Dny Pavla Tigrida v Semilech

Když jsem jednoho mrazivého dne dlážděnou cestou nad Jelením příkopem před severní branou spěchal na Pražský hrad – byla to chvíle, kdy na mostě jinak nikdo nebyl –  a proti mně se zjevil Pavel Tigrid, já ho pozdravil a on smekl klobouk, netušil jsem nic o jeho semilských kořenech. Na ten pohled člověka, jenž mě už před desetiletími uhranul exilovým rozhovorem s Jiřím Voskovcem, nezapomenu. Podobným překvapením byl okamžik, kdy jsem nedávno rozbalil denní poštu a v ní našel sborník Dny Pavla Tigrida v Semilech, 6. svazek edice Paměť Semilska, vydaný v Semilech 2019. Tiráž upřesňuje Muzeum pojizerská galerie v Semilech, k tisku připravil Ivo Navrátil. Překvapením proto, že se mi na jubilejní slavnosti, tedy 100. výročí narození Pavla Tigrida, tenkrát nepodařilo dorazit, tzn. že jsem ani, jak by to bylo jako v jiných případech obvyklé, nefotografoval, a tedy do sborníku nepřispěl. Respektive účastnil jsem se, dokonce aktivně, poslední den, tj. zároveň o státním svátku (sobota 28. října) coby člen Podkrkonošského symfonického orchestru na koncertu k jeho deseti letům a 99. výročí vzniku Československé republiky, to je ovšem samozřejmě jednak „jiný režim“ aktivity a jiný úhel pohledu, jednak to nic nemění na tom, že mi některé z těch částí, na které bych se třeba byl chtěl dostat, unikly.

Lhal bych, kdybych řekl, že mě zásilka – jak kvůli Tigridovi, tak kvůli městu, k němuž mám více než běžný vztah – nepotěšila. Už proto, že (možná nadneseně řečeno) polovinu lidí, kteří se na sborníku nějak podíleli či jsou zde na fotografiích, znám. Kromě dr. Navrátila, dlouholetého ředitele semilského archivu, pilného a pracovitého člověka (mj. redakční příprava řady sborníků Z Českého ráje a Podkrkonoší), „Míšu Plachtu“ tedy. Mgr. Miloše Plachtu, ředitele semilského Gymnázia Ivana Olbrachta, který mj. učil mou ženu a který se na sborníku mnohočetně podílel (prací v přípravném výboru, moderováním či přepisem textů z Tigridovského matiné), sbormistryni Naďu Ladkány či Jaroslava Vávru, rovněž sbormistra a zde autora úvodního přehledu o dramaturgii Dnů Pavla Tigrida v Semilech 2017 či doslovu, dále Radka Schovánka, odborného pracovníka v různých institucích zabývajících se výzkumem čs. komunistického režimu, původem Jičíňáka (nedováno byl v Knihovně Václava Čtvrtka na besedě), Vláďu Mertu, s nímž se čas od času setkávám při různých jeho příležitostech atd.

Takřka dvěstěstránkový, pečlivě připravený sborník, podrobně mapující sváteční událost jak množstvím textů, tak přehršlí fotografií zúčasněných, včetně členů rodiny Pavla Tigrida, či účinkujících v kulturní části Dnů, je uveden zmíněným přehledem Jak probíhaly dny Pavla Tigrida v Semilech, následují přepisy a přetisky textů a komentáře k jednotlivým akcím, které se konaly ve dnech středa 25. října až sobota 28. října.

