Dnes na poště…

Dnes na poště...
aspekty coronaviru

Zaplať pámbu, že to mám za sebou, teda doufám. Udělal jsem chybu, když jsem si, abych měl přehled, nechal vrátit přeplatek elektřiny složenkou a nenechal poslat na účet. To bylo ovšem někdy před měsícem či šesti nedělemi. Minulý týden, tuším ve čtvrtek, mi žena říkala, že by to měla přinést pošta do čtyřiadvacátého. Domluvili jsme se tedy, že se v pondělí vystřídáme na procházce před obědem (už jen s rouškou a mimo město, trasa vymyšlená, abych nikoho případně protijdoucího nemíjel zblízka, ale minule ani noha), aby někdo byl doma, až pošťačka přijde. Já jsem se děsil, že to prošvihnu a budu muset na poštu (po zkušenostech z minulého týdne s arogantní rodinkou, která mi dýchala v krámku s bramborami na záda).

Pondělí. Samozřejmě jsem našel ve schránce jenom složenku, ujišťování ženy, že přece důchodcům nosí domů důchody, jak zní informace z televize, jsem nepovažoval za relevantní.

Přemýšlel jsem, jestli by ty peníze nemohl vyzvednout někdo jiný, kdo není věkem a zdravotním stavem tak ohrožený jako já, málem kvůli tomu byla hádka, že bych to po někom vůbec chtěl. Po telefonu na poštu po půlhodinových pokusech se s někým spojit byla žena odbyta, že peníze nemohou nikomu jinému dát, ani když přinese občanku. Jak to asi dělají třeba s dlouhodobě ležícími pacienty ať už doma nebo v nějakém zdravotnickém zařízení? Musí být přece nějaký existující postup. V tuhle chvíli je asi zbytečné o tom přemýšlet, přemýšlení o tom odložit to, což prý jde, mi připadá nesmyslné. Nakažených koronavirem bylo včera v česku přes dvanáct set, za týden to může být osm tisíc. Martina poslala po Kubovi roušky, konečně textilní, žena je vyvařila. Takže šátek-tunel, přes to roušku, brýle, rukavice. Na papír jsem napsal číslo OP, připravil jsem obálku na peníze.

Druhý den, dnes. V osm ráno jsem zaparkoval před poštou, tam už asi deset lidí, na dveřích vylepená výzva, aby lidé dodržovali rozestup dva metry. Jak by to bylo v té úzké uličce možné, nevím. Zdržení bylo už u zařízení, kde se musíte přihlásit a vyhledat mezi těmi tlačítky to, které by odpovídalo službě, nikdo nikdy neví, pokud nechodí každý den služebně s dopisy či nejde vyzvednout balík, co je správná volba, proklínám to od doby, co to bylo zavedeno, ve finále je to ale myslím v mnoha případech jedno. Bliká moje číslo, jdu k přepážce, dávám na ni složenku a obálku s prosbou, aby úřednice vložila peníze do ní, vedle číslo občanského průkazu a rodné číslo, abych nemusel dávat doklad z ruky (všude se už doporučuje pokud možno bezkontaktní styk, např. bezhotovostní platba, tady jsou ovšem hotové peníze). To prý nejde, paní musí vidět doklad. Nestačí, že jí ho ukazuju přes okýnko. „To jsou peníze, to nemůžu.“ Držím se zpátky s myšlenkou, že mi pošta mohla doručit peníze domů (což bych po všech těch zkušenostech za celých třicet let ale neočekával) a že je možná zdraví důležitější než peníze (kdyby to bylo sto tisíc, nedivil bych se). Musím spravedlivě říci, že mi úřednice nabídla alespoň, že mi občanský průkaz vydezinfikuje (stříkla na to nějakou látku) a peníze dala opravdu do obálky, takže jsem se alespoň jich nemusel dotýkat. Ale kdyby měly být každý den nějaké podobné události, nevím, jak bych to zvládal.

To všechno s vědomím, že tisíce doktorů, sestřiček, hasičů, uniformovaných jsou v bezprostředních kontaktech v úplně jiném řádu, a ještě před pár dny nebyli někteří z nich mnohdy ani zabezpečeni rouškami a respirátory. Ale aspoň, říkám si, mají desetinásobnou šanci, že by to přežili, než já, jakkoli je to jen statistika, a jak říká Felix Holzmann, když vy vypijete dvě piva, tak nepřipadá v úvahu, že bych já nevypil žádné.

P. S. Tuším, že je 25. nebo 26. března, několik dnů poté, co jsem na tu poštu šel. V televizi vysvětluje mluvčí České pošty Matyáš Vitík (ten samozřejmě sám za nic nemůže, ale že má tu drzost vůbec takto mluvit měsíc poté, co pandemie pronikla i do Česka, to je k neuvěření), že s důchody (Česká pošta halasně dávala na vědomí, že je doveze každému do domu, já s tím problém nemám, chodí mi na účet) vlastně neví, jestli je bude možné vydat manželce či sousedce, švagrové atd., že se o tom bude vedení příští týden, tedy opakuji měsíc poté, co všichni věděli, že jsou v Čechách první nakažení, bavit a nějak rozhodne. Rozhodně nejsem z těch, kteří nadávají na sociálních sítích či v přeposílaných mejlech na kdekoho, vůbec si nemyslím, že vláda selhala atd. (to je samozřejmě jiné téma), ale tohle mě tedy opravdu zvedlo ze židle.