Dobré věci

Dobré věci
aspekty coronaviru

K aspektům coronaviru patří také to, že odhaluje podstatu věcí. Nejenom v tom barokním smyslu, že tvář zesnulého prý prozrazuje jeho povahu, ale také tak, jak to říká české přísloví: „V nouzi poznáš přítele.“ Jsou ostřeji vykreslovány kontury skutečnosti, jako při východu a západu slunce, zatímco v plném svitu jsme oslepeni (také sami sebou, jak se nám daří). Jak mi to přišlo několikrát v mejlu v takové té básničce, v níž se prorockým tónem říká, že musela přijít „taková nemoc“, abychom si uvědomili všechny hodnoty, které jsme považovali za samozřejmé.

Přestali jsme si vážit svého zdraví, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, že na něm nejvíce záleží.
Přestali jsme fungovat v rodinách, a proto nás tato nemoc zavřela do našich domů, abychom se jako rodina opět naučili fungovat.
Přestali jsme si vážit zdravotníků, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, jak jsou nepostradatelní.
Začali jsme si myslet, že jsme páni této planety, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, že nás může přemoci i to, co ani nelze vidět.
Začali jsme čas trávit v nákupních centrech, a proto nám je tato nemoc zavřela, abychom si uvědomili, že štěstí se nedá koupit.
Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, jak je pro nás příroda a pobyt v ní tak vzácný.
Přestali jsme si vážit starých a nemocných, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, jak jsou zranitelní.
Začali jsme si myslet, že na vzhledu záleží, a proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom si uvědomili, že nezáleží na vzhledu, nýbrž na duši.
Začali jsme si myslet, že si můžeme koupit vše, co budeme chtít, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, že všechno není samozřejmost.
Tato nemoc nám toho hodně bere, ale zároveň nám toho hodně dává. Dává nám možnost se polepšit, naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější. Nepromarněme tuto možnost, třeba je tou poslední.

A ovšem, má to tu barokní atmosféru poukazu k naší pýše, která třeba někde přerůstá až v aroganci.

Můžeme si to ovšem převést do kódu moderní doby, v tzv. SWOT analýze, s jejímiž možnostmi mě (a všechny další přítomné, bylo to při jedné besedě o budoucnosti Valdštejnské loggie) seznámil sociolog Bohuslav Blažek, se vedle silných a slabých stránek zkoumají hrozby a příležitosti.

V době ohrožení tu je ona vlna solidarity a uplatnění schopností improvizace a talentu národa, jak to shrnuje ona ikona/představa ženy, která třeba i přišla o práci nebo je v důchodu a šije roušky. Samozřejmě, že hraje úlohu i sebezáchovný pud, to ale nic nemění na vědomí, že dotyčný člověk pomáhá druhým, ať už ta motivace má prvotní původ jakýkoli, „národ“, víru, okolnosti či prostou úvahu, že „musím něco udělat“, nemůžu jen tak sedět doma. Ochranné pomůcky se staly, pochopitelně, tématem číslo jedna. Od doby Roberta Kocha, tj. od jeho studie Bacilus anthracis (1876) víme, že je tady příčinná souvislost mezi patogeny (na objev virů se muselo ještě dvacet let čekat) a nemocí, a při choleře se ještě v dobách, kdy si lidé mysleli, že je to trest Boží, pragmaticky používalo vápno (člověk se stále učí, i za této situace: nevěděl jsem, že slovo cholera je i jazykově příbuzné se slovem žluč, tj. chole, řecké slovo, je základem pro pojmenování nemoci).

A na jedné straně byl nedostatek pomůcek důvodem útoků novinářů a opozice na vládu, že v době, kdy ještě polovina světa nenosila roušky (dokonce WHO nepovažovalo za nutné je nosit, v Itálii je nařídili, až když bylo v zemi patnáct tisíc mrtvých) a naše vláda je už nařídila nosit, prý nedokázala zajistit jejich dostatek (samozřejmě, nebyly nikde a nikdo nečekal takovýhle nástup nákazy), na druhé straně se „národ“ vzchopil a všichni se vrhli do práce, aby se tenhle nedostatek odstranil. Takže to nebyly jen ty nepřeberné vtipy, jak Láďa Hruška učí šít roušku a vyrábět plicní ventilátor, parafráze K. J. Erbena (Za mašinou s tuhým tělem / sedí ženy podvečerem: / sviť žárovko sviť, / ať mi šije niť. // Dnes je čtvrtek, zejtra pátek - / rozstříhám i módní šátek: / sviť, žárovko, sviť, / ať mi šije niť. atd.).