Ve středu zahájilo Dny Pavla Tigrida Tigridovské matiné, náledoval filmový podvečer s Pavlem Tigridem a bluesové nokturno Matěje Myslivce a Václava Matěchy. Ve čtvrtek byla otevřena výstava „Hlasy svobody – Rádio Svobodná Evropa ve studené válce“, úvodní slovo a komentář ke scénáři měl Prokop Tomek, program pokračoval seminářem „Pavel Tigrid a Svobodná Evropa“ s účastí Pavla Jakubce, Zory Machkové, Prokopa Tomka, Pavla Horáka, Petra Blažka a Radka Schovánka a Jana Šíchy. V podkapitole Doplněk jsou uvedeny dva texty, první Petra Pitharta Tigrid! Ten zlobí nejvíc. Hodně osobní vzpomínky na legendárního šéfredaktora exilového časopisu Svědectví a Petra Kotyka Pavel Tigrid a spolupracovníci časopisu Svědectví v audiovizuálních záznamech z 90. let 20. století, uložených v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze, a konečně druhý den uzavřel opět filmový podvečer a poté koncert Dáši Vokaté a Oldřicha Kaisera. V pátek se konala ekumenická bohoslužba za Pavla Tigrida, následovala slavnost pojmenování náměstí a další výstava, „Pavel Tigrid – slovy proti totalitám“ a odhalení plastiky Pavla Tigrida. Předposlední den zakončil folkový večer s Vladimírem Mertou a Jaroslavem Hutkou. V sobotu pak uzavřel celý týden zmíněný koncert PSO. Sborník uzavírá Vávrův Doslov, anebo mělo to všechno smysl?

V úvodním textu uvedené složení přípravného výboru, v němž „působili Mgr. Miloš Plachta (Spolek rodáků a přátel Semil), PhDr. Ivo Navrátil (Státní okresní archiv Semily), Mgr. Ondřej Šír (vedoucí kina Jitřenka), Miroslav Šnaiberk (ředitel Muzea a PG Semily), Ing. Martin Brádle (ředitel KC Golf), Mgr. Jitka Šedinová (ředitelka městské knihovny Semily), Mgr. Stanislav Ulvr (zastupitel a pedagog Gymnázia I. Olbrachta Semily), Lukáš Dlouhý (Semily Femily), Mgr. Kateřina Šromová (vedoucí odboru školství, kultury a vnějších vztahů Městského úřadu Semily, koordinátorka projektu) a Mgr. Jaroslav Vávra (ředitel ZŠ v Benešově u Semil)“ nechává už o sobě tušit, že šlo o široce koncipovanou akci, na níž participovala řada organizací, kterou svým způsobem, jak prozrazují i další komentáře, žilo celé město. Není divu. Projekt zahrnující dvě výstavy, odborný seminář, besedu v gymnáziu se signatáři Charty 77, přejmenování Podmoklického náměstí na náměstí Pavla Tigrida s odhalením plastiky Pavla Tigrida, k této příležitosti vyrobené, několikeré promítání filmů a realizace další položky, která byla předsevzetím organizátorů, totiž „uspořádat každý večer výjimečný koncert“, jistě vyžádal (se zajištěním všeho souvisejícího), stejně jako následné zpracování materiálů do sborníku, velké úsilí a mnoho času.

Na Tigridovském matiné v aule Gymnázia Ivana Olbrachta, které moderoval Mgr. Miloš Plachta, jeho někdejší ředitel, vystoupili – po přivítání panem ředitelem PhDr. Jindřichem Vojtou a starostkou města Bc. Lenou Mlejnkovou – docent JUDr. Petr Pithart a R. D. Mgr. Josef Kordík. Z krátkých medailonků za textem, přepsaným Milošem Plachtou, není zde snad třeba opakovat, kdo je Petr Pithart, Josef Kordík, vystudovaný v Litoměřicích a v roce 1975 vysvěcený, signatář Charty 77, za minulého režimu odsouzený za porušování zákazu (odnětí státního souhlasu) duchovní služby v letech 1981–1989, je pak kněz, působící po roce 1989 jako farář v Železnici (i z posledních zpráv vím, že kostel zvelebuje, shání finanční prostředky na opravu atd.) a vězeňský kaplan ve Valdicích.

