Do Brna

Do Brna

Cesta do Brna s Milošem Šejnem na jeho výstavu v Památníku Leoše Janáčka uzavřela moji letošní „moravskou cestu“, která tak trochu kopírovala, byť v opačném pořadí loňské dvojcestí do Brna a Olomouce. Bylo to tak trochu narychlo, vlastně jsem se rozhodl, že Miloše doprovodím, při krátké návštěvě u něj mezi jinými aktivitami, na něž jsem zaměřil svou pozornost (prostě protože dominovaly) v tomto zhruba měsíci, totiž na sérii koncertů s Podkrkonošským symfonickým orchestrem. Pravda, právě ten první z nich jsem nemohl absolvovat, protože jsem v inkriminovanou dobu trávil v Olomouci v souvislosti s Barokní komponovanou krajinou na Jičínsku.

Protože Miloš od léta nemá auto a já bych cestu do města, v němž se dost dobře dopravně nevyznám, nerad „pojednával“, řečeno slovy osoby, o níž bude také řeč, jeli jsme autobusem, s tím, že přespíme u J. H. Kocmana, což jsem já musel právě narychlo přidojednat (no, to je hezké slovo, ale přesné). Šejnova výstava Nápěvky mluvy (Památník Leoše Janáčka, 20. 11. 2015 – 3. 1. 2016) byla vlastně pokračováním loňské výstavy „Druhotvary“ na témž místě, kde jeho práce byly ovšem jen částí z několika dalších výtvarníků. „Nápěvky mluvy“ nebo jen „nápěvky“ u Leoše Janáčka jsou zcela originálním fenoménem v české, ale i světové hudební kultuře a souvisejí s vlastní Janáčkovou tvorbou, jeho vztahu k folklóru i jeho osobností atd.. Není úkolem tohoto příspěvku je zde nějak dále rozebírat, k tomu jsou tu povolanější – hned se k tomu dostanu, důležitým faktem je, že se výstava konala v Památníku Leoše Janáčka, v onom domečku, který si nechal postavit na malém prostoru zahrádky architektonického komplexu, v němž se nacházela varhanní škola, kde učil, a kde – tedy v hlavní budově – jsou archivovány právě záznamy, které si Janáček dělal při každé možné příležitosti, a to nejen, když někdo něco emotivně vyslovil, ale třeba i když zavrzala židle.

Právě těchto mezních případů se chopil Miloš Šejn ve své interpretaci konkrétních Janáčkových originálů. Uchopil přitom zároveň zvukovou stránku věci, ale i grafickou podobu záznamu, respektive obojí se mu stalo východiskem imaginace, v níž se propojila obtížně popsatelným způsobem výtvarná stopa, tělové gesto, hlas, a v myšlenkových ozvěnách, ale i fyzicky, ještě další vrstvy zahrnující prvky, na které Šejn dával akcent na výstavě Archivy a kabinety, když tam vystavil mimo jiné materiály z dětství, takže vzniklo cosi jako vizuální báseň překračující tyto výchozí oblasti. Celému tomu tvůrčímu procesu bych se mohl věnovat na jiném místě, z faktického aktuálního hlediska je důležité říci, že Šejnovy práce byly instalovány na dvou stěnách oné malé místnosti, která bezprostředně sousedí s druhým prostorem domku, kde je v expozici v podobě jeho pracovny umístěn nábytek skladatele a originální klavír, a také v prosklené vitríně přístupné z chodby u vchodu i výstavní místnosti. Takže tímto způsobem vzniklo cosi „průchozího“ v celém prostoru, zvláště když se součástí vernisáže výstavy stala interpretace jednoho Šejnova listu na historickém Janáčkově klavíru a tímto obloukem se od Janáčkova záznamu smyslové reality dostala přes Šejnovo výtvarné pojednání zpátky ke zvukové podobě hudební kreace. Říkám to takto „po krocích“, ale vlastně to tady bylo všechno najednou.

Interpretem byl brněnský hudebník, skladatel a pedagog Jaroslav Šťastný, v hudebním světě známý jako Peter Graham, jenž pobýval a působil v řadě zemí, žil léta v New Yorku, pracoval jako aranžér pro BBC a skládal pro orchestry po celém světě. V tomto případě by snad nebylo k takovému zadání povolanějšího člověka. Peter Graham, sám autor pozoruhodných skladeb, věnuje zvláštní pozornost notovému záznamu, který má podobu konvenční partitury, ale také grafického návodu sui generis, jak to ostatně ukázal – rovněž v tomto roce a na tomtéž místě – ve své prezentaci Zahrada Orfeova (Památník Leoše Janáčka, 27. 2. – 12. 4. 2015).

