Divovánoce ve Valdštejnské loggii

I
O novém kastelánovi a dění v jičínské Valdštejnské loggii byly na těchto stránkách zveřejněny nedávno dva příspěvky. V této části jičínské krajiny se mnohé radikálně proměňuje, když jdete z Jičína lipovým stromořadím, vidíte vlevo pláň po nedávno zbouraných barácích v areálu kasáren a za ním vilky na Čeřovce, které byly těmito neúhlednými stavbami, zdí a rezavým plotem z vlnitého plechu zakryty, samotné lípy procházejí procesem revitalizace, mnozí diskutují, zda šťastným, některé části tělesa aleje zcela zmizely, jiné prořídly, zkrátka Valdštejn by se divil. Když jste došli Lípami před bránu do čestného dvora, kde jsou stromy vykáceny kompletně, mohli jste vidět plakátovou upoutávku na sobotní pořad, označený – v duchu toho, co Jiří Vydra v loggii dělá, totiž alternativní kulturu, jako Divovánoce v lodžii s podtitulem Netradiční adventní akce pro celou rodinu.

Přetiskuji zde program ze stránek Valdštejnské loggie, který jsem si rovněž užíval a z něhož jsem určitý segment zachytil ve fotodokumentaci na Rajčeti. V textu by měly fungovat odkazy k jednotlivým pořadům.

DIVOVÁNOCE V LODŽII
sobota 10. 12. 2011 Valdštejnská lodžie v Jičíně

Pořádá o.s. Divozemí a o.s. Lodžie, ve spolupráci s K-klubem.
Netradiční adventní akce pro celou rodinu s neobvykle pojatým živým betlémem,
d ivadly, hudbou a vánočními dílnami.

Arkádové nádvoří jičínského zámku
12.00 DIVOBETLÉM – Netradiční scénické pojetí příběhu o narození Ježíška.
Následovat bude společná hudebně-zábavná cesta alejí do Betléma-lodžie.

Valdštejnská lodžie
13.00 DIVODÍLNY – Vánoční výtvarné dílny s Divozemím a K-klubem pro malé i velké.
13.00 DIVOBETLÉM – Pokračování netradičního scénické pojetí příběhu o narození Ježíška.
13.30 PŘÍBĚH DĚDKA VŠUDEFOUSE - ANIČKA a LETADÝLKO - Sváteční mystérium
o Štětinatém dědkovi Všudefousovi, Božence a Pepikovi.
14.00 IGNITUS - Středověká skočná hudba z celého světa ve sličném podání.
15.00 DIVOBETLÉM – Druhé uvedení netradičního scénického pojetí příběhu o narození Ježíška.
15.30 ZIMNÍ POHÁDKA - Divadlo MIMOTAURUS - loutková pohádka
o přátelství ztřeštěného sněhuláka, obyvatele Severního pólu na dovolené a štěněte Alíka.
16.30 BEATA BOCEK - Vánoční koncert multiinstrumentalistky a výjimečné zpěvačky.
17.30 HUSO - Vánoční hudebně zábavní obludárium MgA. Hubáčka a MgA. Soldána.
18.30 IRSKÉ VÁNOCE – Hudební jam s Irskou partou.

https://www.divozemi.cz/news/91/53/DIVOVaNOCE-V-LODzII.html
https://valdstejnskalodzie.cz/uploads/images/VANOCE11/plakat-vanoce_lodzie-11.jpg

Fotodokumentace na stránkách jank.celis.rajce.idnes.cz https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Divovanoce/

II
essay

Někdo říkal „Divnovánoce“. Jsem dalek odpovídat na otázku, co je jazykově a jazykovědně správně, zda divovánoce nebo divnovánoce. Divnovánoce vedou k vysvětlení, že se jedná o něco „podivného“. Když o něčem řekneme, že je to divné nebo podivné, implikujeme tím, že je to nesrozumitelné, odlišující se od očekávaného, popřípadě nestandardní, v ekonomickém žargonu dokonce neprůhledné. Řekneme-li o člověku, že je divný, nachází se na stupnici od „normálního“ k „úchylovi“ dost blízko té druhé poloze, bude to podivín, člověk nečitelný či nevyzpytatelný. Dříve ale bylo obojí, divý i divný takřka zaměnitelné, vzpomeňme na příběh z klasické české literatury, Divou Báru. Ta byla divoká, ale také odlišná od ostatních dívek, které se bály. Měla pro strach uděláno, tuším, že to nějak takhle Božena Němcová napsala.

Mně by tak ani tato varianta názvu nevadila, protože kastelán Jiří Vydra deklaruje své aktivity jako „alternativní kulturu“ (na svých stránkách Divozemí), což v mnohém tento pojem, jak bývá v kulturním kontextu používán, opravdu naplňuje. Divo-kultura se rodí ve společenství přátel (toho si osobně velice cením, neboť tady vzniká synergický efekt, tvůrčí energie jednoho kumštýře vybuzuje další a další tvůrčí podněty u ostatních), mnohdy za velmi skromných finančních podmínek (mnohé skoro nebo úplně zadarmo, tzn. je to „za málo peněz hodně muziky“), od tradiční „alternativy“ se liší snad jen tím, že nemá jen onu kritickou polohu, která bývá někdy považována za důležitý prvek (vzpomeňme už v šedesátých letech na písně označované jako „protestsongy“), to ale vůbec ničemu nebrání.

Slovo divný je odvozeno od slovního základu „div“, a tedy je spojité se slovem „divit“ se, podivovat se. Můžeme poukázat na fenomenologii, na filozofa Jana Patočku, který akcentuje slovo „údiv“ (on používá, přesněji řečeno, slovo „úžas“, jen jsem si to trochu pro náš účel upravil, podstata je táž, jen to Patočkovo slovo je ještě silnější) jako základní epistemologický vztah člověka a světa, tedy vztah, kterým naše mysl pojímá okolní svět, okamžik, kdy se něco neznámého v hrubém („vnějším“) světě zvniterňuje v naší mysli. Údiv/úžas je něco zcela fundamentálního, něco, od čeho se odvíjí smysl našeho bytí. Jsou to ty rozzářené oči dítětem, které sleduje zázrak pohádky, je to fascinace vědce, který stanul na prahu nového objevu, jsou to emoce hudebníka nebo malíře, pod jehož rukama se rodí umělecké dílo.

Můžeme si hrát se slovy divit se a dívat se, to co spatřujeme, ať to je zázrak zapadajícího Slunce nebo starozákonní zjevení, nás uvádí do údivu. Proto je to, jak říkávali naši pradědové, div divoucí.

Měl bych teď popsat, co vlastně je to, co ty, kdo byli přítomni Divovánocům v jičínské Valdštejnské loggii, uvádělo v onen úžas či, pokud bychom to chtěli vyjádřit civilněji, co udělalo radost těm lidem, kteří do loggie přišli. Neudělám to, nechám si to na nějaký jiný příspěvek.

(Omylem vymazáno, datum původní editace 13. 12. 2011)