Miloš Plachta uvedl rodové souvislosti Pavla Tigrida, narozeného jako Pavel Schönfeld v Praze, s rodem Schönfeldů a Antonínem Zemanem (Antalem Staškem) a jeho synem Kamilem Zemanem (Ivanem Olbrachtem), v zjednodušenější podobě o tom hovoří v dalších dnech i další účastníci Dnů (starostka Semil Bc. Lena Mlejnková při slavnosti přejmenování náměstí), naopak zevrubně pojednaným tématem se stává v textu Mgr. Pavla Jakubce na semináři Pavel Tigrid a Svobodná Evropa. Poté Petr Pithart zodpověděl otázku po setkání s Pavlem Tigridem a poté vyprávěl o pašování časopisu Svědectví, do něhož též psal (tenkrát pod pseudonymem Sládeček). Josefu Kordíkovi se s Pavlem Tigridem setkat nepodařilo, setkával se se Svědecvím. Nechtěli ho coby politicky nespolehlivého pustit na svatořečení sv. Anežky do Říma, doma měl „chartotéku“, adresář, jaký prý „neměli ani estébáci“. Miloš Plachta hovořil o svých setkáních s Tigridem i o osudech dalších členů rodiny (mnozí zahynuli v koncentráku), Pithart pak hovořil i polistopadových událostech, jež viděl zblízka, Plachta pak o svobodě a o třech zásadních dokumentech, které „nastavovaly zrcadlo nesvobodné společnosti“. Josef Kordík pak pohovořil o tom, jak se podepisovala Charta 77, Miloš Plachta o několika obdobích totalitního režimu s různou intenzitou útlaku. Padly pak otázky (i ze strany studentů) k současné politické situaci (proč dnes lidé ještě volí komunisty), jaký význam měla Charta 77. Miloš Plachta, jenž sám nesměl učit na středních školách (potkával jsem se s ním tenkrát, když jsem jezdil z Jičína do Semil, na autobusovém nádraží v Lomnici nad Popelkou, kde jsem přesedal), pohovořil i o profesorech semilského gymnázia, kteří byli politickou mocí zbaveni možnosti vykonávat své povolání. Kunsthistorička Lenka Patková, která vystoupila mezi dotazujícími se, poděkovala pánům Plachtovi, Pithartovi a Kordíkovi za jejich vzpomínky, které ale nepovažuje pouze za minulost, nýbrž za veskrze aktuální.

Výstavu Hlasy svobody – Rádio Svobodná Evropa ve studené válce, která „představila činnost rozhlasové stanice Svobodná Evropa v letech 1951–1989 zapůjčil do Státního okresního archivu Semily Ústav pro studium totalitních režimů v Praze […], vznikla v roce 2011 z iniciativy Českého centra v Mnichově u příležitosti konference k šedesátému výročí zahájení vysílání Rádia Svobodná Evropa“ (z úvodního textu sborníku a úvodního slova PhDr. Prokopa Tomka, Ph.D.). Na vernisáži Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu Praha charakterizoval vztah Pavla Tigrida k vymezenému tématu (zmínil dobu jeho působení a pojmenoval podíl na činnosti), v Příloze pak jsou přetištěny texty, jejichž témata jsou Zahájení československého vysílání Rádia Svobodná Evropa, Národní výbor pro Svobodnou Evropu, Ferdinand Peroutka, jenž byl postaven v čelo československého vysílání v New Yorku v roce 1950, Působiště: New York, Mnichov, Praha, Rušení vysílání či Aktivity Svobodné Evropy mimo vlastní vysílání. Další texty pak představily jednotlivé země (Československo, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko) a jednotlivé osobnosti v těchto zemích, které se podílely na činnosti Svobodné Evropy (např. vražda Bulhara Georgi Markova), Rádio Svoboda (Radio Liberty) a Vliv zahraničního vysílání na pád režimů ve střední a východní Evropě. Návštěvníky mohlo na výstavě zaujmout defilé osobností, jako byli Jaroslav Pecháček a jeho syn Pavel Pecháček, spisovatelé Egon Hostovský a  Jan Čep, Karel Kryl, básník Ivan Diviš, Lída Rakušovaná, herec Martin Štěpánek. Výstava byla doplněná „PhDr. Ivo Navrátilem o originální dokumenty z pozůstalosti pavla Tigrida, laskavě zapůjčenými Radkem Schovánkem, a archivními doklady o perzekuci posluchačů Svobodné Evropy na Semilsku.“ (z úvodního textu sborníku).