Když jsem se díval, to už padly zkoušky orchestru, na jeho FB, bylo tu zveřejněno video, jak Johanka, vedle které přes pult v orchestru sedím v sekci houslí, Liberečačka, šije roušky – v televizi byla zhruba v tu dobu zpráva o tom, že liberecká Technická univerzita vyrábí nanoroušky (článek na jejích stránkách 16. 3., na Novinkách.cz 19. 3.), dalším krokem je šití roušek s kapsou, do níž je možné vložit buď látku z nanovlákna nebo nějakou další ochrannou vrstvu z jiného materiálu. Postupně se rozvíjely aktivity, když se na řadě míst iniciativně pustili do výroby roušek prostřednictvím 3D tiskáren (Blesk píše „Tiskne celé Česko“), po rouškách pokračují 3D tisk štítů pro lékaře a respirátorů, na něž stačí „odjinud“ namontovat výměnné filtry, pionýrem v tom je ČVUT. Poslední zprávou je (10. dubna, tento text se odehrává v pohyblivém čase, takže je dobré vyznačovat kalendářní odkaz), že individuální a tedy početně omezená výroba v 3D tiskárnách přechází do sériové výroby v strojírenské firma Moravian Industrial Company (MICo) ve jejím závodě v Prosetíně, takže informace z 23. 3., že „na ČVUT za týden vyvinuli respirátor z 3D tiskárny“, který získal certifikaci, se posouvá k dalšímu zdokonalení, kromě toho zlínská firma SPUR a. s. do konce května může rozběhnout linku, která vyrobí nanotextilie až pro 2,5 milionů respirátorů.

Samostatnou kapitolou by mohla být móda, kterou sebou nese fenomén látkových roušek. Rouška se stala módním doplňkem, jednak tato skutečnost trochu „zakrývá“ nádech nemocnic, který asociuje rouška bílá, jednak její módní design rozevírá celou škálu významů, které v okamžiku, kdy jsou zakryta ústa, ještě výrazněji sděluje, ať už to je demonstrace nějaké ideové příslušnosti (Pirátská strana) či názoru (rouška Joker), vtipu (roušky na sochách T. G. Masaryka a jinde na veřejných prostranstvích), nebo jsou prostě onou estetickou záležitostí vedle všech těch dosavadních. Ministr Karel Havlíček třeba nosí roušku z téže látky jako má v saku v náprsní kapsičce kapesník (zatímco dosud neodmyslitelnou kravatu už, jak říká moje žena, odložil). Design zahrnuje nejjednodušší, přesto co do sdělení „silné“ nápisy („Díky.“), nejrůznější texty, vtipnou grafiku („zip“ na látce, metaforu toho, že „ženy budou konečně zticha“), ostatně přítomné na coronavirových vtipech (ministr Hamáček s rouškou ve tvaru kompletního přirození v rozhovoru s Babišem, který se ptá „ty vole, cos to objednal?“, sova s rouškou a nápisem „Koronavýr“, „Anna Koronina“ atd.), sladění s šaty atd. Další nápisy, na které jsem narazil: Make love, not cars (parafráze někdejšího hipísáckého Make love, not war), Pilsner Urquell, různé průpovídky atd.  Jsou tu dětské roušky s kočičkami… Roušky politiků jsou ostatně i tématem mediální reflexe, podle jedné módní návrhářky nejhezčí nosí slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, Babišovo užití české vlajky je „minimálně kontroverzní“, Adam Vojtěch se nebojí „experimentovat se stylem“ atd.