Druhou, ještě důležitější osobou, bez níž by toto propojení nevzniklo, je PhDr. Jiří Zahrádka, PhD, přední český znalec díla Leoše Janáčka. Zahrádkovy janáčkovské aktivity jsou velmi komplexní. Pracuje v Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty Masarykovy univerzity (týden před otevřením výstavy byl habilitován), je spoluzakladatelem a dramaturgem Festivalu Janáček Brno. Je editorem janáčkovských hudebních materiálů, tedy autorem kritických edic Janáčkova díla, a rovněž autorem řady publikací o Janáčkovi, mj. Leoš Janáček ve fotografiích (2008) a Divadlo nesmí býti lidu komedií – Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně (2012). V Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, k němuž patří i Památník Leoše Janáčka, je kurátorem a osobou, v jejíž kompetenci je tvorba a osobnost Leoše Janáčka. Jiří Zahrádka je osobností mimořádnou nejen vzhledem ke svým zásluhám ohledně Leoše Janáčka, ale také proto, že – není to opravdu běžné, spíš výjimečné – že je svým odborným zájmem rozkročen mezi hudbu a výtvarné umění.

Před vernisáží pak jsem měl rovněž jeden úžasný osobní zážitek, který nebývá každý den, totiž, že jsem si mohl prohlédnout originály Janáčkových záznamů nápěvků mluvy. A to prosím, snad to mohu prozradit, bez obvykle ochranných rukavic, povinných pro badatele. Totiž on ten haptický vjem je strašně důležitý pro celé uchopení věci. Malé poznámkové bloky, každý trochu jiný, někdy i s vloženými či samostatnými listy papíru, mají kouzlo miniatur, a i když je materiál v (samozřejmě relativní) úplnosti publikován na internetu (Nápěvkymluvy.cz) i s možností midi přehrání, uvědomí si člověk z bezprostředního kontaktu zcela jiné souvislosti.

Vernisáže jsou především místem setkávání, a tak jsem si v Památníku Leoše Janáčka po letech popovídal s Antonínem Dufkem, tvůrcem druhé největší fotografické sbírky u nás (jako kurátor působil v Moravské galerii od roku 1968), autorem celé řady publikací o fotografii a pedagog na řadě brněnských škol, či Pavlem Rudolfem, vizuálním básníkem (jak jsem nedávno zjistil, právě zde také před časem vystavoval), v publiku byla také Helena Musilová, známá jako někdejší vedoucí Sbírky moderního a současného umění ve Veletržním paláci, výtvarník Tomáš Ruller, autor obrazů připomínajících techniku fotogramů a mechanických partitur Pavel Hayek či Pavel Korbička, docent na brněnské FaVU VUT, s Šejnem v přátelském vztahu někdejšího žáka k pedagogovi (Korbička u Šejna studoval prakticky celou dobu na AVU a absolvoval u něj), který se potom s námi vydal k J. H. Kocmanovi, který samozřejmě na výstavě nemohl chybět.

Ještě cestou k němu po Brně, kus tramvají, kousek pěšky, jakoby kolem mě vál vítr, který rozvířil Jiří Zahrádka, když před vernisáží neočekávaně proběhl těsně kolem dvou řad listů (ostatně svižně se pohyboval celou dobu, přesto mě udivovala preciznost jeho práce při instalaci), aby jim dal život a něco z trojrozměrné reality, v níž se papír, původně knihařský papír tatínka Miloše Šejna (to je jedna z těch zmíněných vrstev), proměnil v jakousi živoucí bytost či knihu o jednom listu. U Kocmana se pak probíraly jiné věci, které jsou už mimo zorný úhel tohoto příspěvku. Jenom prozradím, abych vysvětlil, co jsem na začátku nakousl, že ono slovo „pojednával“, je právě oblíbený výraz z jeho slovníku. Druhý den jsme pak ještě stihli výstavu Dalibora Chatrného v Domě umění, ne ale už výstavu Jana Svobody: Nejsem fotograf v Moravské galerii, na jehož dílo mě kdysi upozornil právě Antonín Dufek. Před koncem Šejnovy vernisáže někteří odešli právě proto, že časově kolidovala s výstavou umělce, kterého mladší generace považovala za svrchovanou autoritu.

Výstava Nápěvky mluvy v Památníku Leoše Janáčka
https://www.mzm.cz/napevky-mluvy/

Souvislosti
Nápěvky mluvy, internetový portál
https://www.napevkymluvy.cz/cz/index.php

Jiří Zahrádka
https://www.muni.cz/people/6179/cv
https://www.mzm.cz/oddeleni-dejin-hudby/

https://www.casopisharmonie.cz/recenze/jiri-zahradka-divadlo-nesmi-byti-lidu-komedii-aneb-leos-janacek-a-narodni-divadlo-v-brne.html
https://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/tak-nejak-s-nim-proste-ziju-s-jirim-zahradkou-o-janackovi-a-edicni-praci.html

Petr Graham
https://www.mzm.cz/peter-graham-zahrada-orfeova/

Výstava Jana Svobody
https://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/vystavy-a-program/aktualni-vystavy/2015/jan-svoboda.aspx

Výstava Dalibora Chatrného
https://www.dum-umeni.cz/cz/clanek/dalibor_chatrny_jsem_prostorem_ivan_chatrny_struktury_konstrukce_gesta