Také seminář Pavel Tigrid a Svobodná Evropa se konal ve Státním okresním archivu. Na pořadu bylo sedm příspěvků z úst odborníků jako jsou Mgr. Pavel Jakubec se SOKa Semily, PhDr. Prokop Tomek, CSc z VHÚ Praha, PhDr. et. Mgr. Pavel Horák, Ph.D. z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, PhDr. Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů, Mgr. Jan Šícha a Radek Schovánek z Ministerstva obrany, zahraničním hostem (z Francie) byl Karel Zámečník, seminář moderoval PhDr. Jiří Kocian, CSc, vědecký pracovník Historického Ústavu Akademie věd.

Jak shora zmíněno, v textu Od Heršla k Schönfeldovi – semilští předci Pavla Tigrida Mgr. Pavla Jakubce, pracovníka SOKa Semily, se posluchači mohli dozvědět podrobnosti z genealogie Pavla Tigrida někdy od počátku 19. století, odkdy sledujeme cestu Tigridových předků z Malé Skály (Moises Herschl) přes „schönfeldovský klan“ (Turnov, Lomnice nad Popelkou, Semily, Mladá Boleslav, Vysoké nad Jizerou ad.), generaci Josefa Schönfelda, rodiny Antona Schönfelda a Pavla Schönfelda, řečeného nájemce pivovaru a podmoklického dvora, sourozence Josefa, Františka a Kamily Schönfeldovi. František převzal pivovarnickou živnost poté, co jeho bratr Josef musel být hospitalizován v ústavu choromyslných. Poručníkem Pavlíny a Františka se stal jejich strýček JUDr. Antonín Zeman (Antal Stašek). Pokrtěnému Františkkovi, jenž vystudoval chemii, před sňatkem z víry vstoupil a s Arnoštkou Singerovou „se jim narodil jediný syn Pavel, světu známý spíše jako Pavel Tigrid.“ (s. 74).

Mgr. Zora Machková z Národního archivu se ujala tématu Písemná pozůstalost Pavla Tigrida v Památníku národního písemnictví. Na starší dokumenty je Tigridova pozůstalost vzhledem k jeho turbulentnímu životu skoupá, většina jich je až z doby polistopadové, kromě korespondence je větším celkem soubor dokumentů k Tigridovu působení v kanceláři prezidenta republiky a k jeho činnosti v Koordinační radě Česko-německého diskusního fóra Fondu budoucnosti.

První rozhlasové zkušenosti Pavla Tigrida v Londýně pojednal PhDr. Prokop Tomek. V poznámkách jsou podrobněji charakterizovány osobnosti spojené s Tigridovým působením v Londýně (od r. 1939), Ota Ornest, bratr básníka Jiřího Ortena a herce Zdeňka Ornesta, překladatel a rozhlasový pracovník Josef Schwarz, Josef Lederer, básník, spisovatel, překladatel, dramatik (atd.), Karel V. Antonín Brušák či JUDr. Lev (Leo) Braun, byla představena stručná historie rozhlasové společnosti BBC, a posléze charakterizován charakter Tigridovy práce pro domácí britské vysílání i pro vysílání domů. Je například citována Tigridova výzva české mládeži z 13. prosince 1944, kterou Tigrid ve vysílání sám přednesl. „Zaměstnání spojené s vystupováním před mikrofonem, překladatelstvím, redaktorskoku a autorskou prací bylo Tigridovo neocenitelnou zkušeností. BBC byla důležitá i jako existenční a intelektuální základna. Podobně tomu bylo i v RFE v Mnichově počátkem padesátých let. Rozhlas v zahraničí poskytoval existenci, faktické a duchovní spojení s domovem, informační přehled i exilové společenství,“ uzavírá autor svůj příspěvek (s. 95).

Příspěvek Pavla Horáka Čechoslováci a fenomén uprchlictví po druhé světové válce rozebírá v širším kontextu problematiku uprchlictví jako jedno z prvních ohnisek „studené války“ mez Východem a Západem, zabývá se organizací UNRRA a dalšími organizacemi a tzv. „displaced persons“ zvláště po československém únoru 1948.  Velké zásluhy měl Tigridův československý výbor pro pomoc uprchlíkům.

