Patří ke kulturním vrcholům pozdní štaufské doby. Z novějších bádání (2004) vyplývá, že stojí na svém původním místě a že se vztahuje k hrobu císařského páru Jindřicha II. a Kunigundy a knížecímu portálu.  Existuje několik hypotéz, které Bamberského jezdce interpretují. Plastická ztvárnění té doby, která mohou být srovnávána s „Jezdcem“ (např. Magdeburský jezdec), se nenacházejí uvnitř katedrály. Nejbližší ztvárnění v kameni, která jsou srovnatelná s plastikou jako religiózní program, se nacházejí v jižním Iránu v Kazrúnu, kde se se bůh Azura Mazda a Bahram I. setkávají u koně. Bílá barva jezdce na konci připomíná Krista, který jede na bílém koni. Existují teorie, že rytíř představuje nějakého svatého (teorie, že se jedná o svatého Štěpána), jiná teorie předpokládá, že se jedná o krále Filipa, další teorie se nazývají štaufská či univerzální či teorie mesiáše.

Bylo by zajímavé se věnovat i okolí samotné katedrály, stavbám na někdejším Hradním náměstím, dnes náměstí Dómu.

https://de.wikipedia.org/wiki/Bamberger_Dom
https://de.wikipedia.org/wiki/Bamberger_Reiter
https://www.novinky.cz/koktejl/63051-predstavuje-bambersky-jezdec-mesiase.html