Na šití roušek se vrhly i nejrůznější známé osobnosti, zachytil jsem už několik jmen, mj. to je též Lucie Bílá, ostatně je vyučená švadlena. Např. na www.kafe.cz čtu: „Za zmínku pochopitelně stojí i celebrity a vůbec influenceři. Jsou jich stovky. Namátkou Iva Pazderková, Dagmar Havlová, Veronika Arichteva, Ester Geislerová, Leoš Mareš, nebo Libor Bouček. K šicímu stroji opět usedla i vyučená švadlena Lucie Bílá, která sice nemůže koncertovat, ale ráda teď přidá ruku k dílu a šije a šije. Lucie své roušky poslala už například do kladenské nemocnice.“

Samozřejmě coronavirus zasáhl zásadně do života obyvatel stejně jako do běhu celé společnosti víc, než jsme na začátku vůbec dokázali domyslet. Vzhledem k tomu, co sám nejvíce sleduju, jsem si jako jednu z prvních otázek položil, co budou dělat umělci, kterým se v určité perspektivě rovněž změnil život, zvláště těm, kteří jsou tzv. „na volné noze“. V televizi jsem někdy předevčírem viděl shot se Simonou Tydlitátovou, houslistkou, kterou sleduju už z dob, kdy ještě nehrála s Collegiem 1704 (na koncertu s tímto barokním souborem pod taktovkou jeho uměleckého vedoucího Václava Lukse, doprovázejícího Magdalenu Koženou, jsme byli v loňské sezóně v Litomyšli), u pokladny supermarketu, kde se nechala na dobu, kdy jsou koncerty souboru odložené, zaměstnat.
Na stránkách souboru píše: "»Všichni mě tam znají jako houslistku. Teď jim markuju potraviny a oni valí oči, co tam dělám,« popisuje Tydlitátová, které už zákazníci navrhli, jestli by nemohla přijít o půl hodiny dřív a zahrát v obchodě na housle, protože se jim stýská po koncertech. »To bylo hrozně milé.«"

Jiná zajímavá forma reakce na současnost byl komorní benefiční koncert, který uspořádala Česká filharmonie v Rudolfinu 28. března 2020. Z různých zdrojů se dozvídám další nejrůznější zprávy, např. přes FB informace, že duo Jakub Jedlinský a Pavel Fischer budou streamovat v reálném čase koncert z Divadla Dobeška (naplánováno na 16. 4.), Jaromír Typlt zpřístupnil společné album s Michalem Ratajem, které navazuje na sérii Škrábanice, tentokrát pod titulem Zaškrábnutí. Využívám hojně noční přenos starších operních představení v Metropolitní opeře v New Yorku, která v minulých letech uváděla i řada českých kin a která jsou nyní bezplatně k dispozici, takřka každý další den nějaká další opera, např. série oper Richarda Wagnera. Vlastně to není ani možné všechno stihnout, protože služby tohoto typu rozšiřuje řada muzeí, která je možné si prohlédnout na základě technologie, která je sice už delší dobu dostupná, nicméně byla využívána mnohde jen sporadicky, některé knihovny zpřístupňují on-line svůj knižní fond, je více i nejrůznějších záznamů některých (populárních) osobností, které se rovněž vyjadřují k aktuální problematice. Zítra (tuto část textu píšu na Bílou sobotu, 11. dubna) má v televizi být koncert Andrey Bocelliho.

Pozoruhodná je reakce celé společnosti na skutečnost, že 11. března byly základní, střední, vyšší a vysoké školy vládním nařízením uzavřeny (některým jiným, např. ZUŠkám, to bylo doporučeno, většina, co vím, skončila s interním vyučováním vzápětí). Jakkoli předtím mnozí tvrdili, že někteří starší učitelé neumějí ani zapnout počítač, takřka okamžitě přešla výuka na distanční formu prostřednictvím mejlů, telefonů, ale i otevření různých aplikací či rozšíření školních webových stránek, ti učitelé, kteří nechtěli mít nic společného s Facebookem, najednou měli svůj profil, přes nějž komunikují s žáky, posílají materiály atd. atd.

Vzpomněl jsem si, jak jsem před patnácti lety byl za exota, když jsem při výuce hudební výchovy na gymnáziu, kterou mi svěřili poté, co šla starší kolegyně do důchodu, ani nezprovozňoval zaprášený gramofon s letitými „černými“ deskami a vyučoval z velké části prostřednictvím materiálů dostupných na YouTube, němčinu si mohli studenti procvičovat individuálně každý u komputeru na své lavici v učebně informatiky. Zadostiučinění nad některými někdejšími reakcemi je už zbytečná věc, mohli jsme být všichni podstatně dál, kdyby po dlouhá léta jak režimu předchozího, tak polistopadového, nebylo školství popelka. Také desetiletí nekoncepčního přešlapování na místě, absence jakýchkoli jasnějších představ, neřku-li vizí, výměna nejrůznějších mnohdy žel nekompetentních ministrů, ale i plán digitalizace ve školství, který se jen válel na papíře, se najednou jakoby mávnutím proutku v lavinu tvořivé práce.