Pravděpodobně nejrozsáhlejším příspěvkem, kromě samotného textu bohatě obrazově doplněným (fotografie, kopie různých dokumentů), byl příspěvek Petra Blažka a Radka Schovánka nazvaný „Vysílali jsme do temnot“ s podtitulem Programový ředitel československé redakce Rádia Svobodné Evropy Pavel Tigrid a ohlasy na jeho mnichovskou činnost v politickém procesu v roce 1967. Text je upravnou verzí úvodu knihy Přikládáme sekeru ke kořenům lži týchž autorů, která vyšla v CDTR Praha 2006. Pavel Tigrid patřil k prvním poúnorovým uprchlíkům, resp. do Německa odjel ve svém autě již 19. února 1948. Ocitl se tak po druhé v exilu, zanedlouho se stal jedním ze zmocněnců londýnského Československého výboru pro politické uprchlíky, jehož založení se osobně zúčastnil, vedle této práce se věnoval zejména publicistice, např. s Jiřím Kovtunem redigoval týdeník Svoboda, který vycházel ve Frankfurtu nad Mohanem. Nyní je popsán vznik Rádia Svobodná Evropa, Tigridovo působení v něm, místa, odkud se vysílalo, první vysílání pro Československo 1. května 1951. Je zdůrazněna důležitost zpravodajství, informací o stíhaných („nepřátelských“) osobách, které zprostředkovával rovněž časopis Svědectví, vybudovaný Pavlem Tigridem po jeho přestěhování do Paříže v roce 1960. Tigridovy projevy se dochovaly ve vyšetřovacím spisu StB z poloviny šedesátých let, kdy bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání. V  Budapešti, kam Tigrid přijel, se jej díky včasným varováním a kvapnému odjezdu do Vídně, nepodařilo zatknout, stíhání nicméně pokračovalo. Soudní proces s Pavlem Tigridem, Janem Benešem a Karlem Zahradníkem se konal v roce 1967.

Příspěvek Jana Šíchy Pavel Tigrid jako šéfredaktor Svědectví mohl tematicky plynule navazovat na ten předchozí. Upozorňuje na knihu Pavla Kosatíka o Tigridovi (sám Kosatík žel přítomen nebyl, omluvil se), první monografii o něm, na niž v mnohém odkazuje, zároveň ale poděkoval městu Semily za to, že díky němu dostal k bádání v Paříži. Šícha uvádí řadu zajímavých souvislostí, v analýze se objeví jména Anastáze Opaska a vzájemných vztahů s Tigridem, zdůraznění skutečnosti, že Tigrid na vlastní kůži vlastně nezažil komunismus i na jeho schopnosti se novinářskými prostředky bránit, proměnám vlivu Svědectví a jeho vztahu k Československu, generačních rozdílností v jednotlivých etapách vývoje či konečně nesamozřejmosti Tigridova místa po boku Václava Havla, o něž usilovala celá řada „ohebných“ osobností, a o nějž ale i Tigrid usiloval. Příspěvek uzavírá analýza redakčních textů Pavla Tigrida, „Čtení, kterému můžete klást otázky“.

Semináře (a podobně dalších částí Dnů Pavla Tigrida) se účastnili členové Tigridovy rodiny, dcera Deborah s manželem Erikem Margueratem a jejich nejmladším synem Raphaelem Margueratem, syn Grégory s manželkou Dominigue a dcerou Catherine z Francie, a téžIng. arch. Martin Štorch a Anna Kodetová z Prahy, syn a dcera sestřenice Pavla Tigrida.

Na čtvrtečním filmovém podvečeru vedl Mgr. Ondřej Šír besedu s Radkem Schovánkem, autorem dokumentu o návštěvě Pavla Tigrida v Semilech v roce 1990, v programu vystoupil i filmový historik, scénárista a publicista Pavel Taussig.

Páteční dopolední program komentoval server Naše Pojizeří takto: „Ve Sboru Dr. Karla Farského se uskutečnila ekumenická bohoslužba, kterou sloužili tajemník Federace židovských obcí, JUDr. Tomáš Kraus, patriarcha Církve husitské ThDr. Tomáš Butta a semilský děkan Církve římsko-katolické P. Mgr. Jaroslav Gajdošík. Poté bylo za přítomnosti představitelů města Semily, starostů Lomnice nad Popelkou a Turnova, hejtmana Libereckého kraje Martina Půty, náměstka ministra kultury pro řízení sekce kulturního dědictví Vlatislava Ourody,, ale především rodiny Pavla Tigrida slavnostně pojmenováno nové semilské náměstí – náměstí Pavla Tigrida. Navzdory tomu, že počasí v tento slavnostní okamžik pořadatelům příliš nepřálo a přítomné po celé odpoledne skrápěl vytrvalý déšť, nenechalo si odpolední program na náměstí ujít několik desítek semilských občanů.“

Ve sborníku je otištěn text kázání ThDr. Tomáše Butty, v němž je ústřední myšlenkou akcent na svobodu, o niž Pavel Tigrid bojoval jako o zásadní hodnotu, stejně tak jako boj o ni provází biblické dějiny, Krátké zamyšlení nad životem Pavla Tigrida Mons. Václava Malého, jenž hovořil o tradici demokratických a mravních hodnotách a Tigridově nezištné pomoci a morální podpoře, Judr. Tomáš Kraus pak ve Vzpomínce na Pavla Tigrida vnesl do povznesené atmosféry i osobní notu a dokonce židovský humor.

Na slavnosti pojmenování náměstí hovořili především političtí reprezentanti, nejprve starostka města Semily Lena Mlejnková, která po přivítání zopakovala základní rodové souvislosti Pavla Tigrida a jeho vztahu k Semilům, připomněla udělení titulu čestný občan in memoriam v roce 2014 a uvedla přejmenování náměstí při příležitosti 100. výročí Tigridova narození. Jeho osobnost uvedla metaforicky, když citovala z jeho známé knížky Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu a nakonec vyzvala přítomné, aby rozvíjeli odkaz těch, kteří se zasazovali za naši dnešní demokratickou společnost a svobodu. Hejtman Libereckého kraje Bc. Martin Půta rovněž zhodnotil význam osobnosti Pavla Tigrida v jeho boji za tyto hodnoty, označil Pavla Tigrida za renesančního člověka mnoha talentů, „zvláštního, až tajemného charismatu“, a odlehčil atmosféru připomenutím symbolického vzniku Tigridova jména coby školní přezdívky. Ing. Vlastislav Ouroda, Ph.D., náměstek ministra kultury pro řízení sekce kulturního dědictví, přišel s osobní vzpomínkou  na svou práci práci přo ministerstv kultury v době, kdy byl Pavel Tigrid byl ministrem. Byla to doba „divokého východu“. „Pavel Tigrid však českou kulturu a kulturní dědictvím tímto nebezpečným obdobím provedl s obrovskou noblesou, kterou mu nedokázali vzít ani nejzarputilejší odpůrci.“ (s. 177) Událost, respektive návštěvu obyvatel na slavnosti, nepříznivě ovlivnilo počasí, jak vidíme i na fotografii zúčastněných s deštníky nad hlavami.

Starostka města Bc. Lena Mlejnková promluvila i na vernisáži výstavy „Pavel Tigrid – slovy proti totalitám“ a u odhalení plastiky Pavla Tigrida, jež paní starostka označila za vyvrcholení programu Dnů Pavla Tigrida a rovněž příležitost za poděkování všem zúčastněným, těm, kteří se podíleli na Dnech i těm, kteří vážili dlouhou cestu, zvláště pak příbuzným Pavla Tigrida. Autorkou plastiky je akademická sochařka MgA. Tereza Pecinová Salabová, dcera akademického malíře Jiřího Salaby, jehož kořeny jsou na Semilsku.

V části sborníku označené jako Doplněk jsou publikovány dva texty. První z pera Petra Pitharta s názvem Tigrid! Ten zlobí nejvíc s podtitulem Hodně osobní vzpomínky na legendárního šéfredaktora exilového časopisu Svědectví. Pithart se v příspěvku podrobněji věnuje tomu, o čem se zmínila jeho odpověď na Plachtovu otázku na Tigridovském matiné. Druhý text je naopak věcný, dlouhý název Pavel Tigrid a spolupracovníci časopisu Svědectví v audiovizuálních záznamech z 90. let 20. toletí, uložených v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze hovoří za vše, autor Petr Kotyk připojuje podrobnější bibliografii.