A hned v prvních dnech (od 16. 3.) přispěla i Česká televize svým projektem UčíTelka, jehož jednotlivé vyučovací celky je možné si přehrát i v archivu na stránkách televize. Dopoledne běží vysílání pro první stupeň podle jednotlivých tříd, odpoledne pro stupeň druhý. A dlouho na sebe nenechal čekat ani projekt ČT edu, portál spuštěný 1. dubna s rozdělením na oblasti Předškolní, 1. stupeň, 2. stupeň, Střední škola, s možným vyhledáváním podle oborů/předmětů. Zde se ovšem nejedná o koncepčně propracovaný postup vzdělávání (důležité, co stále, na zač. 21. století, postrádám, je návaznost jednotlivých témat, dávno to měl někdo dát dohromady), nicméně 3000 často krátkých videí, které jsou zpřístupněny přes jejich databázi (tak rychle to bylo možné proto, že Česká televize měla už něco částečně připraveno s představou spuštění ke konci roku, jak se nechal slyšet gen. ředitel ČT Petr Dvořák.

Rozvoj digitalizace je nejspíš nejviditelnější oblastí dnešní aktuální reality (s tím, jak se svět překotně mění, přijdou jistě jiné), E-neschopenky, na problémy s nimiž naříkali lékaři ještě na začátku roku, jsou nejspíš převažující formou tohoto dokladu, stejně tak se vydávají elektronicky recepty, probíhají nejrůznější videokonference či odborné porady.

To, co tento stručný příspěvek zachycuje, je jen fragment toho, co by bylo možné vyzdvihnout. Chtěl jsem – v protikladu k tomu, co se hodně nelíbí a co bych měl také okomentovat – shromáždit alespoň střípky toho pozitivního, co lze kolem sebe aktuálně vidět.

Odkazy

TU Liberec – nanoroušky
https://tuni.tul.cz/rubriky/univerzita/id:109862
https://nano.tul.cz/
https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/rousky-ktere-maji-ochranit-i-nositele-v-liberci-je-vyrabeji-z-nanovlaken-40317347

3D tiskárny
https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/cvut-tiskne-specialni-respiratory-pujdou-do-fakultnich-nemocnic-40317701
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3066294-na-cvut-za-tyden-vyvinuli-respirator-z-3d-tiskarny-ziskal-uz-certifikaci
sériová výroba respirátorů
https://www.lupa.cz/aktuality/open-source-ventilator-corovent-se-chysta-do-seriove-vyroby/

Rouška jako móda
https://www.kafe.cz/krasa-a-zdravi/koronavirus-rousky.html
https://www.lidovky.cz/relax/design/rousky-politiku-ocima-navrharky-nejhezci-nosi-caputova-varianta-s-vlajkou-je-kontroverzni.A200325_103302_ln-bydleni_ape

Simona Tydlitátová
https://www.collegium1704.com/cs/news/1918:collegium-1704-pohled-do-zivota-nasich-hudebniku#c

Benefiční komorní koncert v Rudolfinu
https://www.klasikaplus.cz/vyhled/item/3166-dnesni-koncert-ceske-filharmonie-nabidne-on-line-i-klasikaplus-cz

Jedlinský / Fischer
https://www.youtube.com/watch?v=l65eQ-Slxd0&feature=youtu.be
https://www.facebook.com/jefisduo/

Jaromír Typlt
https://poli5.bandcamp.com/album/za-kr-bnut-scribble-more?fbclid=IwAR3iZFrYg7EVMN3zbVMKI2j06UkIyTggxUxZBkaPgASwbzJPJyEAFSpxDA4

Vzdělávací pořady v České televizi

https://www.lupa.cz/aktuality/ct-edu-vzdelavaci-videa-ceska-televize/