Součástí Dnů Pavla Tigrida byla řada koncertů a vystoupení. Ve středu zahrál na Tigridovském matiné na akordeon Petr Ochman, na filmovém podvečeru po projekci program zpestřilo bluesové nokturno semilského kytaristy Matěje Myslivce a perkusisty Václava Matěchy z Benešova u Semil.  V kulturním programu vernisáže výstavy „Hlasy svobody – Rádio Svobodná Evropa ve studené válce“ vystoupil s jazzovými skladbami saxsofonista Jan Vávra, učitel ZUŠ Semily a ZUŠ Jilemnice (syn Jaroslava Vávry) a klavírista Jiří Horčička, učitel ZUŠ Turnov a ZUŠ jablonec nad Jizerou, oba výborní muzikanti. Večer pak zahráli v Kulturním centru Golf Dáša Vokatá a Oldřich Kaiser. Česká písničkářka úzce spojená s českým undergroundem a disentem (žila dvacet let s básníkem Ivanem Martinem Jirousem, zásadní rozhovor s ní vyšel na Guerilla.cz, stránkách Guerilla Records Vladimíra Drápala), v současnosti vystupuje a nahrává (album Dva divoký koně, 2014) s hercem Oldřichem Kaiserem. V souvislosti s přejmenováním náměstí a vystoupil Smíšený pěvecký sbor Jizerka se sbormistryní Nadiou Ladkany, následovalo posezení se Semilskou dvanáctkou, na vernisáži druhé výstavy (v semilském muzeu) Daniel Philipp Stotz, občan Semil původem ze Švýcarska, zahrál na klavír, stejně tak jako při slavnosti odhalení plastiky Pavla Tigrida skladbu, kterou složil k této slavnosti. Páteční večer pak vyvrcholil společným koncertem dvou představitelů českého folku, kteří se, každý svým způsobem, zapsali nejen do české kultury, ale jsou spojeni s týmiž idejemi, jimž věnoval své síly i Pavel Tigrid, Vladimír Merta a Jaroslav Hutka. V sobotu zakončil Tigridovské slavnosti koncert Podkrkonošského symfonického orchestru s bohatým programem především klasické hudby (Charpentier, J. Ch. Vogel, E. Grieg, G. Bizet, P. Matoušek, E. Elgar, Musorgskij, G. Ph. Telemann, A. Dvořák, L. Janáček, B. Smetana a J. Brahms, H. Shore, A. Dvořák).

Vzhledem k tomu, že jsem sám (na výjimku sobotního koncertu) v Semilech nebyl, nicméně chtěl jsem alespoň zprostředkovaně vzdát hold významné osobnosti a poděkovat za zaslanou publikaci, v níž se shledávám s řadou svých dobrých známých, má tento příspěvek výrazně kompilační charakter. Ve všech běžně dostupných (internetových) životopisných materiálech jsou velice skrovné zmínky o Tigridových semilských kořenech. Proto na závěr velmi stručné shrnutí těchto souvislostí (podrobně probraných v komentovaném referátu ve sborníku):

Pavel Tigrid se narodil 27. října 1917 jako Pavel Schönfeld v Praze. Bohatá židovská rodina Schönfeldů měla kořeny v Semilech. Tigridův praděd Pavel Schönfeld vařil pivo v pronajatém pivovaře, byl prvním čestným měšťanem, s ženou Annou měl pět dětí, nejmladší dcera Kamila se jako první z rodu vzdala židovské víry, aby se mohla provdat za semilského advokáta Antonína Zemana, spisovatele, jenž používal pseudonym Antal Stašek. Jejich syn Kamil Zeman, tj. Ivan Olbracht, byl bratrancem Tigridova otce Františka, inženýra chemie, jenž působil v Kralupech a v Praze.

Odkazy

https://www.semily.cz/assets/File.ashx?id_org=14724&id_dokumenty=7371
https://jablonecky.denik.cz/tipy/dny-pavla-tigrida-v-semilech-261237.html

https://www.respekt.cz/tydenik/2003/37/muz-ktery-desil
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/pavel-tigrid-309
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Tigrid
https://www.ceskatelevize.cz/lide/pavel-tigrid/